kinderman

Po letech jsem se podíval na několik úvodních částí seriálu, který mě v době svého premiérového uvedení v ČT oslovil svou inteligencí a "normálností". A světe, div se. Ono to pořád funguje, až na to, že dnes se moje pozornost přesunula od typických problémů dospívajících k problémům jejich rodičů, zápasících nejen se svými dětmi, ale také s krizí středního věku. Mou nejoblíbenější postavou však nadále zůstává Brian Krakow, asi proto, že v něm docela jasně vidím sebe samého.

"Zkrocení zlé ženy není situační fraška o týrání manželky, ale chytrá adaptace lidového motivu, jež má ukázat, jak se utváří partnerský vztah mezi sobě rovnými. Petruchio se nepotřebuje zamilovat, ale najít manželku...Zvolí si Kateřinu pro její ohnivost, jako by si volil koně, a musí vynaložit nejméně tolik inteligence a energie, když ji učí, aby mu důvěřovala a přijala úmluvu, kterou jí nabízí, jako by vynaložil na zaježdění koně." (Germaine Greerová: Shakespeare)

Tak jsem se rozhodl být dnes (aspoň filmově) "státotvorný" a pobavilo mě, jak lze natočit životopisný snímek o Štefánikovi, aniž by tvůrci sáhli k zobrazení (v roce 1935 již nemocného a abdikujícího) Masaryka a Beneše (který jej v prezidentském úřadu střídal). Z.Rogoz coby titulní postava je většinu času pateticky unaven, což vyjadřuje stereotypně hlavou v dlaních, na štěk roku aspiruje J.Marvan v roli srbského majora (na plátně stráví cca 20 vteřin, přičemž zády ke kameře pronese jednu větu). Předpokládám, že dnešní divák neznalý základních historických souvislostí bude z filmu zmaten.

Když budu zvědavý na vzducholodě, dám raději přednost Hindenburgu nebo Karlu Zemanovi. Ale fakt je, že mě akční scény (tedy pokud v nich zrovna nefigurovaly ty zatracené vzducholodě) bavily o něco víc než u jiných letošních 3-D trotlovin (Drive Angry nebo Barbar Conan, třeba) a že jsem (myslím) poznal několik bavorských lokací, jež jsem navštívil coby studentík v polovině 90.let.

Inteligentní scénář, výborný casting, skvělá strážnická variace na Intimní osvětlení (kterou doceníme zejména my, režisérovi vrstevníci), promyšlená práce s motivem psů v průběhu celého filmu a to, že konečně někdo vytáhl na světlo nadčasového Karla Kryla (skladba Ukolébavka). Během závěrečných titulků nikdo z kinosálu neodešel...

Ačkoli jde o komedii spíše průměrného ražení, výstup u harfy, průběžný gag s nabíhajícími stěhováky a hlavně pohádka, kterou jejich šéf vypráví svým dětem, mě dokonale uzemnily.

Nad tímhle filmem bych nelámal hůl. Pravda, k postavám divák zrovna nepřilne, ale předpokládám, že zločinecké prostředí je vylíčeno věrohodně. V první půli je třeba se zorientovat v poměrně značném množství postav, v té druhé začne jejich vybíjená (nepostřehl jsem, zda a jak došlo v závěru na maníka zahraného O.Marchalem). A představitel Clauda se místy snaží imitovat Pesciho styl v Mafiánech, což se mu ne tak docela daří.

Zdařilý dokument vedle hlavního tématu: půda obdělávaná po generace versus průmyslová zóna nastoluje i řadu dalších otázek, z nichž nejvíc mě zaujalo pracovní peklo, které montérům nedělá ani tak vzdálené korejské vedení jako spíše jeho horliví tuzemští poskoci, a tlak "ekonomické totality", jež nutí dělat lidi věci, které jdou proti jejich přesvědčení (epizodka s partou "stávkokazů"). Zdálo se mi to, nebo byl film stejně jako v případě Českého míru pro televizní vysílání prostříhán?

Vrcholy dokumentu: blahobytný "vězeň svědomí" Míra Štěpán, vzpomínka Igora Chauna na Národní třídu, vzpomínka Petra Pitharta na uplakaného Dubčeka a samosebou Klaus, který už "tenkrát" všechno věděl nejlíp.

Samozřejmě, že jde o kopii Osobního strážce, ale tam, kde Američané brnkají na romantickou strunu, v hongkongském podání se začnou protivníci kosit po desítkách. A je to tak správně, protože tvář Jeta Li nedokáže vyjádřit žádnou emoci, zato mrštnosti má na rozdávání. Velmi dobré aranžmá přestřelek i kung fu duelů (zvláště mlácení se žaluziemi)- C.Yuen nezklamal, a ačkoli originálního není v tom filmu vůbec nic, svou pětku si zaslouží.