kinderman

Pečlivá rekonstrukce skutečné události, tak jak byla popsána v knize Paula Brickhilla (česky pod názvem Po nás potopa). Dramatické, napínavé, dojemné, jeden z nejlepších filmů o letcích za druhé světové války.

Sotva se po úvodních deseti minutách přestane (s až frenetickou úporností) imitovat styl a dialogy Woodyho Allena, užije si tenhle film s předvídatelným závěrem každý, nejen my, co jsme se někdy v životě pokoušeli režírovat divadelní představení.

Na mnoha místech roztomilý pohled do zákulisí Havlova prezidentování kazí jen fakt, že dokument (zřejmě kvůli financím z Novy) kromě lidí pohybujících se po léta v blízkosti Václava Havla zvěčnil také všechny ty Luciáše, Evíky, Jiťule, Severáky a Meruňkovice, na které by bylo lepší zapomenout. A ačkoli si ve filmu ani nezamečí, jako největší panák z něj suverénně vychází Havlův nástupce ve fukci…

Co do zábavnosti a řemeslného zpracování (kamera John Toll) rozhodně o stupínek lepší než nedávná "vlkodlačí" Krev jako čokoláda.

Věřím, že tento film Q.Tarantina zaujal- válka jako pozadí pro dobrodružný příběh, v němž se parta antihrdinů zaplétá do jedné krkolomné akce za druhou, cynické poznámky, černý humor a k tomu spojení ženské nahoty a zbraní, na které si předobrazy (Velký útěk, Tucet špinavců, Kam orli nelétají, Kellyho hrdinové) netroufly ani pomyslet. Zábavný snímek, který si nehraje s psychologií postav, žene se dopředu a ani chvíli nenudí.

Od úvodních záběrů „nekonečného“ lidského zástupu prodírajícího se horskými stezkami jihoamerickou džunglí po několikeré závěrečné obkroužení voru plného mrtvol („Vida, do módy přišly dlouhé šípy.“) a vřeštících opiček s kulhajícím titulním hrdinou za hranicí příčetnosti je tento Herzogův snímek hypnotickou podívanou, fascinujícím podobenstvím o cestě do hlubin temnoty a „naprostým psychem“, jak pravil po projekci jeden z omámeně ze zvedajících diváků.

Co se stane, když do života slušného a spravedlivého člověka vstoupí zlo v podobě propuštěného trestance aneb Od právnických kliček, zastrašování a psychoteroru až k zápasu muže proti muži zbavenému jakékoli civilizační slupky. Výtečný thriller, jehož remake (M.Scorsese) více psychologizuje a dovoluje si zpochybňovat v originále zcela kladné charaktery. Nebo si snad dovedete představit, že by G.Peck zatajoval důkazy nebo měl milenku?!

„Tohle město mi nahání husí kůži,“ praví v úvodu snímku jedna z ženských postav a následující děj jí dá plně za pravdu. Podle drsného, až brutálního scénáře, na němž se podílel i Sam Fuller, natočil T.Young film o rasismu, který je starším bratříčkem Parkerovy Hořící Mississippi. Závěrečná konfrontace s „dobrými občany, křesťany a vlastenci“ v bílých prostěradlech má očekávatelnou westernovou podobu, ale vzhledem k tomu, že se opírá o takové chlapy, jako jsou Lee Marvin a Richard Burton (a vzhledem k tomu, co vše se během filmu odehraje), je za ni divák téměř vděčný.

Skvělé podobenství o umělci (ale vlastně každém člověku), který není ochoten (a ani schopen) vystoupit z bezpečí důvěrně známé ulity a čelit "nástrahám" velkého světa se všemi jeho radostmi, ale i tragédiemi (vzpomínáte, jak v Biu Ráj musel Tota promítač do "světa" téměř vykopnout?) a nutnostmi volby. Morriconeho soundtrack patří k jeho pozdním mistrovským, byť se hlavní motiv v plné orchestrální parádě předvede jen během úvodních titulků.

Pohádky o tom, jak bolševik Krakonoš za pomoci sojky- (agenta StB a "mobilu" v jednom) pokaždé překazí kapitalistovi Trautenberkovi jeho podnikatelský záměr (viz např.nápad s prodejem vody...i když dnes by možná Trautenberk seděl ve vedení ČEZu a pod průhlednými záminkami nám zdražoval elektřinu:-)