Tak tohle je můj život

Na svou dobu opravdu kvalitně napsaný a zahraný seriál a je škoda, že se dočkal pouhopouhých devatenácti epizod. Obzvlášť když si představím, jaké hovadiny se v 90. letech točily a a měly desítky až stovky dílů. Občas trochu americké (=nereálné) a typicky moralizující (křesťanská propaganda ve vánoční epizodě byla strašná, do tohohle seriálu bych fakt nadpřirozeno netahal), ale jinak je to moc příjemný seriál s poměrně širokým žánrovým rozpětím - pořád je to sice rodinné drama, ale tu a tam tu máme čistě komediální díly a občas se nebojí tvůrci řádně přitlačit na pilu. Nejoblíbenější postava? Brian Krakow samozřejmě. (23.08.2014)

Jeden z nejvíce realistických drama seriálů, který byl kdy natočen. V hlavní roli se seznámíme s 15-ti letou Angelou, která řeší klasické problémy dospívání a každodenního života. Vzhledem k tomu, že se vše odehrává v 90. letech, dodává to tomuto seriálu na reálnosti a opravdovosti. Nikdo tam totiž není vylízaný teenager, který by se staral jen o to, kdy bude moct jít zase na facebook. A to je na tomhle seriálu uplně to nejlepší. Dávám 90%, protože si to tento snímek rozhodně zaslouží. (25.06.2017)

Tak tohle rozhodně není typický plytký americký seriál. Neodehrávají se zde neuvěřitelná dramata, přeslazené románky ani přechytralé rozhovory teenagerů. Je to seriál o dospívání a s ním spojených problémech. I když jsem o dost starší než hlavní hrdinka, dokázala jsem se vcítit do její kůže. Ona, nepříliš výrazná dívka, se zamiluje do největšího fešáka ze školy. Tohle se stalo snad skoro každé dívce. Děj seriálu je napínavý, vždy jsem se těšila na další díl. K tomu krásné modré oči Jareda Leta a dohromady to dává pět hvězdiček. (01.05.2009)

Po letech jsem se podíval na několik úvodních částí seriálu, který mě v době svého premiérového uvedení v ČT oslovil svou inteligencí a "normálností". A světe, div se. Ono to pořád funguje, až na to, že dnes se moje pozornost přesunula od typických problémů dospívajících k problémům jejich rodičů, zápasících nejen se svými dětmi, ale také s krizí středního věku. Mou nejoblíbenější postavou však nadále zůstává Brian Krakow, asi proto, že v něm docela jasně vidím sebe samého. (30.10.2011)

U nás tento seriál není příliš známý, ale jinde je vnímán jako ten nejlepší seriál pro mládež a je považován za kult. Já s tím nemohu než souhlasit. Americké teen seriály většinou vyprávějí o lidech, kteří nepřipomínají nikoho, koho známe, a kteří prožívají věci, které jsou vzdálené realitě, v níž většina z nás žije. My So-Called Life je však realistický. Hlavní postavy jsou z obyčejných rodin, chovají se rozumně a pochopitelně a řeší otázky, jež se týkají většiny dospívajících. Díky tomu je snadné ztotožnit se s Angelou a cítit se jako součást příběhu. Připadalo mi, že jsem se vrátila v čase a těch necelých devatenáct hodin jsem strávila ve flanelové košili běháním po střední škole, rozmlouváním s přáteli na dívčích toaletách a toužebným očekáváním, že na chodbě zahlédnu toho chlapce, do něhož jsem tajně zamilovaná. Je těžké vyjádřit, čím mě My So-Called Life tolik zasáhlo, ale snad nikdy jsem se nesetkala se seriálem, který by mi navodil tak silnou a příjemnou nostalgii. (24.02.2016)