RomaS

Tak tohle je teda řádně ujeté! V podstatě tu není žádný příběh. Celý film se jen skládá z několika různých soubojů, kterým předchází patřičné jídlo, které má charakterizovat vlastnosti oponenta. Když přistoupíte na tyto pravidla odstraníte tím problém s absencí příběhu a lépe si vychutnáte bojovky, které jsou zde velmi výživné. No, výživné v tomto případě spíš znamená hodně ujeté. Nejde o choreografii, ta byla vcelku dobrá. Aplikace různých bojových umění a výběr soupeřů byl víc než zdařilý. Každý souboj dokonce dával nějaký hlubší smysl a ponaučení z něho. Já měl problém z rušivých podnětů, které znehodnotily vážnost výsledku. V každém souboji bylo něco šíleného a neočekáveného. Já nevěděl jestli je to vlastně vtip nebo vážně. No, konec mě už nenechal na pochybách, ten už měl dobré kosmické grády. Každopádně jsem se zkusil nad tím povznést a pochopit hloubku sdělení. V podstatě to bylo něco jako život. Nikomu nejde o to dojít co nejrychleji do cíle, ale o to jak nejlépe projít cestu.

Tak tohle bylo všechno, jen ne jednoduché. Na začátku se patrně záměrně naznačilo, že se budeme dívat na podivný hon za hackerem doporovázený složitými vztahy mezi trojicí školáků. Jenže asi po dvaceti minutách se vše změní. Děj nabere úplně jiný směr. Tu už půjde jen o pochopení situace ve které se nachází. Odpovědi na bludiště záhad a otázek si ale každý musí najít sám. Přirovnal bych tu změnu jako po návštěvě baru v Od soumraku do úsvitu. Když už se dá přijmout novou hru, tak přijde zase změna. Dál už nebudu raději prozrazovat. Jen naznačím, že závěrečná pointa byla pro mě příjemně překvapivá. Slabé tři.

Mimořádně bych nechtěl rozebírat kvality filmu, ale myšlenkový paradox, který představoval což je pozor, zároveň SPOILER. Je pro lidi, kteří drží moc v rukou nebo přímo jednotlivé osoby nemožná představa, že by se museli řídit principy jiného člověka i kdyby byly pro jejich dobro? Je pro nás iluze svobodné volby (vždy je to jen iluze) tak důležitá, že bychom za ni obětovali cokoli? Přesně tohle vnímání odekrývá tento film. I kdyby měl být na celém světě mír, všechny nemoci, utrpení a hlad by neexistovaly, celá planeta by zase byla čistá a modro-zelená, každý by mohl dělat to co rád dělá, prostě takový hezký nemožný ideál, co by si každý představoval. Vždy se najde někdo, kdo raději nic z toho nebude chtít a bude se snažit jakýmkoliv způsobem zničit tuto představu jen aby neměl pocit, že ho někdo ovládá. Takovému člověku je jedno, že většina lidí jeho představu nesdílí. On má pocit, že jen ta jeho vize je správná. A jen z toho důvodu, že ji nechápe, je pro něho tato myšlenka, byť může být sebelepší, nebezpečná a musí být zničena. Hodně mi to připomíná večné táma nesnášenlivosti náboženství, kdy každý má svého Boha a jen ten jeho je ten správný a vždy se najdou lidé, kteří v to musí přesvědčovat ostatní. A když to přesvědčování nejde po dobrém, půjde to po zlém, vždyť je to pro dobro věci... To je, bylo a bude jedna z těch horších lidských vlastností. Je to smutné, ale je to tak.

I když nový spajdíí byl další úžasná podívaná a občas i pobavil, nenabídl už nic nového. Přijde mi už jako několikátý recyklát vztahů, motivů a emocí, které jsme už v podobném, ale jiném úhlu viděli dříve. Kdyby šlo jen o to, rozumím a snesu to. Je to Spiderman a musí se držet nějakých mantinelů. To co mi ale vadilo nejvíc byly záporáci. Přesto že Electro byl vizuálně výborně zvládnutý, jeho charakter byl zoufalý. Jako hlavního oponenta Spidermana mentálně narušeného autistu nedávám. Stejně tak motiv obou proč z pavouka dělat sekanou byl přinejmenším chatrný. Tady se mělo přitlačit na pilu a přidat více emocí. Když přimhouřím oko ještě nad několika logickými nedostatky, nemůžu už nic dalšího vyčítat.

Nevěřil jsem, že to někdy řeknu, ale Arnie tento film táhne dolů. Jeho postavu jsem za celou dobu nepochopil a až na posledních pět minut, které byly pro něho šité na míru jsem mu neuvěřil ani jedno slovo. K Arnoldovi mám velký respekt jako člověku, který dokázal cokoli na co pomyslel, ale jako herec postavy, kterou zmítají emoce, by měl mít jistou míru sebereflexe a příště se držet pouze svého osvědčeného drsňáckého vizuálu. V jeho případě je to totiž, mlčeti zlato.

"Frakce nad krev! To co jsi a kam patříš je jediné na čem ti musí záležet. Nade vše! Co když jsem jiný. Nevím jakou stranu si vybrat. Ale musím. Nechci, vlastně ani nemůžu jít s proudem. Systém ale odlišnost netoleruje. Jakákoliv odchylka od normálu je okamžitě odstraněna. Jenže já budu chytřejší. Budu předstírat, že jsem jeden z nich, ale využiju své odlišnosti pro svůj prospěch. Jde to až moc dobře. Tak moc, až jsi všimly, že jsem moc dobrý ...." Úžasné téma, které mi na jeden film nestačí a slušelo by mu seriálové ztvárnění.

Jestli se vydáte na Herkula jako na historicko-výpravný epos, tak to raději vemte svou drahou polovičku na hezkou večeři při svíčkách. Už jen obsazení Dwayna alias Herkula (nově Dwaynkules) by mohlo napovědět o jaký druh zábavy tady půjde. Ano, je to jednoduchá řežba bez možnosti zapojit ten šedý orgán, co se skrýva hluboko za očima. Kombinace kyj-krev a sandály jde Dwaynkulovi na jedničku. Po pravdě nevím, kdo lepší by mohl tuto roli obsadit. Jeho kombinace výšky a hrozivých bicáků nahání respekt na první pohled. Příběhově se ale Herkules odlišuje od svých předchůdců. Vydal se totiž po alternativní, bezbožné cestě podobné Troji s Pittem, ale aniž by ztratil příběhy s ním spojené. Všechny nadpřirozené osoby, skutky nebo bestie byly tady racionálně vysvětleny a splynuly s příběhem. Uvěřitelnosti taky pomohl výborný výběr v obsazení podpůrné skupiny, která Dwaynkula všude doprovázela. Pokud vám tohle stačí, budete spokojeni.

Co tento akčák táhne jsou opět brutal mlátičko scény, které nemají obdoby s použitím veškerého kuchyňsko-stavebně-tesařsko-sportovního náčiní. Je až v neuvěření co v tomto filmu dokáže vydržet lidské tělo. Oproti předchozímu dílu, kde děj byla pouze vata, zde se příběhu už věnuje více času. I když to dávalo větší smysl, paradoxně mě to více nudilo.Akce sice byla fantastická na takovou stopáž jí mohlo být ale více.

Jak může být těžké rozbít jedno staré zrcadlo? Brnkačka, pokud ovšem v něm nehnízdí koncentrované zlo, které dokáže s vaší myslí rozehrát pěkný koncert. Ano, uhodli jste, nebudou se vám zjevovat růžoví králíčci nebo polonahé roztleskávačky toužící po vašem doteku, ale psychodelické sviňárny, které mají za cíl jen jedno, ochránit sebe sama a vše živé okolo poslat pěkně brutálním způsobem do věčných lovišť.

Životní dobrodružství skandinávského Forresta, kde věci nedávají smysl, ale hezky do sebe zapadají, fest opepřený černým humorem a úžasnými absurdními situacemi.