Honzíno

Tohle je fakt hodně špatný pořad.

Předem obavy. Hlavně z herců. Jenže... Po filmu jsem přemýšlel nad tím, kdy naposled se mi stalo, abych vůbec nepomyslel na to, že bych támhle nebo tudle možná raději viděl někoho jiného. Chris Pine je borec stejně tak Zachary Quinto. Oba dva perfektně nastudovali různé detaily herectví svých postav od předchůdců (grimasy, pohyb, postoje), J. J. rozhodně musel vidět Sunshine, jelikož některé záběry a zejména místy pojetí určitých fází venkovních scén přímo odkazuje na vizuálno Sluncesvitu. Někdo může narazit na podezření z kopírování, ale ne, to jsou pocty. Dočkal jsem se všeho: jiskření hlavních postav, dokonalých triků, dechberoucích scén (přistání na plošině), na které padne hudba jakou ulitá. Abrams opět všem natřel prdel a poslal do světa vzkříšení další série. Navíc mě celá skutečnost hřeje mnohem víc, jelikož mám ke star treku hodně blízko... a když Leonard Nimoy na konci počne odříkavat legendárdní epizodní úvod... už jen Goldsmithovo klasické nosné hudební téma po tomto finále a bylo by vše dokonalé. Toť jediná vada na kráse._ Druhá projekce naprosto famózní. Pastva pro moje smysly ST fandy. Abrams dodal fenoménu novou šťávu, nenáchází se ani jedna chybka ve scénáři. Doufám, že nezůstane jen u jednoho filmu. Herci jsou dokonalí, nemohli vybrat lépe. 90-100%

Na to se prostě nedá koukat až do konce. Zkoušel jsem to asi třikrát, skutečně. Otřesné, to však nevylučuje to, že mohou existovat stejně špatné či možná horší filmy ve světové distribuci.

V první půli Carnahan servíruje decentní kopírování Ritchieovské filmařiny jako celku, avšak s vlastní dávkou originality jenže rozhodně v méně komplikovaném a zamotaném stylu vyprávění. V druhé půli se pak Smokin' Aces totálně vymkne klasické gangsterce a pokouší se do stopáže natlačit něco víc, podtext hlubokého významu. Tam, kde Ritchie excelentně zamotá divákovi hlavu a v podstatě si z něj začne osobitě střílet a dohání svoje dílko do extrémní stylovosti a originální pointy, Carnahan krutě začíná ztrácet v rádoby filosofických a extrémních situacích. Mít tenhle chlápek pod rukou vypečenější lejstro scénáristické (rozuměj i námětové), bylo by z tohoto filmu rozhodně větší pozdvižení. Jenže na druhé straně je dokonalý casting (podporující celkové vyznění hereckých výkonů), perfektní atmosféra, solidní hudba a stylově zrežírované klidné i akční pasáže. Takže mi z toho vylezly trošku lepší tři*. SPOILER btw. Myslím si, že nejsem sám, kdo pointu s plastickou operací a záhadným šéfem mafie odhalil po půl hodině (neboli při první větší zmínce).

Mám pocit, že je to výtečná záležitost s blízkými, reálnými postavami. Původní nápad rozhodně bravurní. Na mou maličkost pár dílů velice zapůsobilo a donutilo mě přemýšlet. Vřele doporučuji! Jediná škoda je českého dabingu - to už skutečně nechápu (In treatment, It crowd, Big train.. ) a že je každý díl tak krátký a rychle uteče.

Ritchie výtečnou, komediálně spletitou gangesterkou definoval svůj styl. Scénář šlape na plyn po celou dobu, ale korunuje ho dokonalý závěr, specielně finální záběr. Herci rozhodně nemají chybu a britská angličtina se opravdu výborně poslouchá. Pokusím se sehnat director's cut. Zatím 90%.

Už tradičně perfektně stylové. Jenže master Gerard Butler, sexy Thandie Newton, v podstatě celé herecké obsazení, solidní muzika (ale přišlo mi jí nějak méně) a ani jedna geniální scéna cca v prostředku jednoduše nemůže zachránit RocknRollu od jisté dávky průměrnosti. O mnoho víc již filmeček nenabízí a srovnání se Snatchem by dopadlo pro něj značně nepříznivě. V podstatě dobrá zábava, Ritchie se vrací, lepší 3*.

Perfektní filmy jsou takové, které ve finále působí na diváka přesně tak, jak tvůrce evidentně zamýšlel z počátku. Nesmějete se tam, kde nemáte, nedutáte, kde dutat nemáte. První půlhodinku plyne mou myslí otázka: to je to zmiňované ultradepresivní antipozitivum, ten majstrštyk? Aronofsky však ví, co dělá. Hutnost, nátlak, syrovost. Neskutečně vygradovaný snímek, jenž netrpí na předčasný vrchol, vrcholí přesně, nekompromisně, brutálně. Ano, tento film je perfektní, nemá jedinou chybu - režie (snad nejoriginálnější vůbec), hudba, střih, herecké výkony (bezkonkurenčně však vede Ellen Burstyn), tedy pokud zohledníte všechny fragmenty - skoro perfektní. Jenže slabý děj dostatečně slouží formě, extrémně nátlaková filmařina postupem naplno nahodí vešekeré břemeno na diváka. Opravdu nevím, kdy se mi stalo v kině, aby se mi roztřásla kolena. Totální rozložení ve finále snímku je chtěné, účelné, extrémní naturaličnost až hnus odvádí svou práci až nebezpečně reálně. Rozložení diváka nemá obdoby, ale může se vůbec takovýto snímek zařadit komukoli do kolonky oblíbené? V tomto místě se začne jednat o značně diskutabilní téma. Pro trochu zběhlého diváka nutnost vidět, pro klasického konzumního spotřebitele filmu jako zábavy je Requiem za sen jako celek na hranici koukatelnosti (spíše za). Rozhodně jeden z nejpůsobivějších filmů, jaký jsem zatím viděl.

Kde jinde by se současní špičkoví populární hudebníci měli scházet než na Abbey Road?

Tři a půl hodiny japonského křepčení, neustálého metelení se kamsi, bosých nohou a holých zadků. Tři a půl hodiny na padesátá léta dokonalého audiovizuálna, okořeněného celkem povedenými 'akčními' scénami. Ano, je to opravdu dlouhý film. Přes svoji délku má skutečně vymakaný děj a úctihodně si drží a postupem času ještě buduje atmosféru. Ne, nejde to se alespoň chvilinku nenudit, jenže posledních 40 minut mě totálně sejmulo. Vrchní samuraj je navíc snad ještě větší sympaťák než Yul Brynner. Na druhou stranu se bohužel přibližně na tři samuraje skoro nedostane, i když film trvá tři a půl hodiny (píšu to znova a znova schválně). Škoda. Sedm Samurajů je výjimečný snímek, jehož zhlédnutím konečně do posledního písmenka doceníte tvrzení: Sedm Statečných je jen perfektní remake. Avšak musím přihlédnout k faktu, že jsem snímek viděl až po 55 letech od jeho vzniku a zub času se jako jediný ze známých zubů moc nekazí a musím též přihlédnout k délce a s ní související únavou. Je to opravdu dlouhý film.