Honzíno

Srdcovka. Pro mě nesmírně zábavná věc se skvělým Jean Renem. Rád přehlížím očividnou stupiditu. Můj možná nejoblíbenější Emmerich. Herci aspoň hláškují opravdu cool a celé se to nebere tak vážně jako třeba ID. Veselá podívaná s krásnou příšerou. Sekvence v Madison Square Garden je boží. Dávám 70%.

Sám nevím, jestli jsem tři hvězdičky nepřepálil. Ale Ondříček má prostě cit pro perfektní záběr, kterým se zde nejokatěji snaží zamaskovat plytkost scénáře a v podstatě obyčejný příběh, viděný už nesčetněkrát. Herecké výkony jsou místy vyloženě špatné, až na po celý snímek excelentínho Jaromíra Dulavu. Ale každý z herecké enklávy má ve stopáži své světlé místo. Čili více elementů filmu považuji za špatné, ale pár za úžasné (režie, zvuk, kamera). Jenže Grandhotel mi je celkem sympatický, i když si ho asi nepustím znovu. 50-60%_Přepálil, musím po čase sundat dolů. V porovnání s ostatní Ondříčkovou filmografií je Grandhotel jasně nejslabší.

Těšil jsem se na tradičně poetickou Andersonovu mozaiku a píši: ano, přišla. Je to krásné, v dnešní době neortodoxní, hravé, točené s obrovskou chutí a nenuceností (alespoň to tak působí). Že bych čekal trochu víc? Možná. Mám pocit, že Anderson je schopný nabídnout nám ještě více. Jede si pokaždé to své schémátko, naservíruje mimoděk tragickou situaci či situace, posadí do druhé půlky nějakou brutální scénu a obloukem uzavře vyprávění. Jenže také nám stále své výtvory servíruje na dnešní dobu v tak neuvěřitelném balení s neuvěřitelným obsazením, brutální dávkou černého humoru a kreativnosti, že mu to budu žrát nejspíš pořád. Budapešť byla dalším filmovým zážitkem, i když na Lišáka zatím nemá.

Civilní střet starce a moře kolem něj. Clint Eastwood nasazuje svuj stylový chraplák po celé délce filmu, hlásí všechno kolem sebe a jako režisér dokáže vybudovat velice speciální atmosféru. Na paškál si bere spousty kontroverzních otázek, z nichž mi nejvíc vytanulo ono pohrávání si s rasismem. Hodně zajímavé a přes banánální děj a předvídavost i dost nevšední zážitek. Povedený závěr.

Po IMAX projekci (napoprvé jsem viděl v normal 3D) nabývám dojmu, že si z nás Cuarón pěkně střílí. Ale já mu to žeru, protože kombinace scén hutných jak UHPC a dynamicky dokonale se odvíjející zvukové linky přebije i evidentní mírné nedostatky (příběh, scénář a sem tam porušování fyzikálních zákonů, i když je to prý jako opravdu). Za mě oscar: efekty, zvuky, hudba, výprava, kamera, mužská vedlejší role, režie.:)) My ale akademii známe.

Prostě přesně mezi. Ale dám dvě. Dal bych tři, dokud by se nezachraňovala černošská učitelka ze základní školy a film nevyústil v to nejvíc klišé finále, jaké může být. Škoda, Martin Cambell to v ruce má, ale z ničeho ani můj oblíbenej rejža nemůže udělat pecku. Těžký průměr, spíše podprůměr. 49%

Vraždění neviňátek. MacFarlane na prostoru 21 minut exceluje, tento formát mu sedí přesně na tělo. Kde jsem kruci zaspal, že jsem míjel Family Guy?? Tvůrci přivádí k dokonalosti hordy inspirace ze starších předchůdců, své vzory neskrývají, proč taky? Nemělo by to smysl. Moje dušička milovníka kritiky společnosti (destruktivní i konstruktivní) pomocí peprného a absurdniho humoru skáče radostí. Po velmi dlouhé době zažívám u seriálu salvy smíchu. A mimochodem krom geniálně namluvených postav v originále jsem svědkem parádního českého dabingu (ten původní).

SE_Je jasné, že to takhle chtěl natočit, aby Death Proof vypadalo věrně. To pro mě ale neznamená, že ho budu oslavovat. V podstatě nuda, ze které chlapa vytáhnou pouze pohledy na lepé dívky, sem tam povedené fórky a vrcholy obou povídek. Mimochodem finále druhé povídky je naprostá bomba. Naštěstí, protože jinak bych možná usnul. Přesné, leč od Tarantina možná ještě filmařsky slabší než Jackie Brown, bohudík je to kratší.

Docela sranda s dobrým nápadem, Lucy Punch jsem zaznamenal, ale Simona Pegga jsem už nějak nerozeznal, bohužel minuta dvacet tři s takovýmto obsahem asi z mé strany nelze ohodnoti lépe a tak nějak mě nutí přemýšlet, zda to vubec má smysl zavádět do databáze? Ale asi ano, jen je to prostě zvláštní. Nechci nikoho rozhořčit.

Planeta teror doplácí na děj, který se zde vyskutuje opravdu pouze stopově, k tomu jsme svědky velice primitivního scénáře, který je snad ještě primitivnější než žánr sám. Nicmnéně jsem se místy skvěle bavil, místy dávil hnusem, který se mi jevil v některých fázích až zbytečně vyhnaný do extrému, i když přihlédnu k nadhledu. Účel to splnilo, pro mě Planet Terror zůstane jen šedým průměrem, až na perfektního Michaela Biehna a Rose McGowan k pokoukání.