Vivant

Seriály takové velkoprodukce se vskutku v Japonsku často nevidí (zatímco běžně se náklady na jeden díl nějakého seriálu v hlavním vysílacím čase pohybují mezi 30-40 miliony jenů, u tohoto seriálu bylo údajně na díl vynaloženo asi 100 milionů jenů), takže už proto je to trochu jiný zážitek, který se od běžné produkce odlišuje. Nejde sice vysloveně o koprodukci s Mongolskem, ale rozhodně to tak působí, jelikož velká část seriálu se natáčela v Mongolsku a objevují se zde mongolští herci (především herec, který hraje Čingise). Jazyk, který slyšíme (krom samotné japonštiny) je taktéž většinou mongolština. Nicméně, prostředí Mongolska v seriálu vystupuje jako smyšlená země Balka, umístěna na pomezí Kazachstánu a Mongolska. Zřejmě se Japonci chtěli pro jistotu vyhnout potenciálním konfliktům na mezinárodní úrovni, a tak příběh zasadili do smyšlené země. Přiznám se, že první dva díly jsem si ještě nebyla jistá, jak seriál hodnotit. Hned od začátku nás to hodí do šílené akce, rázem se z japonského kancelářského prostředí přemístíme do nebezpečně působící Střední Asie a do pouště… Hlavní postava Nogi (Sakai Masato), který zkraje působí jako uťáplý „sararíman“, volá z čista jasna kámošovi do CIA a divák se nestačí divit, co to všechno má znamenat. Jednoduše, na první dobrou to všechno působí jaksi přitaženě za vlasy. Jenže! Vtip je v tom, že s postupem času všechno začne velmi hladce zapadat do sebe, až jsem se sama divila. Divákovi dojde, že ve skutečnosti má všechno v seriálu své místo, nic není omylem nebo jen tak z plezíru. Připomnělo mi to dramatický princip zvaný „Čechovova zbraň“ – tedy že každá maličkost má svou důležitost, se kterou se v příběhu dále pracuje, rozhodně tam není jen tak náhodou. Příkladem může být schopnost hlavní postavy odhadnout váhu předmětu s přesností na pár gramů. Tahle schopnost je v seriálu představena hned na začátku, ale její důležitost se ukáže až později. Podobných věcí je v seriálu více a ve výsledku jsem měla radost, jak dobře se tvůrcům daří příběhově vše provázat tak, aby to dávalo smysl. Dalším kladem seriálu je jeho nepředvídatelnost. Je to vlastně takový seriál „chameleón“ – byla jsem až překvapená, jak seriál průběžně mění tvář a zaměření. V základu je to poutavý příběh plný akce a špionské tématiky, ale později se míchá s lidským příběhem orientovaným na rodinu, což může být trochu zvláštní kontrast, ale funguje to. Navíc se děj střídá mezi Balkou a Japonskem, přičemž se chvílemi soustředí na tu onu postavu a situaci a hned záhy na někoho nebo něco zcela jiného. Jak říkám - seriál chameleón, od kterého nevíte, co čekat. S ambiciózní velkoprodukcí jde ruku v ruce zářné obsazení – tím myslím především trojici Sakai Masato, Abe Hiroši a Jakušo Kódži. To je určitě z hereckého hlediska velké plus seriálu, přestože je škoda, že Sakai a Abe více nezapracovali na své anglické výslovnosti (oba sem tam v seriálu mluví anglicky, ale jejich výslovnost je bohužel na hranici srozumitelnosti – holt věčný problém Japonců, pro které je angličtina často příliš obtížná). To je ale naštěstí jen drobný škraloup, snad to vyvažuje skutečnost, že jejich mongolská výslovnost je prý v seriálu velmi dobrá… Každopádně, role Sakaie Masata je v tomto seriálu obzvlášť zajímavá – protagonista Nogi sice není tak úplně jako rázný Hanzawa Naoki, avšak jeho druhá osobnost (kterou v seriálu poznáme hned na začátku) má k Hanzawovi blízko. Jinak je však Nogi ve své přirozenosti takovým jednoduchým prosťáčkem, čímž ale o to víc v seriálu překvapí. Kontrast dvou osobností tvoří zajímavou dynamiku a právě to se do značné míry podílí na oné nepředvídatelnosti děje, zatímco divák díl za dílem odhaluje Nogiho minulost. Jak už jsem zmínila, kladným aspektem seriálu je to, že se opravdu nedá čekat, kam a jak se bude vyvíjet, což diváka udržuje v určitém pocitu napětí a zvědavosti. Pokud tedy hledáte seriál, který je na jedné straně klasicky japonský v zaměření na lidské a rodinné hodnoty a vztahy, zatímco na druhé straně je nebývale opepřený velkou dávkou akce, špionáže a tématikou terorismu na mezinárodní úrovni, možná by tohle mohlo být to pravé… Rozhodně je důkazem, že i takové dvě nesourodé stránky lze spojit dohromady. Celkově to sice není stoprocentní, ale oceňuju japonskou snahu vytvořit něco tak nestandardního a zároveň poutavého. Tím spíš, když je scénář opravdu vystavěný tak, aby se okolnosti a motivace postav odhalovaly postupně a zároveň to všechno zapadalo do sebe i přesto, jak doširoka je příběh rozprostřený. To se rozhodně nepovede vždy. Konec i linky postav se podařilo hezky uzavřít a já musím uznale pokývat hlavou – opět se Japoncům něco povedlo. ~(4,3★)~ (06.04.2024) (méně) (více)