jirikzaboj

Já nechápu, jak se všechny ty postavy dostaly z tak primitivních příběhů tak daleko. 4. série láme postupně celou komediální strukturu a vyzývá nás na velkou emocionální piplačku, ve které nezůstane jedno oko suché. Takhle epizoda je pro mě prozatím jedna z těch nejlepších. Sledovat linku Iana a Mickeyho byla kdysi nuda, teď je to velký peak série. Úžasný Frank a fenomenální Lip. Prospělo Fionu hodit trochu více do pozadí a jsem zvědavý, jak to půjde dál.

Z tragikomedie okolo Franka se stala regulérní dramatická podívaná a jeho postava dostala během této série úplně jiný rozměr. Vždycky to byl možná v jádru dobrák, ale sakra. Ty jeho dialogy o smyslu života mě vždycky tak zlomí uvnitř a zároveň naplní elánem, novou energií. Fakt neskutečně napsaná a zahraná postava. To samé ale platí i o ostatních a rodina Gallagher’s je opravdu pestře vyobrazena a ani jedna postava zde není navíc a nijak nenudí. Samozřejmě úžasná Sheila, V a Kev nejsou výjimkou. Naprosto výjimečný seriál, který mě touhle sérií definitivně pohltil. (Bezpochyby je Lip má nejoblíbenější postava po této sérii a docela jsem ho s Mandy shipoval, i když je to crazy bitch)

2 epizody v kuse dostáváme těžkou dávku deprese a nálada seriálu se naprosto změnila a otočila o 180 stupňů. Lip je tak geniální, komplikovaná a tragická postava. Těším se, co uvidím v budoucnu. Závěr epizody jeden velký LOL:-D

Tato epizoda je jeden velký crazy mess v tom dobrém slova smyslu a dokonale vystihuje náladu, kterou jako divák prožíváte při sledování Shameless v jeho různých polohách. Ten postupný rozpad a finální potupa, uvědomění situace a zoufalství všech zúčastněných, to je sakra tak geniální.

Produkčně je to za mě zatím perfektní a podařilo se jim vykreslit i tu atmosféru. Jenom se mi ten příběh neprodává tak dobře, jako ve hře. Možná to je tím, že jsem začal účelově dávat replay, abych se víc navnadil a ta podobnost, neboli přímá adaptace je prostě zvláštní. Nebaví mě se dívat na něco, co už jsem viděl ve hře a odříkávat premiérové dialogy společně s herci a nebýt ani trochu napnutý, protože přesně vím, jakým směrem to půjde. Chápu, že tohle je rozcestí, kdy by někteří uvítali změnu a někteří skalní fanoušci nic neměnili a zůstali u jádra příběhu, aby jim to nekazilo představu a oni si mohli spokojeně na internetu scény porovnávat. Já bohužel patřím k té první skupině. Zároveň mě to ale jaksi vnitřně pořád baví, protože jsem taky obrovský fanoušek tohoto světa a bylo by mi proti srsti jít dolů s hodnocením. Rád bych uvítal co nejvíc inovací a zásahů do příběhu. Třeba perfektním způsobem, jak to zvládli tvůrci interpretovat do třetí epizody.

Nečekané, komorní, přesto kulervoucí. Pravděpodobně jedna z nejlepších seriálových epizod všech dob.

Vizuální porno. hudební symfonie a herecká odevzdanost k seriálu, který má letos pravděpodobně jedny z největších ambicí stát se hitem a oslovit tak širší publikum, než hry doposud. Má to své výhody, protože spoustu fanoušků (včetně mě) se moc těšilo a díky spoustu novych informací si budeme společně hodovat nad fan servisem. Na druhou stranu i nevýhod, protože herní adaptace to mají ve filmovém průmyslu pořád dost těžké a určitě ani tentokrát se nevyhneme srovnávání, protože to se zkrátka nabízí. Nejlépe na tom budou ti, kteří neznají ten příběh a hru nikdy nehráli. Těm upřímně závidím nejvíce, protože mají šanci si to opravdu užít v plné parádě. První epizoda je seznamující a v podstatě věrným introduce do světa The Last of Us. Byl jsem až překvapený (občas nemile) , jak moc se tvůrci drží původní předlohy a to nejen příběhem, ale i dialogy. Takže se občas stalo, že jsem věděl předem, co dané postavy řeknou dříve, než to opravdu řekly úplně přesně, jak si pamatuju. Pro někoho to muže být full fan servis, ale ve mně to vyvolává nepříjemný pocit, který mi kazí moment překvapení. Chápu, že to může být úmyslný easter egg, u kterého bych se jako fanoušek měl pousmát. Ale na potřetí během 10 minut už to bylo mírně otravné. Ostatní aspekty, které jsem vyjmenoval už na začátku jsou prostě skvostné a jde vidět, že tohle je velkolepá produkce. Až na pár maličkých nových detailů a lépe provedených motivů postav do budoucna jsem se ale bohužel nic nového a revolučního nedozvěděl. Budu tedy doufat, že v příštích epizodách budu víc připoutaný, šokovaný a více natěšený.

Film, který z velké části ukoval základy dnes již velice známého Snydera. Jde tam vidět jeho rukopis. Především ve slow-motion stylizaci a hravé vizualizací z různých perspektiv a expozic světel. Zestárnulo to v tomhle ohledu dobře a na krvavé bojové scény se kouká opravdu hezky. Ale příběh není bůh ví jak uchopen a tak je tam mezi epickými scénami ticho, klid a je to nuda. Každopádně zásadní film své doby.

V rámci komediální parodie je ten film jeden z lepších ve svém žánru. Hlášky jsou dnes legendární, kultovní a já se na něj při depkách s radostí podívám. Možná spíše jen na konkrétní scény, ale i to se počítá. Neboť život má říz, když jsou chlapi v sobě. Má to samozřejmě spoustu hluchých a suchých částí, ale tím trpí většina parodií. Víc mě trápí cringe momenty, které jsou až nevkusné (britney scene například) Ale není třeba to brát extra vážně, pořád to je jen parodie a popravdě mi dnes takové filmy chybí.

Cause she’s gone baby, gone. Nejambicióznější projekt od Affleck brothers, který se nebojí pokládat zásadní životní dotazy a dokáže klidně rozdělit společnost. Bostonské noir prostředí je vykresleno realisticky, je to dirty a opravdu se mi nedívalo na to prostředí hezky (v pozitivním smyslu). Komorní detektivní příběh vás upoutá zhruba v polovině filmu a postupně odkrývá skládačku, na jejímž konci není odpověď, ale jedno velké dilema a tenhle dosah je na filmu to nejvzácnější.