jirikzaboj

V tomhle filmu naleznete vše, co na Burtonovi milujete a dokonce v trochu drsnějším měřítku a to je příjemné. Gotickou nádhernou atmosféru doplňuje mistrovské dílo Elfmanova soundtracku. (+nádherná Christina Ricci)

Finále bylo poutavé, mrazivé a zničující zároveň. Neviděl jsem o rok mladší adaptaci a ani ji už vidět nepotřebuji. I kdyby byla sebelepší. Herci byli skvělí, atmosféra podmanivá a vykreslení celého případu srozumitelné a autenticky odvedené. Ale hit se nekoná, je to příběh komornější a možná by stačil i na dvouhodinový snímek.

Ojedinělý akční film řízlý zábavnou komedií, který má nejlepší tango scénu, striptýz a geniální hlášky. Arnie skělý, ale Jamie ikonicky nejlepší ženská komediální role ever.

Konečně soudní proces a jeho nekompromisní způsoby výpovědí, ve kterých se dopodrobna vykresluje celý případ a jeho zákulisí. Velice kvalitní dialogy a pohledy, které nepřesvědčují jen osazenstvo v soudní síni, ale také diváka u televize. Elizabeth hrála opět pouze pohledem a bylo to mrazivě uspokojující. Finální výpověď patologa byla intenzivní a poslouchala se mi opravdu těžko. Vím, jak to dopadne a není divu, že je to výjimečný případ, který se nese s velkou kontroverzí a veřejným míněním o jeho omylech.

Šel jsem do kina s obrovskou nechutí, protože ani ten MEM poslední dva díly už nebyl úplně MEM, ale marná snaha o zavádějících linkách, které mě skoro unudily a to jak příběhem, akcí, či vtípky. Fast X jakoby reflektovalo všechny problémy a tvůrci začali chodit do polepšovny. Pravděpodobně prospěla i změna režiséra a opravdu se s jednotlivými scénami pracuje fakt dobře, kdy jsou všechny velmi dobře vystavěné, kamera se umí hýbat a herci si umí takovou tupost užívat a přistoupit konečně na pravidla hry diváků a občas si i pomrknout do kamery. Jen Diesel to myslí jako jediný nejspíš vážně a jeho věčný křečovitý výraz je jen dalším střípkem parodie, kterou tato série oplývá. Jason Momoa je naopak příjemným osvěžením, který od začátku s vlastním vědomím nejspíš věděl, do čeho jde a minimální záporácká snaha napodobit Jokerovo způsoby je vlastně zábavná a filmu sluší. Nejatraktivnější a nejlepší rozhodnutí bylo postavy rozdělit a jednotlivé příběhy dávkovat ve správném množství. To se prostě povedlo a já se v kině bavil tak moc, že mě v jistou chvíli i překvapilo, že už je konec filmu. Občas tam byly WTF momenty, ale mám to sérii vyčítat? To určitě ne, ale ani to nestojí za pochvalu. V určitou chvíli přišlo sebeuvědomění o debilitě tohoto formátu a až napotřetí se jim podařilo vytáhnout ten správný fakáč. Otázka je, jestli na takovou pohodovku naváže i následující díl. Do té doby FOR THE FAMILY.

Jsem s tímhle docela na vážkách. Na jedné straně to má opravdu skvělý námět, který se snaží opravdu dolovat ospravedlněné a upřímné emoce, na druhé straně ale stojí režisér Aronofsky, který to zaobalí do podivného světa karikatur, které jsou takovým tím typickým klišé a standingem mezi problémy umírající hlavní postavy jejího prozření skrze věci, které nestihla za svůj život vykonat. Zbyde z toho prázdná schránka dialogů, ve které se musíte za každou cenu ve tlačence umělých emocí rozbrečet a pak to glorifikovat do nebes, protože tvůrci vytáhli ze sraček miláčka devadesátých let a dali na něj oblek, aby obtloustl a zahrál na city i svým vlastním příběhem. Nechápejte mě špatně, ten Oscar možná i zasloužený je. V jádru ale nevidím na tomhle snímku nic tak výjimečného, jak se skrze trailery, ohlasy a marketing tvářil.

Forman přišel s původním konceptem konkursu a aplikoval ho do americké hippie kultury s výrazným upgradem a příběhem. Upřímně to na mě nefungovalo tak dobře, film se často hledá a neví úplně, kde by zakotvil. Přesto dokážu ocenit jisté kvality a proslulou osobitost režiséra. On ten boom teprve přijít měl, přesto pro každého fandu tohoto velikána tenhle film je.

And my favorite part it has a sign right outside that says, "If you lived here, you'd be home now". Co s tebou, když jsi na hraně dospělosti a neseš sebou břímě jménem zodpovědnost? Middle-age lidé by se nám takovým asi dnes už vysmáli. Ale věřím, že si procházeli tisíckrát něčím podobným. Ne každý tak intenzivně, ale ten přesah tohoto filmu je v jádru naprosto jednoduchý pro pochopení. Susann zkrátka pošlou rodiče k psychiatrovi a ten ji okamžitě doporučí léčebnu, což je možná až AMBIVALENTNÍ k jejímu psychickému postoji a myšlenkám. Ale proč vlastně ne, zkrátka si tam lehneš, přiznáš se a budeš zachráněná. Kolem je spoustu dalších, kteří mají sice jiné problémy a podstatně horší, ale proč se na ně nenapojit a přiznat si psychickou poruchu, která u mladých dívek zažívá rozmach, protože se objevuje nejen v kultuře, ale i v bodě polehčujících okolností a je to paradoxně záchranný kruh, tedy alespoň dočasně. Příběh Susann je tedy postavený na takových typičtějších základech, ale to vůbec nevadí. Její myšlenkové pochody jsou pompéznějšího rázu a dokážou zapadat v tak neklidném prostředí, obklopeném popálenou tváří, chladným srdcem a lhářkou. Zároveň se vytváří závislost na takovém friendshipu a polemizuje se nad otázkami, jestli taková léčba není dobrou naukou pro život. Nakonec dojde ale k jistému prozření a všechny ty události které k tomu vedly byly brilantní. Scéna v cukrárně neboli "don´t point your finger to crazy ppl" , či kytarová scéna u samotky Polly, kdy Susann s Daisy začnou zpívat "When you're alone, and life is making you lonely. You can always go Downtown" a dalších spousty, kdy ty dialogy jsou neskutečné a ta chemie, která postupně graduje mezi hlavními postavami, samozřejmě jedna z nejlepších rolí od Angeliny, která byla oceněna oprávněně soškou a postupné změny nálad a poloh Winony Ryder, na to se kouká krásně, ten film miluju a budu se na něj dívat možná do konce života a nebo možná jen do prozření, kdy už to nebude tak moc osobní. V léčebně jsem ale ještě neskončil .

Zlaté české ručičky natočily zlatý film, ve kterém je ztvárněný zlatý věk a jeho zlatá česká klasická nátura, která se napříč dekádami vůbec nemění a její sobecká podobizna, která se schovává za poctivost je naprostým vrcholem. Postavy tak zábavné a přitom obyčejné. Kritizující, přitom groteskní a bez jakýchkoliv servítek a omluv. Zloděj bez mozku u nás neexistuje a z toho vycházejme.

Komedií bych tenhle film nikdy asi nenazýval, přestože tu jsou samozřejmě jisté náznaky v dialozích typu “ženský jsou oblý jak kytára, ale ty jsi jako kytára od Picassa” . Velmi mám rád scénu v tančírně za doprovodu hudby, kdy se hraje jen pohledy a všechno je tak autentické, že není třeba slov. Ale postelová scéna je tragická a velmi bolestivá. Všichni to vidíme, jen Andulka a její naivnost ne. Přesto se rozhodne Mílu navštívit u něj doma a závěrečný akt s rodiči je úsměvně poukazující na onu naivnost mládí, nerozvážnost a jakousi smyčku v lidských životech. Někdo tady níže psal, komu se tohle asi nikdy nestalo viďte:-)