PosleniKiwi

James Wan zkrátka umí. Sice mi už poněkolikáté servíruje to samé, ale pořád to na mě funguje a i když to už není tak plné nápadů a neotřelých kamerových triků jako jednička, vůbec mi to nevadilo, protože Wan dokáže z každé scény, kdy se vás pokouší vystrašit, dostat maximum. Každou scénu pomalu a pečlivě buduje a nekazí ji lacinou lekačkou, nejdřív vás nechá pořádně podusit a až nanejde ten správný moment, kdy to nejmíň čekáte, tak to přijde a mě to z nějakého důvodu vždycky dostane. Takhle vás první polovinu filmu nenechá vůbec vydechnout a pořád vás zasypává čím dál tím víc infarktovějšími scénami s pořádně hustou atmosférou. To se v druhé polovině bohužel změní, film ztratí trošku na tempu, vyjde na povrch hloupější scénář a začněte počítat žánrová klišé, kterým se ani hororový génius takové kalibru bohužel vyhnout nedokázal. Mě však neskutečně baví ústřední dvojice, takže mi to bylo úplně jedno a vlastně jsem si užíval ty chvíle, u kterých si můžu vydechnout a užít si chvíli klidu. Trošku horší než jednička, ale pořád parádní kus řemesla a dobrá duchařina.

Happy Death Day bere ne zrovna originální, ale rozhodně zábavný koncept opakování stejného dne pořád dokola, který jste mohli vidět třeba v Edge of Tomorrow nebo Groundhog Day a snaží se ho navléct do hororového kabátku. Ale spíš než horor je to teenagerká komedie. Hlavně kvůli konceptu se vůbec nebojíte o hlavní hrdinku, protože se prostě zase vzbudí a všechno jede znova a především je tak nesympatická, až jí tu smrt vlastně přejete. když nad tím přemýšlím, nebojíte tak nějak všeobecně, ale to už asi nebude chyba konceptu (dívám se na tebe pane režisére). Vlastně jediný důvod proč jsem byl napjatý byla obrovská potřeba jít na záchod, a tak jsem se zatajeným dechem vyčkával na tak moc vytoužený konec. Mimochodem ten, kdo si myslel, že ta maska je děsivá, by měl být vykázán z filmového průmyslu (Christopher Landon strikes again). Největší škoda je pak asi absence goru, který se tak nějak nabízí, když hlavní hrdinka umře asi patnáctkrát. Bohužel jak jsem napsal výše, je to spíše komedie, avšak ne moc dobrá a v rámci žánru ani konceptu nepřináší nic moc nového a když s nějaký zajímavým nápadem přijde, tak ho vůbec nevyužije. Na druhou stranu film příjemně ubíhá a díky Jessice Rothe se na něj i dost dobře dívá a dokonce z ní nakonec přestane být taková sneaky little biatch. Rozhodně bych nedoporučoval na film jít do kina, vlastně bych na něj nedoporučoval koukat kdekoliv, ale když už nějakou náhodou skončíte u sledování tohohle mizerného hororu a podprůměrné komedie, tak se z nějakého mě nepochopitelnému důvodu nudit nebudete.

Tak a je to tady zase. Pásová výroba dílen Marvelu vyprodukovala další přírůstek do rodiny MCU. Po prvních dvou dílech, které se tak nějak bez ksichtu ztratili v šedém průměru, chytří lidé dali hlavy dohromady a zjistili, že elegantně si vypůjčit ksicht od svého úspěšnějšího bratříčka, bude asi to nejlepší, co můžou s Thorem udělat. Tuctový příběh, hlavně to musí být vtipné, do pozadí hrát cool retro hudba a celé to musí mít pořádný nádech osmdesátek. Jednoduchý vzorec. Vyšlo to předtím, tak co by se mohlo pokazit. Nó očividně dost věcí. Parodie na Thora s Thorem v hlavní roli se mi hold nezamlouvá, tak jako nenáročným konzumentům z řad mainstreamového publika. Vážně nevím, proč se všichni kolem smáli těm až příšerně na sílu nuceným vtípkům a bylo jim asi úplně jedno, že postavy vedou hloupé dialogy plné klišé, které vidím přicházet tak 5 minut před tím, než proběhnou. Ale nebudu lhát. Párkrát jsem se opravdul zasmál. Ale i u Béčkových hororů se leknu laciné lekačce, ale stejně někde uvnitř vím, že tohle prostě není ono. Akce mě celkem bavila, jen si nejsem jistý, jestli to bylo díky dobré choreografii a zajímavým nápadům nebo jen díky líbivé hudbě. Vlastně vím. Byla to hudba. Protože ani v akčních scénách se revoluce nekoná a gladiátorské zápasy, což se jevil jako hodně dobrý nápad, jsou až trestuhodně nevyužité. Ale nenechte se zmást, protože nový Thor není jen nahodilé spojení gagů, je tu i jakýsi dramatický oblouk, který je však zanesen pod hromadou vtipů, které maskují i nevyvážené tempo, a jakýkoliv pokus o to, se brát vážně nebo vyprávět nějaký vážnější příběh pak působí trošku úsměvně. Ale co, nejde skoro o nic, jen zkázu Asgardu, nějaké to úmrtí bližních a špetka rodinného dramatu, takové ty věci nad kterými si jen mávneme rukou a jdeme se zase smát, jak sebou někdo praští o zem. Představeny jsou i nové postavy, ale většina z nich je buď naprosto plochá a nebo je představena jen aby sem tam prohodila nějakou hlášku (Jeff Goldblum je ale bůh). Chápu, že se to z těchto řádků nemusí zdát, ale on to není úplně špatný film, vlastně se u něj pravděpodobně budete dost bavit a ta osmdesátková stylizace a barevná paleta jsou opravdu povedené, jen jsem už asi unavený touhle tuctovou Marvel produkcí, která však očividně stačí na 87%.