MIMI.kry

Srozumitelně a lehce nadhodit chytrá témata, to je umění. Stvořit neokázale nadpřirozený a zároveň dramatický svět bez toho, aby jeho tvůrce ostentativně machroval svojí genialitou, to je neobyčejná dovednost. Zónu soumraku pochopíte. Zónu soumraku si nejspíše zamilujete. Se Zónou soumraku můžete souznít, přemýšlet o ní a chvíli v ní přebývat. Můžete se nechat unášet napětím a obavou v nezvyklých situacích, než se vše vyjasní pointou. Souhlasím s názorem některých zdejších uživatelů, že seriál nebyl dosud překonán, o lepším hororovém a nadčasovém sci-fi seriálu alespoň nevím. Největší vklad vidím v tom, že je to mírně znepokojivé, ale netřesu se děsem, jen únosnou obavou o hrdiny. Přemýšlím o tom, co je do určité situace asi přivedlo a zda a jak se z ní dostanou. Všechno plyne snadno a nenásilně. Zóna soumraku je pětadvacetiminutová zastávka, kterou vám doporučuji navštívit prostřednictvím monitoru. Naprostá většina epizod má totiž na všechny ty čachry a kouzla necelých 30 minut.

Duševně nemocní bývají v hororech častým hostem. Ovšem nikdo nemůže úspěšně soupeřit s Normanem, Hitchcockem a tajemným domem na kopci, který už léta převyšuje své okolí. Legendární Psycho z roku 1960 nebylo dosud překonáno. Alespoň podle mého soudu. A nakonec ještě jedna zajímavost, kterou jsem kdysi někde vyčetla: režisér hledal v konkurzu primárně takového herce, který měl i v reálném životě komplikovaný vztah se svojí skutečnou matkou. Šlo mu o to, aby se herec do své role snadno vžil.

O této kouzelné gotické romanci se mluví jako o hororu pro ženy, který otrlého hororového fanouška nemůže ani pořádně vyděsit, ani ohromit gore efekty. A právě ona umírněná a romantická linka se mi na něm právě líbí. Nepopírám, že zvláště první půlhodina, složená například snad z několikaminutového společenského tance a jiných nepodstatnějších akcí, zbržďuje děj. Na druhou stranu diváka naladí na vztahovou strunu a fanoušci upřednostňující jiný tip strašidelných filmů mohou včas přeladit program na drsnější podívanou. Vystřižené scény z filmu napovídají, že původně se mělo jednat o sofistikovanější příběh. Nakonec se ho však rozhodli zjednodušit, což z mého úhlu pohledu ubližuje filmu mnohem víc než absence dvouhodinových jatek. Film má navíc nějaké logické chybičky, ovšem v tomto žánru se dají odpustit. Přestože není vyladěný do naprosté dokonalosti, patří mezi mé nejoblíbenější hororové filmy. Od příjezdu postav na panství zvaného Purpurový vrch dostává dílo dramatičtější spád. Velmi se mi líbila vymazlenější vizuální stránka, oceňuji snahu alespoň o malé načrtnutí psychologie postav a podnětů k přemýšlění, které jsou stravitelné pro běžné diváky. Jsem moc ráda, že vznikají i filmy pro umírněnější fandy strašidelných příběhů, kteří víc než diskuze o digitálních přeludech těší kouzelná atmosféra venkovských sídel a vztahovej rámec tří lidí, kteří se ocitli v těžké situaci. Sečteno podtrženo, jedná se o příjemný mysteriózní slaďák. Je dobře, že hlavní mužskou postavu ztvárnil herec Tom Hiddleston, oblíbenec několika divaček, které znám. Sama si neumím představit jiného herce než jeho, role mu dobře sedla. Výběr hlavních herců je velkým plusem filmu ( Mia Wasikowska, Jessica Chastain). Zamlouval se mi i Charlie Hunnam v roli spisovatelčina oddaného přítele. Škoda, že postavy nedostaly větší prostor, příběh se neponořil do intelektuálně vymazlenější hloubky, neřku-li do nepovrchní studie šílenství a průzkumu netypických vztahů. Je to prostě především tajemná oddechovka pro ženy.

Na mě osobně tato historická fantasy fungovala až po letech a na podruhé. Nikoli snad kvůli složitosti děje, kterou zde opravdu nenajdete, ale spíše jsem v určité době začala více sledovat nenáročné, strašidelné kousky. Líbila se mi ponurá podzimní krajina, zasazení děje do středověkého období a bavila mě samotná čarodějnice, která si uměla najít cestu k srdci každého muže. Ať už s nimi manipulovala přes sexualitu nebo využívala jejich slabosti či traumata, jako jsou výčitky svědomí. Hodnotím v rámci žánru jako dobrodružné fantasy, které mě dokázalo zaujmout. Kdo preferuje artovější a vymazlenější kousky, bude nejspíše zklamán. Jednoznačné béčko, které má za mě přesto něco do sebe.

Příběh se odehrává v ústavu Rosewood, což byla skutečná léčena pro choromyslné a je usazený na přelom 19. a 20.st. Je typickým příkladem filmu, který kdyby se držel reálných faktů, jednalo by se o podstatně zajímavější a uvěřitelnější děj než ten, který vznikl ve fantaziích tvůrců. Zneužívání bezprizorních pacientek se zde opravdu dělo, ale jiným způsobem. Byly zneužívány sexuálně i na práci v domácnostech privilegovaných lidí. Vymyšlená nadstavba o úchylné sektě je přemrštěná, jejich činům se dá těžko uvěřit, zbytečně zamotává příběh a svými bizarními pokusy se svěřenkyněmi ho činí nestravitelným. Je to opravdu škoda, protože vizuální stránka i atmosféra se povedla. O lékařích, zahrávajícími si s opuštěnými pacientkami, by se dal stvořit pozoruhodnější film. Stejně tak by šlo lépe využít motiv zneužívání bezprizorních lidí. Ani by nemusel být oproštěný od brutálních scén, utrpení či hororového nádechu, protože to, co se někde skutečně dělo, je mnohdy děsivější a důmyslnější než něčí pouhá představivost.

Dobrodružné drama z počátku 16.století. Svérázný film s fantasy prvky, který patří mezi mé nejoblíbenější a který nejspíše ocení druh diváků, naladěný na podobnou vlnovou frekvenci. Místy vtipné a správně "podivné", mající své osobité kouzlo. Drsný středověk, morové rány, chtíč, něžně vypadající potvora Agnes a banda žoldáků, kteří se s ničím moc nemažou.

Můj oblíbený film z doby, když mi bylo náct. Teď už film vidím jinýma očima, trochu přísněji, ale pořád ho mám moc ráda. Z více důvodů, ta snovost a hlavně nostalgie! Koment mého mladšího já: I přes jistou hororovou a trikovou zastaralost tento film patrně hned tak něco nepřekoná. Hodnotím vysoce pro myšlenk. skrytý přesah a logiku, která většině hororů schází. Je to trochu psychologické, trochu o tápání ve vztazích, dívčím dospívání a nejednoznačnosti toho co je dobré a co zlé. Líbí se mi i nečernobílé načtrtnutí postav, osobitost, decentní smyslnost, trochu taková ta sympatická praštěnost a zvláštní humor s nadsázkou, střídaný s tajemnou, temnější a melancholickou atmosférou. Atmosféra vily, vesnice i lesa je kouzelná. S některými výtkami nemůžu souhlasit. Podle mě zjednodušovat horory na to jak se povedl ten který trik a jak věrohodně vypadá vlkodlak, je příliš povrchní. V pohádkách je ukrytá složitost života, pokud je ovšem divák nastavený na mimořádkové, nepolopatické poselství. A ta básnička na konci filmu se některým mým kamarádkám (i mně) zalíbila. Myslím, že pohádk.horor je určený hl.pro dívky a ty nejvíc ocení jeho kouzlo, symboliku a ty čarovný, fantastický přeludy. Kouzlo tohoto zvláštního filmu neumím přesně popsat, zvlášť dnes, viděno střízlivějšíma očima. Je to ale pořád mile a fantasmagoricky zamotaný kousek, který se dotýká mých emocí.