alchac

Dnes již pravděpodobně nerymejkovatelná záležitost plná do černa propečeného „ultrakorektního“ ibérijského humora, po jejímž zhlédnutí by pan z Edelstadtu s lačným zamlaskáním odešel promazat skřipec a nejedna militantní feministka si pořídila fungl nový jehelníček s xichtem pana Iglesia. Začátek místy možná až přespříliš kulometný, takže, jsa nehispánec, jsem patrně nestihl pochytat všechny narážky a odkazy a konec naopak mírně utahaný, přesto však v úhrnu přece jen nadstandardně prdelózní. A Chozého starou nevím kde vyhrabali, ale nad takovou hydrou by i Kramer se Sprengerem jen hrůzou zalapali po dechu a v mdlobách klesli na připravené úhledně složené otýpky chrastí.

Považuji za zcela proveditelné a nijak a priori zavrženíhodné pojmout i klasickou pohádku moderním způsobem. Koneckonců o to se v Č(S)T pokoušeli s daleko lepšími výsledky už dávno. Nicméně od tvůrců dobré konzervativní i… řekněme moderní (nebo co tohle vlastně mělo být) pohádky (resp. jakéhokoliv filmu) požaduji určitou úroveň autorských schopností a zejména alespoň elementární dávku soudnosti a vkusu. Tedy všeho, čeho se autorům tohoto nekonvenčního pokusu zcela nedostalo. I fekální a pornografické motivy lze samozřejmě s úspěchem využít ke stvoření kvalitního uměleckého díla, ovšem na rozdíl od některých zdejších komentujících si opravdu nemyslím, že pokud přijdu na Staroměstské náměstí, vyškrábu se na pomník, stáhnu kalhoty a vyseru se Husovi pod sutanu, hlasitě při tom nadávaje všem kolemjdoucím, bude se jednat o sochařskou performance dokonce lepší páně Šalounova díla jen proto, že jsem byl jiný. Pročež „pohádka“ o tom, Kterak Pyjrád z Kurvibuku od princezny mužatky slíbeno dostal, pro mě zůstala toliko vi(l)nným poděšením, neb tohle nefunguje ani jako nechtěná parodie, takže až dostanu příště na něco podobného chuť, asi si pustím prostě normální porno verzi Pirátů – do níž by mimochodem umělecký ansámbl z tohoto hnoje jistě zapadl jako, jako... no, jako vidle do hnoje. Resp. Čvančarová by byla vyloženě za hvězdu.

Hodně rozporuplní pociti se ve mně po zhlédnutí mísí. Na jednu stranu je neoddiskutovatelné, že Trojan v téhle Zkrocené moči opět neskutečně zaválel (a kromě něj i výtečně přištěkávající stará Hnátková), ovšem na stranu druhou bylo toto filmové sívíčko slavného urinálního šamana, ze kterého nám za humny na Olšanech ale asi pěkně rotoval, byv zobrazen jako vynikající kádr pro kněžské svěcení, neb za ty dvě hodiny stihl z Boží desítky neporušit z pochopyjtelných důvodů pouze č. 9, avšak neopomínal pravidelně omývat duši poklečením na štěrku před Artistou, případně nastavovat ne jednu, ale hned obě půlky, vykresleno na můj vkus v až příliš teplých barvách, pročež jsem měl třetinu filmu ukrutně staženou prdel z toho občas dost samoúčelného bukanýření. Vlastně kdyby byl třeba oslím můstkem přes Petschkárnu přihozen i nějaký ten žid či Indočech, šlo by zřejmě dle nových ultrakokotrektních měřítek o materiál na udělení zlatého dilda (samozřejmě análního). Ale vlastně počkat – jeden flakón těch gestapáckých chcanek byl od nějakého pana Kohna!

Poměrně nesourodá hororově komediální hovadina non plus ultra, v níž Chloé nejprve půlku filmu chytá zánět vaječníků v profukující spodní věži bésedmnáctky, unyle při tom žvaníc se zbytkem posádky přes interkom, přičemž na ní za tu dobu asi dvakrát vybafne něco, co si zřejmě upletl Batman po opileckém tahu někde ve Vyšných Vlkodlacích, aby následně po jednom z nejdementnějších dějových zvratků v dějinách filmu odstartovala sérii ještě pitomějších skečů, jež by byly příliš absurdní i pro Žhavé výstřely, ovšem které jsou na druhou stranu z tohoto důvodu docela ftipné. Takže 1,45 za tu půlhodinku provinilého pohyhňávání se a 1,55 za oblíbenou představitelku hlavní role, která buďto dostala chuť na malinu, nebo k mému překvapení začíná již v této fázi své kariéry napodobovat pány Willise a Seagala. Ovšem pokud se tímto způsobem hodlá propracovat až do porna, tak jí držím palce!

Klasický milostný trojúhelník - major Jasoň Specnazovič Nabušeněnko by rád pocvičil hluboké zanoření s doktorkou Fretkou Frigiděvnou Přesmrtvolochodskou, ovšem hned při prvním průjezdu tunelem chytne pýchavkovitou agresivní mykózu, ze které zase vlhne jeho vyvolená. Želbuch doktorku při pokusech o dvoření nepostihla obligátní migréna, ale záchvat svědomí a scénáristu zase předávkování lysohlávkami nad Lidskou stonožkou, pročež mé hovnocení do toho smotlachovsko bakalovského Horizontu události ve finále zahučelo rychleji, než ten výtah.

Sním či bdím? Je to sen? Letos ze Sajůzu druhý vojnobiják, kterým nejsem znechucen? Ale teď už jinde jsme, je to jiná válka. Takže žádné kolony plechových kočkovitých šelem, ale z děr lezoucí dušmani s RPGčky a Stingery a nejlepší globální reklama na fenomenální Kalašnikovův ruční mlýnek na maso a zejména jako u Rževa podobně nemilosrdné vykreslení charakterů v řadách Krasnoj armiji, tj. značná dávka cynismu a naopak minimum gerojství, mávání rudým praporem a démonizace mudžahedínů. Je až k nepochopení, jak něco takového prošlo kremelskou cenzurou. Asi byl car Vladimír zrovna někde na summitu nebo tak něco. Nebýt to občas mírně utahané, asi bych po zhlédnutí vyprázdnil magazín, ovšem i tak celkem slušné čtyři na komoru.

S předstihem o celou britskou flotilu nejlepší letošní animák! Asi tedy nejen letošní, ale dost možná až nazpět k předchozímu počinu Kellsovců. K irsko-anglickému přátelství snímek sice asi příliš pozitivně nepřispěje, nicméně i ortodoxní brexitér by snad měl ocenit jako vždy úžasné výtvarno s lahodně rozházenou perspektivou a milovníci psovitých šelem by měli být přímo v extázi (např. takový já). A kreslenému Šónovi to celkem seklo, měl by se nechat takhle animovat častěji. Byť tu měl zase part mírně laděný do Borového Mirka.

Představte si, že byste Pasoliniho na měsíc zavřeli do chlaďáku na jatkách a pak mu dali do ruky kameru. Zpočátku celkem zajímavé, nicméně buď jsou pointa a zvolené prostředky tak debilně prvoplánové, nebo naopak zcela nad mé chápání. Rozhodnout se nyní nějak neumím.

Koupím na chov jeden pár Papoušků Tourettových; zn.: Spěchá!

Celkem sympatická gangstersko akční záležitost ušitá podle osmdesátkového střihu (včetně knírku hlavního hrdiny a la východoněmecký pornoherec) s lehce smrtonosně zbraňovým vzorkem, navíc příjemně „korektní,“ neb udělat v Mongolsku padouchy z Kazachů je cca totéž, jako kdyby kriminálka Anděl (proč jsem jí jen vzpomněl - asi že mi Ganzorig připomínal Taclíka?) naháněla kuplířský gang složený z kdysi pod Říp přikočovavších Indočechů. Tak aspoň že pod Burchan Chaldůnem na tohle jebou.