Lachtaan

Strastiplná směsice křivd, lží a drsných hrátek osudu v cca 100 minutách hutného psychologického dramatu, s nímž jsem mile rád oslavil 24. narozeniny. Vedle #annaismissing a Bodu obnovy další z bravurních filmových zářezů roku 2023 z našich končin. Jana Plodková by se měla mimo komedie věnovat spíš téhle tématice. [viděno v Kino Šumava Klatovy 15.1.2024]

Premisou a vzezřením hodně atraktivní kousek, který se ale velmi brzo sklápí v nepřehledný hon za prapodivnými vazbami na Satana, jenž na svých bedrech sotva unese snaživý Johnny Depp. Náznaků hororu a mysteriózna tu lze najít víc než dost, že by to ale ve finále mělo diváku podat jakokouli formu zážitku, to už je zahaleno větší vrstvou prachu než knihy ve většině zde zobrazených expozic. [viděno na Netflixu 10.1.2024]

Nervydrásající dvouhodinovka v zamrzlých Andách, kde se před více jak 50 lety odehrál drastický příběh o vzdoru největším nástrahám samotné matky přírody. J. A. Bayona se vrátil ze šaškování v Hollywoodu zpátky do vod, kde mu to svědčí nejlépe a s autentickou latinskoamerickou sestavou servíruje pravděpodobně jeden z nejlepších loňských filmů. Má to grády, je to technicky vypiplané a rozhodně to ani chvíli nenudí. Jen je škoda, že teď už nebudu mít nikdy potřebu dohnat 30 let starou americkou verzi. [viděno na Netflixu 7.1.2024]

Slavná francouzská konverzační komedie se správným společenským přesahem v tom, že i ti na venek nejjednodušší skrývají mnohdy ty nejkřehčí duše. Dle kultovního statutu jsem čekal dílko k popukání, mnohem víc mě ale zasáhlo právě těmi momenty, kdy brnká na vážnou strunu. [viděno v iVysílání 6.1.2024]

Jako zarytý ateista shledávám ve víře hlavně z historického hlediska určitou porci tajemna a nepřekonatelné atmosféry, která je podle mě už navždy zaznamenaná ve všech možných sakrálních stavbách, obzvlášť v našem západním křesťanství. I proto mě Jméno růže lákalo už dlouhé roky svým zasazením do potemnělého horského severu Itálie, kde by se v takových kulisách dal natočit i velmi funkční horor. Tahle poctivá detektivka z prostředí, co ve filmech moc nevídáme, stojí právě na oné všudepřítomné ponurosti a hlavně díky tomu mě tolik vtáhla. [viděno v iVysílání 3.1.2024]

Každoročně na ten Nový rok pokouším i filmy, co už předem působí, že nedoručí stoprocentní zážitek, protože tu prostě chci mít v tak hezkém datu něco ohodnoceno. Zároveň se ale v důsledku nedostatku energie nechci pouštět do žádných těžkotonážních záležitostí, čímž tenhle animák rozhodně není. V mých očích tak trochu prošuměl a až na pár vtipných gagů ani příliš nezaujal. Ale rest smazán, to je hlavní. [viděno na SkyShowtime 1.1.2024]

Po všech těch seriálech viděných v poslední době, co jely na půl, maximálně tři čtvrtě plynu, bylo konečné dohnání nejlepšího díla Taylora Sheridana naprostým vstupem do ráje, který potěší každého milovníka nekompromisního westernu. A že já tenhle žánr v novodobém filmu či televizi fakt žeru. Yellowstone byl naprosto převálcován mnohem menším předkem a já můžu opakovat jediné - kromě španělské Neviny jsem letos neviděl lepší minisérii. [viděno na SkyShowtime]

Britská troufalost drápat se na kvality německého Darku opravdu zaslouženě skončila na tenké hranici mezi červenými a modrými čísly, protože si bere na paškál sakra zajímavé téma, aby se v něm sama v mnoha aspektech ztrácela a našla sama sebe až v poslední, opravdu vyšperkované epizodě. Bohužel ani tu jsem nedokázal tvůrcům sežrat, protože ji vidím jen jako omluvu za nedotažených předešlých 7 epizod. Snaha byla, ale mohli se snažit více. [viděno na Netflixu]

Nejlepší Flanagan není sice na 5 hvězd, ale minimálně u mě si dost vylepšuje reputaci po nezáživném Midnight Club, protože tahle místy až doslovně poetická variace na slavné povídky E. A. Poea v mnoha epizodách fakt funguje. Co je ovšem nešvarem, co už prostě nehodlám odpustit, je jakýsi vystupující trend, kdy je na divákovi domýšlet si celý seriál, co že se to sakra děje a dozvědět se všecko najednou až v úplném závěru. Je to velká škoda pro kvalitu samotných dílů v průběhu, kdy jim pak člověk musí nezaslouženě dávat nižší hodnocení. [viděno na Netflixu]

Voyo je stále dost krkolomnou produkcí v našem rybníčku, ale s upadající kvalitou u konkurenční České televize se dá konstatovat, že stále vytváří ty poutavější minisérie a mnou dlouho vyhlížení Extraktoři jsou toho zářnou ukázkou. Sice nejsou bez chybičky, možná by jim slušely klidně jen 4 epizody, ale snaha o vytvoření drsných reálií Pákistánu a Afghánistánu v kulisách nehostinného horského Turecka na mě dýchlo správným způsobem. A to mi ke 4. hvězdě tentokrát stačilo.