Lachtaan

Steven Spielberg je právem označován za jednoho z nejlepších režisérů, dokáže totiž směle přeskakovat mezi těmi nejvzdálenějšími žárny a stejně v nich umí pevně udržet otěže a neškobrtnout. A co víc, nedaří se mu to jen mezi jednotlivými filmy, ale i v rámci snímku samotného. A. I. totiž mixuje podtext rodinného žánru s až nepříjemným postapo dramatem, do něhož Spielberg vlévá svůj cit pro precizní vizuál. Dost dlouho jsem byl nakopnut pro pátou hvězdu, v poslední půlhodince už ale přeci jen trochu dochází dech, mnohem víc jsem si užil začátek filmu. Ale i tak fakt skvělá práce! [viděno na HBO Max 5.2.2023]

Opět jeden z těch filmů, kde mnou cloumá dilema, k jakému hodnocení se nakonec ubrat, když se to na té vyšší škále pohybuje akorát na 7/10. Don’t Worry Darling mou pozornost poutalo poměrně dlouho, kvůli zalíbení do Florence Pugh hlídám už nějakou dobu všechny její projekty a ani tady nešlápla vedle. Jen to na mě celé působilo místy dost krkolomně, mnohdy skvěle temně a občas tak, že logiku nedávalo vůbec nic. Konec už je pak v klasickém stylu odbytí alá “domyslete si sami”. [viděno na HBO Max 5.2.2023]

Sedlák si mě získal loni precizně originálním BANGERem, teď jsem zjistil, že stojí za dobře zmáknutým Semestrem. Říkal jsem si, že bych tedy mohl zabruslit i k jeho filmovému debutu, který láká už jen svým žánrovým zařazením, aby pak při sledování až odpuzoval tím, jak skličujícím vlastně je. Tahle skoro dvouhodinová artová depka o lidské pošetilosti je skvěle natočená, úžasně ozvučená, ale ve své druhé polovině až skoro nesnesitelná. To z ní rozhodně nedělá špatný snímek, jen se divák musí obrnit všem možným nepříjemnostem, které může přinášet vztah dvou silně nevyrovnaných lidí. [viděno v iVysílání 2.2.2023]

McDonagh je jeden z režisérů, co prozatím nešlápli vedle a po letech servíruje další bravurně splácané, precizně odehrané a silnými momenty nabubřelé drama, tentokrát hezky komorní a o to víc pod kůži vlézající. Farrell zase dokazuje, že na tu sošku má, nezaostává ale za ním nikdo ze čtveřice hlavních postav. Jak jednoduchá premisa stačí k naprosto dokonale odvedené filmařině. [viděno v Cinestar Plzeň 31.1.2023]

S rozhovorovými podcasty se roztrhl pytel už před pár lety i na naší scéně, ne ale každý, kdo se tomuhle konceptu věnuje, jej dlouhodobě tvoří zajímavě, viz RealTalk. Komu se ale daří a začal mi poslední dobou zajímat víc, je Čestmír Strakatý a vlastně vícero jeho pořadů. Prostor X je jedním z nich a stejně jako u MovieZone!, rád jej poslouchám v práci nebo doma u PC.

Jestli mě něco momentálně baví poslouchat ještě o ždibec víc než samotný MovieZone!, je to definitivně jeho speciál, kde si kluci teprve berou na paškál zajímavá témata. Jako podcast ke školním povinnostem či do práce naprosto ideální.

Ani nevím, proč jsem já, takový filmový maniak, doposud neviděl, ba spíš alespoň neslyšel jediný díl tohoto už letitého pořadu pro všechny správné geeky, kde si kluci neberou jakékoli servítky v rámci hodnocení filmů a seriálů a i v rámci vzájemné komunikace. Je to fakt sranda a zároveň se vždycky leccos dozvíte.

Jestli jsem do nového roku vkročil něčím správným, je to stoprocentně výběr španělského seriálového thrilleru od mého už teď definitivně oblíbeného rejži Oriola Paula, co se nám po svých geniálních filmových počinech (dva mi stále chybí) opět vydal zavařit mozky a zase se mu to podařilo. Nedoporučuju tenhle skvost komukoli, kdo si jde večer k televizi jen odpočinout. Ale kdo si chce užít neutichající jízdu, co mu nedá spát, bude tady naprosto správně. [viděno na Netflixu]

Zase to trochu trvalo, ale nadešel správný čas užít si i druhé gastrocestování sympaťáka Zaca Efrona, co se tentokrát skryl před pandemií na nám nejvzdálenější, přitom naprosto čarokrásný kontinent. Nebyla epizoda, co by mě neokouzlila nebo hlavně jakkoli neobohatila, tenhle pořad je silně eko, ale jde na to tak opatrným způsobem, aby člověka oslovil každou možnou minutou. Tak kam to bude příště? [viděno na Netflixu]

Druhá série navazujících Vikingů nakonec přiletěla dřív, než jsme kdo čekali, přeci jen si Netflix dává na čas, výjimkou je snad jen španělská rychlokvaška Elita. A i navzdory tomu se tvůrci vzchopili a po první osmici dílů, která mě sice bavila, ale modrá čísla si zaslouží, přiletělo opravdu poutavé historické dobrodružství několika velmi zdařile zahraných postav, jejichž osudy chci sledovat dál a dál. Tak snad tu bude třetí akt nejdéle zase v lednu. [viděno na Netflixu]