Lachtaan

Jestli jsem před pár minutami vychválil druhou řadu See, jak skvěle převálcovala svého předchůdce, Veliká tomuto faktu nasazuje ještě mnohem těžší korunu. Tenhle zvláštní a nevídaný mišmaš silně sprosté satiry a skutečného historického podkladu mě loni dost mátl a měl jsem chuť se na něj vykašlat. Letos nás ale rovnou vrhl do opravdu poutavého hašteření dvou vládců, které by opravdu nikdo nechtěl mít na svém trůně. Klasické komedie či sitcomy mě už dávno omrzely, ale u tohoto formátu se budu rád bavit dál. [viděno na HBO GO]

Děje se to fakticky málokdy, ale i samozvané vlajkové lodi Apple TV+ se s druhou řadou povedlo předčít tu první a já se několikrát přichytal, že tenhle seroš vyloženě hltám. Sice mi sloužil zejména jako výplň cest ze školy a téměř žádný díl jsem si nevychutnal na větší obrazovce než té na mobilu, bavil jsem se skoro u všech epizod, obliboval si postavy a netrpělivě čekal, k čemu dojde v následujícím momentě. Sylvia Hoeks je jedním z nejslizštějších záporáků za poslední desítku mnou viděných seriálů a já nutně potřebuju dojít k momentu, kdy dojde k nějakému zadostiučinění. [viděno na Apple TV+]

F is for Family je hodně nenápadnou jednohubkou Netflixu, kterou pravděpodobně objeví jen podobní fajnšmekři jako já, co vyhledávají animované seroše pro starší publikum ve stylu BoJacka či Ricka a Mortyho. Ti jsou ale oproti Murphyovic rodině stále více přístupní masám, tahle sonda do špinavého prostředí sedmdesátých let USA nemusí sednout každému a bohužel i 5. řada, ač jsem ji očekával ve velkém, stále obsahuje minimálně dvě postavy, co mi nejen seriál, ale samotnou Ameriku ještě více znechucují. Překvapilo mě, že se s největší pravděpodobností jednalo o poslední sérii, pokud ovšem ano, zakončili to důstojně a já budu na Franka a jeho sebranku vzpomínat fakticky rád. [viděno na Netflixu]

Jeden z divácky nejúspěšnějších seriálů posledních let dospěl do svého ultimátně očekávaného konce a třebaže ono vyvrcholení spousta striktních obdivovatelů chválí, já jsem upřímně zklamán. Po pro mě nepříliš poutavé 3. a 4. řadě přišla 5. v září s absolutním oživením upadající seriálové značky a neváhal jsem hodnotit tak, jako kdysi v první sérii. Prosincové zakončení jsem vyhlížel jako 5leté dítě Ježíška, nakonec jsem ale dostal směsici překombinovaných zvratů, které skvěle fungovaly v případě první loupeže, teď už ale zkrátka nemohou nikoho ohromit. Svět byl zaslepen, já ne, finále jsem si představoval jiné, ale stále jde o seroš, který si i v mém srdci našel důstojné místo. [viděno na Netflixu]

Asi vůbec poslední film roku 2021, který se dal považovat za očekávaný, zejména kvůli enormnímu počtu hvězd, jež se rozhodly tomuhle žánrovému mišmaši upsat. A přestože se nám Leo trochu zakulatil a jeho nerdovská vlnka na čele mi iritovala celé dvě a půl hodiny, tahle nevšední kombinace komedie a katastrofického filmu úžasně reflektuje dnešní mocí médií zkaženou společnost a nejednou jsem nevěděl, zda se smát nebo raději brečet. Bizarní konec tvoří trefnou třešničku na dortu. [viděno na Netflixu 26.12.2021]

Obušku, z pytle ven! je sice kraťoučkou podívanou, v níž se toho příliš nestihne stát, její milost a skvělé triky na tak starou záležitost jí u mě leccos odpouští. Rozhodně nepotřebuju nikdy vidět znovu (byť to nedělám ani u oblíbených pohádek), ale jsem rád, že zrovna tímhle příběhem se můžeme v našem šuplíku kinematografie pyšnit.

Rok se s rokem sešel, povinnost dohnat zase nějakou z těch pohádkových klasik už je tu zas, byť jsem si bláhově myslel, jak začnu už začátkem prosince a ne až na Štědrý den. Času je málo, pohádek stále dost, Dařbuján je jednou z těch ikonických, z něhož jsem jako malý viděl vždy pouhé útržky a nejen Hrušínského vzhled mi naháněl hrůzu. Teď už jsem ho dokázal přetrpět, bohužel mě ale jako celek tenhle příběh tolik neodpálil.

Podtitul Ressurections je zde více než na místě, trendující potřeba křísit kultovní filmové série postihla i jednu z těch silně ikonických v rámci žánru sci-fi a Keanu Reeves se musel na chvilku odprostit od Johna Wicka a vrátit se zpátky do své nejslavnější role. S ním se Laně Wachowské vrátilo do asi nejméně očekávaného blockbusteru letošní zimy ještě pár známých, přidala se hrstka osvědčených nováčků a první hodinu splácali poutavý film, co i dokázal přiblížit svět Matrixu jakémukoli laikovi. Poté se ale vše rozjede ne na plné, ba spíš na přepálené obrátky, akce jde na úkor smyslu a až do nedohlédnutelného finále jste svědky čehosi, jen ne příliš zajímavého. Snad už ten chudák Thomas nebude muset vymýšlet Matrix V. [viděno v Kino Šumava Klatovy 23.12.2021]

Gump, pes, se kterým ztratíte chuť žít. Extrémně dlouho mě film ne že nebavil, ale přímo vytočil do běla. Nejtrapnější zpracování v zámoří již docela zaběhlého formátu rodinného filmu, které ve mně místo emocí vyvolává maximálně chuť zvracet. Od stupidních výkonů a ještě krkolomnějších dialogů, přes na sílu rádoby dramatickou hudbu po absolutně přiblble splácanou zápletku, která jakžtakž obsahuje začátek, průběh a konec už ale nikoli. Hodina a půl lítání s kamerou za psem, který střídá páníčky a jak jemu, tak všem ostatním a hlavně mně, je to naprosto u zadku. [viděno na Netflixu 21.12.2021]

Ze všech rodinných filmů s pohádkovými motivy, co jsem viděl snad za dlouhá léta, je Paddington 2 zaručeně tím nejlepším zástupcem a ohromně mě těší, že boří mýtus ohledně toho, jak sequel musí automaticky zostudit původní snímek. Tady jde dvojka o dost stupínků nad jedničku, scény z vězení mi svou humorností připomněly Já, padouch 3 a příhody mimoňů ze stejného prostředí. Záporák opět dost plochý, o tom ale naštěstí tenhle kousek skoro vůbec není.