Lachtaan

Nejsem žádným “potterheadem” a už vůbec netrpím ovčí nemocí mermomocně sledovat každým rokem celou HP ságu pěkně od plenek až do finále. Jsem ale z dětí, co vyrůstaly v době, kdy vznikala tahle série a jisté citové pouto k ní díky tomu chovám. Možnost zavzpomínat si formou tohoto dokumentu na dětství strávené společně s hrdiny nejslavnějšího kouzelnického filmu se na Nový rok opravdu hodila. Na dokumentární koncepty filmů o filmu příliš nekoukám, tohle jsem si ale nemohl nechat ujít. [viděno na HBO GO 1.1.2022]

Poctivě surový survival, který staví na propracovaném vizuálu a smrtonosnosti australské pustiny, zapomíná už ale na větší tah na branku a celá jeho premisa nedokáže zapůsobit stejně jako jiné nepříjemné thrillery o přežití. Efronovi ohromně fandím v jeho cestě za hodnotnými rolemi, jsem rád, že zkusil zase jinou hereckou polohu, je ovšem škoda, že většina one man show nedokáže dopravit pořádnou dramatičnost.

Notná dávka nostalgické devadesátkové akce zaobalená do dost možná nejlépe promyšlené záměny identit v rámci filmové historie. Fanoušci bezduchých komedií by při tomto tvrzení nejspíš remcali, já už teď můžu říct, že jsem skrze Face Off viděl letos prozatím vůbec nejlepší filmový kousek. K těm stoprocentním zážitkům už je totiž obtížnější se dostat. Cage a Travolta oba naprosto perfektní.

Akční jízda plná aut dříve před tím než to bylo kvůli Rychle a zběsile mainstreamem. Nicolas Cage plný elánu před tím než se začal upisovat šíleným rolím. A po delší době nenáročný akční film, který uteče rychleji než čísla na zdejších tachometrech. [viděno v Lepší.TV 28.1.2022]

Nebýt nahodilých zadarmo předpremiér, jen tak bych se k některým českým filmům nedostal a ve vybraných případech by to byla i poměrně škoda. Srdce na dlani je druhotným výtvorem party, co před 3 lety splácala veleúspěšné Ženy v běhu a skoro každým coulem je tady vidět, že jde o totožné tvůrce. Zase tu máme stoprocentní herecký ansámbl, romantickou zápletku, která absentuje stinné stránky a hýří optimismem a díky tomu až pohádkové zobrazení, jak funguje láska. Pokud bude mít někdo tendenci hlubokomyslně analyzovat zdejší vztahové peripetie, film si neužije. Pokud ale někdo chce na poli desítek českých romantických komedií, co ročně vzniknou, něco, co nestojí jen na nevěře či nedůvěře, Srdce na dlani si může patřičně užít. [viděno v Cinestar Plzeň 18.1.2022]

Ryze evropské kinematografie jsem se léta zdráhal, abych postupem času komedie z jejích luhů a hájů začal záměrně vyhledávat a na poli těch konverzačních jsem sáhl vedle zatím jen jednou skrze finský Víkend na chatě. Se zálibou ve španělštinu díky seriálům jako Elita či LCDP a zásluhou zdejší lákavé synopse jsem zkusil zcela neznámou španělskou komedii, která mě zásobila skvělými neotřelými momenty celou hoďku a půl a zase jednou potvrdila, že i v rámci nejprofláklejšího žánru se dá stále přijít s něčím doposud neviděným.

Na to, jaké čtu doposud recenze na čtvrté pokračování potvorácké animované série, jsem čekal opravdový průšvih. Sice se nedá říci, že by Hotel Transylvánie každým svým navazujícím dílem rozkvétal, v rámci tendence dojit značky na maximum skrze velké množství sequelů stále ale jde o milou zábavu na poklidný večer, za kterou by se nestyděl ani Adam Sandler, pokud by setrval jako její součást. Chápu krok skipnout kina a udělat promo Amazonu, ale nepobírám všeobecný hate.

Nepřekonaná klasika mezi českými rodinnými seriály. Asi už nikdy nebude překonána, já jsem ovšem v desetině populace, co si tenhle příběh nezvolila k maturitě, tudíž jsem neměl akutní potřebu zhlédnout detailně celou seriálovou adaptaci a dodneška si z ní pamatuju spíše jen útržky.

Vetchý a Šafránková jako na pohled milý pár s nelehkým životním osudem v komedii, která je čímkoli jiným, ale rozhodně ne komedií. Předlohu jsem nečetl, ale z literatury si pamatuju, že už ani tu Viewegh nezamýšlel jinak než jako spíše smutné dílo.

Nekompromisní vhled do toho, jak by asi v realitě opravdu mohly vypadat napjaté vztahy ve válce s terorismem, kdy v těch nejzoufalejších chvílích ani není jasné, zda sami Američané nejsou hlavními antagonisty. Tím rozhodně nechci nijak omlouvat bohužel stále přetrvávající teroristické tendence rozeseté po celém islámském světě, jejich nesmyslné činy, opodstatněné zneužitím víry, bych osobně trestal obdobně jako zdejší vyjednavači. Smůlou bohužel zůstává, že proti jejich sebevražedným sklonům už neexistuje žádná obrana.