Lachtaan

Ono většina prapodivných pořadů, které se vysílaly o nedělním ránu ještě dávno předtím než ČT vytvořila odnož ČT :D, byla těžko snesitelná, jako malý jsem ale po boku sestry a jejího vybírání televizního programu neměl moc na výběr. Dneska se na tyhle odpadní pořady samozřejmě lehko nadává, mně se ale některé z nich těžko snášely i kdysi v těch cirka 8 letech. A trápit tak malé dítě takovými zhovadilostmi ničemu zrovna nepomáhá.

Sledovat další bandu naprosto nesourodých pak bylo suprovým zpestřením pondělního a středečního večera a každý týden jsem očekával, co se zase vymyslí za intriky a naprosté hovadiny jak si zkrátit nudu na pustém ostrově v srdci Filipín. K některým postavám si stačíte vybudovat obdiv, k některým totální averzi a pak už jen čekáte, jak se mezi sebou vyštěkají ven ze hry. Prostě bizárek, u něhož je mi pekelně líto, že Nova neodklepla i třetí řadu.

Americké populární Kdo přežije jsem nikdy nesledoval a to zejména proto, že mě nejen na soutěžních pořadech ale i na dokumentech štve, že nejsou předabovány, ale pouze přemluveny a mým uším silně vadí slyšet dvojí jazyk naráz. Námět pořadu mě ale dost zaujal, a tak není divu, že jsem se dost těšil na českou verzi. Ta sice vsadila hlavně na rozmanitost jednotlivých soutěžících a bylo viditelné, že se jede na sledovanost kvůli bizarním situacím, jež dokáží vybraná individua mnohdy opravdu nechtěně vytvořit. Takže jsme ke konci sledovali spíš handrkování, než soutěž o přežití v divočině. Já se sem ale chodil primárně zasmát s cílem ty ostrovní kauzy pak probírat se spolužáky ve škole. A to byly ty nejlepší debaty.

Libora Boučka mám velmi rád, více než jako moderátora spíš jako dabéra (Chris Evans v MCU!) Mareš je sice mediální šašek, přesto v něm shledávám také dost sympatií. A právě proto jsem nemohl už v PRVNÍM díle pochopit, čemu se to zas upsali. Ta jedna hvězda je snad jen za to, že jsem je viděl poprvé spolupracovat. Není divu, že se odvysílaly asi jen tři části.

V krátkém údobí, kdy se Partička vytratila z obrazovek Primy a postupně přišla o skvělého Ondru Sokola, se hodně lacině pookřála na stále zhoršujícím se Barrandově. Oproti primáckému zázemí naprosto nekvalitní pořad. Přesto se ale najde spousta her, ve kterých kluci dokázali svými vtipy zastínit jinak tak nepříjemné prostředí.

Nechápu, co se dá sledovat na tom, jak naprosto cizí ženské rodí. Zhovadilý námět, z větší části okořeněný snahou zatlačit na divákovy emoce. Nejsprostší cesta, jak si nahrabat sledovanost. Bohužel je velká část českého obecenstva tak zdegenerovaná, že se točí další díly.

V rámci bizarních plyšových loutek zdaleka asi největší světový fenomén, který se naštěstí v našich končinách tolik neprosadil a nejen v dětských očích, ale i dle zdejších hodnocení v myslích starších diváků patří mezi polozapomenuté, byť nezapomenutelné ranní show pro děti.

Než se Radek Kašpárek vyšvihnul na světlo světa MasterChefem, vařil kromě reálného prostředí i v tom televizním kdysi dávno na Barrandově, ještě v časech, kdy se na tuto stanici dalo v pohodě dívat i několik hodin denně. Abych ale šel s pravdou ven, Co bude dnes k večeři? jsem viděl několikrát jen proto, že jsem ještě jako žák prvního stupně základky čekal na večerní Animáček.

Svého času docela populární svěží novinka v sobotním primetimu České televize, která u mě zabodovala zejména sympatickou dvojicí moderátorů a hlavně několika fakt zajímavými informacemi o lidském těle. Ale vzhledem k tomu, že jsem na základce biologii člověka totálně proklínal, na mě po čase dolehlo znudění a pořad jsem přestal sledovat.

Každý rok mě Lvi i Oscaři nemálo zajímají, nikdy mě ale nebavilo sledovat celé tyto sáhodlouhé přenosy. Loni jsem si o sobotním večeru potřeboval po práci odpočinout a chtěl jsem alespoň zkusit, jak celý ceremoniál vlastně vypadá. Oproti slavnějším zlatým soškám se totiž ty naše nejslavnější předávají v čase, který se dá v evropském pásmu naprosto lidsky zvládat. Letos už ale asi zase kouknu jen po přenosu na výsledky.