Lachtaan

Nenene, nikdy jsem neviděl původního kultovního robotického poldu z roku 1987 ani jeho podřadná pokračování a dokud mi jednou nedojdou filmy (smích..), tak se na něj ani nevrhnu. Jeho novodobý reboot jsem smlsnul především proto, že v době jeho uvedení jsem žil efekty obohacenými sci-fi filmy a neřešil jsem okolní aspekty filmu. A i když bych dneska zrovna na RoboCopa zhlížel dosti jinýma očima, tehdy jsem si ho ohromně užil. Měl šmrnc, říz, na jména bohaté obsazení a zápletku, která velmi svižně utekla. Vzpomínám na tenhle fantasmagorický zážitek rád, a tak bych si jej nejlépe nikdy nechtěl zamlžit druhým zhlédnutím.

Operace Entebbe mohla být dalším intenzivním politickým thrillerem, mapujícím skutečný světový konflikt. Proměnila se ale v přespříliš jednoduché žánrové klišé, neuspořádaně přeskakující mezi dvěma, byť propojenými, dějovými linkami. Rosamund Pike se ve velmi krátkém rozestupu objevila již ve druhém (loňský Smrtihlav) historickém filmu, kde jí ale nebylo absolutně potřeba. Chtělo by si to v jejím kariérním případě napravit reputaci něčím podobným, jako byl její vzestup do nebes ve Fincherově Zmizelé. V tomto filmu mě (bohužel) po jejím boku iritoval i sám Daniel Brühl, kterého mám docela v oblibě. 7 days in Entebbe tedy v celkovém vzezření vypadá, jako by jej točili samotní izraelští vojáci - bez špetky invence, gradace a snahy o upoutání divákovy pozornosti. P. S. Samozřejmě tento fakt neovlivnil již tak přísné (ovšem oprávněné!) hodnocení, ale kdokoli bude chtít snímek vidět a stahovat, nechť se vyvaruje tomuto odkazu - https://fastshare.cz/9825990/7-days-in-entebbe.2018.hdrip-vlo-tit-cz.mp4#.WzJ-jRaLuEc - titulky stvořil nějaký rádoby vtipný troll či sebevědomý negramot!

Stanley Kubrick si na sklonku života završil kariéru postavením dvou úžasných herců do filmově nepříliš obvyklého prostředí, ověnčeného mocnými a gradujícími dialogy. Ty jsou obrovským tahounem celkové délky filmu, která, ačkoliv film nedrží v nespoutanosti po celou dobu, nenudí a nenutí člověka přemýšlet nad tím, kdy těch neurputných 2 a půl hodiny konečně uběhne. V nemalém měřítku si vážím toho, že jsem díky velikánu Kubrickovi nahlédl prostřednictvím filmu zase do zcela jiného soudku, který si opravdu s žádným jiným nezadá. Na mě byla tahle snaha o poukázání na nejzákladnější potřeby současného lidského bytí až moc melancholická. Ale když shrnu celé poselství snímku Eyes Wide Shut, průměr si kouzelný Tom Cruise a stále okouzlující Nicole Kidman prostě nezaslouží.

Budu se zastávat stejného názoru, jako většina mých kolegů, kteří tenhle epos zhlédli až v nynější době - kdysi musel být Gladiátor výjimečným spektáklem, který jako blesk z čirého nebe zabral post nejlepších historických velkofilmů kinematografické historie. V porovnání napříč všemi žánry nenabízí dnešnímu divákovi zas až tak extrémně zajímavé aspekty, avšak vzhledem k tomu, že ani mezi snímky dneška nemá v rámci žánru obdoby, stále se bude moci ještě po další desítky let držet na příčce mezi historicko-válečnými kulty. Soundtrack mezi top desítkou všech mnou doposud objevených/naposlouchaných!

Přiblblý jednoduchý animák, který jsem opět zásluhou dévédéček viděl tolikrát, že na něj bohužel nikdy nezapomenu. Ono Casperův příběh sám o sobě v jeho nejrůznějších podobách příliš nesnesu. Ale samozřejmě chápu, že v jeho domovině je občasnou tradicí jej jakoukoli formou filmovým fanouškům zase připomenout.

Další z těch nostalgických pohádek, u kterých bych mohl frázi "REWATCHED" napsat již nejméně 10x. Hrůzostrašná Uršula, krásná Ariel a nádherný hudební doprovod. Kde máme tak vyšperkované animáky dnes?!

Hurvínek je doslova patronem mého dětství a veškeré jeho příběhy mi zaštítily krásné vzpomínky na jeho prastaré začátky na VHSkách, audionahrávky, pouštěné během našich rodinných cest, nebo pozdější seriály na DVD. A i několikero hezkých divadelních záznamů bych si s radostí pustil i dnes. Naskakuje mi husí kůže, když si vzpomínám, jak jsem prožíval jeho dokonale hudebně doprovázenou cestu za zrcadlo.

Některé filmy umí být tak suše jednoduché, až se uchytí v paměti filmové historie jen pro svůj hvězdný cast. Jedním z nich je jinak prapodivná Špionáž, kterou přímo nehorázným způsobem zachraňoval můj oblíbený Gary Oldman a herecky nestárnoucí Harrison Ford. A Amber Heard si jakýkoli chlap v mém věku musí také pochválit.

Cesta do fantazie má ten pech, kdy je mým absolutně prvním anime filmem a já tedy ještě nejsem zcela naladěn na to velmi odlišné japonské vyprávění. To mě ale i po mírně zmatečné japonské prvotině mého profilu nepřestává lákat, či snad i fascinovat a jsem pevně rozhodnut vyzkoušet další díla ze Země vycházejícího slunce, minimálně ta, která okupují naše žebříčky třístovek. Mít větší škálu ohledně hodnocení, klanil bych se k mnohem vyšším číslům, dneska musím být bohužel přísnější, ovšem s důrazem na to, že je tenhle film stále povedenou záležitostí, kterou by měl okusit každý filmový fanoušek.

Podle prvotních trailerů jsem se popadal za hlavu, čemu se to chudák Dwayne zase upsal. Akční filmy s přerostlými monstry, které sežerou a zničí cokoli jim přijde do cesty, jsem opustil už poměrně dávno. Rampage se ale se svým startem v kinech najednou objevil jako blesk z čistého nebe a ačkoli není ničím jiným, než přehlídkou skvělých vizuálních efektů oponujících přepálenému ději, je to svižná zábava, která by nemusela vadit ani v tom kinosále. Až na nesmyslného krokouše se ústřední běsnící objekty vyvedly na výbornou a veškeré scény ukazující jejich bližší podobu jsou zkrátka digitálně dokonalé. Jen jsem ke konci plul na myšlence, že jsou agresivní zvířata těmi opravdovými hlavními aktéry a největší lákadlo celého snímku jménem The Rock je jen vedlejší postavou, která jim dýchá na záda. I tak jsem ale mile překvapen. P. S. Být opačného pohlaví, tak slintám z Joea Manganiella.