Lachtaan

Jakožto milovník soudních a právnických filmů jsem se těšil, až vyzkouším český televizní výtvor, který se rozhodl směřovat do těchto vod. Jeho první série se jich poměrně důstojně držela a dokázala je divákovi podat ve většině případů zajímavě. V té nadcházející jsem se ale už musel hodně přemlouvat, abych se při sledování nenechal rozptylovat čímkoli jiným, protože mě přestala tankovat i jakákoli snaha o postranní linie. A přes co jsem se nedokázal rozhodně přenést, byly nelogické rozdíly mezi dějstvím první sezóny a dějstvím této. Kde Klos najednou vzal dceru? On se stačil oženit? Co se stalo s vyděračem z první řady? [viděno v iVysílání]

Mně průměr na druhém profilu, kde hodnotím jednotlivé epizody, sice vykazuje hvězdy 4, já musím jít ale chtě nechtě níž. První řada Až po uši byla svěžím větrem, který omámil veškeré mé kritické pudy a dokázal mě okouzlit skoro každou epizodou. Ta druhá se ale po té tříleté odmlce bohužel vydala zcela jinou cestou a ve stylu přihlouplých českých romantických komedií začala kombinovat otravné charaktery s naprosto debilními životními kroky. Důstojnost si zde zachovala skutečně špetka obsazení a to mě na seriálu zklamalo úplně nejvíc. [viděno na HBO GO]

Extrémně dlouho přehlížený výplod českého HBO, který mi LÉTA ležel v sekci Chci vidět. S těmi braky, které Hřebejk splácal kolem onoho roku 2014, nelze uvěřit, že vedle nich stvořil pravděpodobně nejlepší tuzemský romantický seriál s absolutně vypiplaným obsazením a tak směle vykonstruovanými vztahovými peripetiemi, že ani při jedné nepomyslíte na to, zda nesledujete spíše telenovelu. [viděno na HBO GO]

Jeden z těch obecně nejoblíbenějších filmů o drogách jsem viděl rozkouskovaně už kdysi dávno, ale s absencí celistvého zážitku a s mým tehdy ještě nízkým věkem na hlubší pochopení jsem nemohl Všemocného považovat za zhlédnutého. Nyní jsem konečně napravil a přestože jsem čekal o něco údernější počin, zklamán neodcházím. S Bradleym je totiž radost sledovat téměř cokoli. [viděno na Voyo 29.3.2021]

Ať už se jedná spíše o psychologický thriller nežli horor, je Geraldova hra důstojným napětím protkaným filmem, kde sice nebudete sedět jako na trní po celou stopáž, nudu ale nepotkáte. Z adaptací knih Stephena Kinga jsme se dočkali už hodnotnějších děl, je ovšem třeba brát zřetel na to, že tenhle námět nemá obdoby. [viděno na Netflixu 27.3.2021]

Pokud milujete konverzačky, pusťte si tenhle film. Pokud jste byli na základce a na střední odpůrci dějepisu a nemáte více než nejzákladnější ponětí o historii, nepouštějte si tenhle film. Precizní myšlenka o tom, jak by mohl člověk vnímat klíčové události dějin, kdyby je všechny mohl zažít. A k tomu spousta vypilovaných doplňujících argumentů, co všechno by na tom bylo dobré a co nikoli.

Když se teďko hojně mluví o nové Lize spravedlnosti coby jednom z nejdelších filmů posledních let, musel jsem se konečně vrhnout na tenhle legendární epos, co snad nejde dát na jeden zátah. Má své kvality, veškeré aspekty gangsterských filmů, které se v osmdesátkách a devadesátkách rojily jako houby po dešti, bohužel ale i množství vyloženě výplňových scén, jež by film mohly zkrátit a učinit jej záživnějším. Ale jsem rád, že jsem 6leté výročí tady na ČSFD oslavil zrovna takhle kvalitním kouskem. [viděno na Prime Video 23.3.2021]

Extrémně zajímavá zápletka mi ve spolupráci s výborným obsazením doručila půl druhé hodiny dlouhé psychologické drama, v jehož nejintenzivnějších chvílích jsem nepochyboval o maximálním hodnocení. Od finále jsem ale přeci jen očekával nějaké zadostiučinění a možná ještě větší emoční nálož. Ale rozhodně můžu Slova řadit mezi to lepší, co jsem zatím v březnu viděl. [viděno na Prime Video 20.3.2021]

Vůbec prvním Českým lvem ověnčená retrospektiva do období silného propojení hudby, tance i životního stylu, které je svým vizuálem působivé i dneska, atraktivitou samotných českých písní už nikoli. Film sám o sobě poté rovněž ne, ať už po stránce příběhové či herecké. A to už jsou časy, kdy jsem muzikály odsuzoval, dávno pryč. [viděno na Netflixu 18.3.2021]

Dlouhou dobu netušíte, o co tu vůbec kráčí, pak se to najednou solidně zvrtne a najednou je konec. Sahal jsem po Invitation jako po dalším kousku, který by se dal škatulkovat mezi mé oblíbené konverzačky odehrávající se v jedné místnosti, případně v jednom domě. Tady se ale bohužel jen u slov nezůstane a jako nepřílišný fanoušek gore a obyčejných vyvražďovaček zrovna "Pozvánku" nemůžu úplně nikomu doporučit. [viděno na Netflixu 14.3.2021]