Pierre

Uvědomí si, že peníze jsou v politice....a zaměří se na únosy.:o  Okolo uměleckého režiséra Clauda Leloucha pořád trochu nesměle našlapuji a některé konkrétnější dobové souvislosti mimo prosazování revolty a tehdejší rebélii mladých jsem v řešených kauzách moc nepochytával, hlavně to dění v Africe.. Možná to ale až tak zásadně nevadí, hlavní je se krásně naladit na tu atmosféru okolo společenských změn roku 1968, které Dobrodružství je dobrodružství krásnou vtipnou formou podává. S  Dobrodružství je dobrodružství jsem hezky oslavil minulý měsíc uběhlé tříleté výročí zhlédnutí Lelouchova následujícího Šťastného nového roku rovněž s Linem, které mi přineslo minimálně krásný dojem. Z Dobrodružství mám ale ještě méně pocit nějakého náročného úměleckého filmu. Dá se u něj i jen normálně pobavit jako u absurdní komedie, která si možná občas vybere hlušší místo, ale moc se mi líbily závěrečné titulky. Skvělá je i tiskovka s nezdárným focením a nabídkou prodeje Mercedesu. Výborně i vyzvání ke zpěvu státní hymny v soudní síni.:D Vyzdvihnout se taky musí pestré složení hlavní pětice, kde jsem v netypické kombinaci s Linem viděl ve velkém prostoru i Alda z Nesmělého.  Lelouch+Aldo+Lino. To už je kombinace.:D Zatímco v Novém roce učí Lino parťáka Géralda měnit hlas, a jít na tu loupěž psychologicky...zde probíhá marná lekce angličtiny.:D  Opět mě navíc dokázal Lelouch překvapit, jak Lina ukázal. V Roce v kompletním kostýmu se změnou hlasu, v Dobrodružství je dobrodružství zase uprostřed bujarého koncertu v nějaké zaplněné hale. A musím říct, že ačkoliv mi bylo jméno Johny Hallyday dosud neznamé (a s lítostí jsem se před chvíli  dozvěděl, že už není od roku 2017 mezi námi) tak ústřední písnička  L'aventure, c'est l'aventure je neskutečně nádherná a má v sobě sílu. Už v lednu jsem (když jsem si zkoušel film pouštět v jednom volném večeru) si ji musel hned stáhnout do mobilu (byť jsem celý film viděl až teď na začátku února.)Takže ta pětihvězda tam musí být, i kdyby jenom pro ni. Navíc jsem plnou palbou hvězd  konečně  filmu pomohl do červených barev. A ten začátek se střídáním barev, krásnou melodií, nádherným citátem a věnováním je tedy něco, pro snílka jako já! Jen přemýšlím, kdo je Janine?:D

S poctivostí leda pojdeš To jsem se zase coby převtělení Mirka Dušína naučil nějakou hustou hláškou, se kterou budu moct machrovat jako pán! No, tohle? Kde starý dobrý hodnoty jsou? - Jak by řekl Peter Griffin. Natočit v našich končinách film o týpkovi, co se pomocí svého talentu (nebo spíše takové vychcanosti, jak sám říká.:D) postupně stal miliardářem a feťákem byl určitě nápad, který zněl originálně. Czech Made Man obecně vůbec nevypadá jako český film.   A je mi jedno, že možná vykrádá zahraniční postupy. Takový zahraničních filmů může být záplava, ale v české kinematografii se to musí vyzdvihnout. Škoda, že mi to místy bylo až odpudivé. Hlavně  když se tvůrci snažili prvoplánově  šokovat několika explicitně  zobrazenými vedlejšími detaily (poprava na elektrickém křesle.) Ale dám čtvrtou hvězdu.  Musím tady ocenit vizuál. A ten film je strašně rychlej. Je to prostě svižnej průlet životem hajzlíka, kterej se z naprostý nuly rozhodl vypracovat  v bohače. Musím ocenit   klipovitou  zběsilou formu, protože jsem si pustil začátek už včera na Netflixu po Vejceti už tak později večer (dokoukával  jsem až dneska o polední pauze ve škole, aby se mi včera ještě nezdálo o teplym Norberu Lichym.:D) a překvapilo mě, jak to hned svižně začalo a jelo,  že mě to i hned probralo a hlavně ze začátku dost bavilo. Film se hned uvede, nejsou v něm žádné úvodní titulky a Budař okamžitě začne vyprávět a díky jeho komentářům a zběsilým stříhům  jsem se místy rovnou cítil součástí děje. Skvělá interaktivní forma. Budař si se mnou vlastně najednou začal v mém pokojíčku povídat. Takže píšu si: Štěstí je taky důležitej faktor. Výborné propojení čtvrté stěny. A hlavně jeho  zfetovaný výkon se tady asi musí ocenit nejvíc.  A  nejenže snad ani nesleze ze scény. Ale jak už bylo zmíněno, pravidelně promlouvá k divákům i jako zhulený leháro frajírkovský  vypravěč, voe. A tenhle jeho projev mě teprve bavil.    Ale i obsazením vedlejších postav je film zajímavý a hodně pestrý...asi největší bizár je Brožová jako bordelmáma.:D  Ale bez Budaře si to snad ani nedokážu představit.    A asi budu dneska ve snech přemýšlet nad životním stylem:  Já vstanu třeba ve 12, většinou tak nějak zhruba, kouknu na net, kolik mi to přes noc nasypalo, pak zprudim pár lidí, pak jdu někdy spát....no a tak nějak pořád dokola, tak nějak dokola....ale podle mě je v těchto slovech v závěru znát  i trocha smutku a bezradnosti nad takovým životem. Ale ostatně ten můj život není o moc hodnotnější, to neříkám.:D Zajímavým a zároveň trochu děsivým zjištěním pro mě, je že hlavní hrdina je skutečně reálný a a v roce 2011 v souvislosti s filmem dokonce promluvil do médíí, i když neodhalil svojí identitu. Docela by mě zajímalo, kde je mu od té doby  konec, stejně jako přeambicióznímu režiséru Tomášovi  Řehákovi....a proč obecně tento film tak zapadl.. Je to celý tak záhadný. Vždyť  možná příjde i Havel...A možná i moralizovaní, odsouzení  a prozření, i když hodně bleskové a nejisté, ale i tak silné. Pak už se vlastně ani nějak nespustil žádnej alarm, protože už duše byla mrtvá....anebo ne? 

A tak jeho požadavky na život klesly na ty nejzákladnější. Dobrý lov, teplé slunce, mírný dešť, mír. Ale postupně...protože z absurdních nesmyslných cynických gagů (sebevražda stoličkou.:D) satirického  dění z vysokého podnikání a podlezávosti se snímek  dokázal posunout k naprosto nepředvídatelnému vývoji děje a ve výsledku se přetavit  k anti-utopické vizi budoucího světa, až   k totální adoraci útěku z civilizace a doslovnému splynutí člověka s přírodou... od marného apelu (To zvládnete. Musíte mi věřit. To zvládnete. Musíme získat zpět naší Zemi. Musíme se znovu narodit.),  až po poetické zakončení s úprkem do lesa, nadechnutím, pohlazením větve, utrhnutím kopretiny a vtrhnutím za přítelem do vody. Dneska je mrazivý zimní den. Tohle je film ideální na nějaké jarní toulání lesem. A i když nejsem zrovna vodomil (diplomaticky řečeno), tak až na jaře nebo parném létě uvidím rybník,  případně budu svědkem nějakého koupaní nebo mě někdo donutí ho podstupovat  (ano, i k tomu už párkrát došlo), asi už z hlavy nedostanu ponořeného hlavního hrdinu.Ten tady zažil opravdu neskutečně věci a já zase viděl i například jeho detailní žvýkaní leknínu...Takže opravdu, kam se hrabou hastrmani! A já bych dodal: i všechny přírodovědné dokumenty! Ty jsem vždycky nesnášel. Ale tady mě ten koloběh přírody za přímé účastí hlavního hrdiny, jeho jindy vtipných, jindy uklidňujících komentářů (které jsem  jen místy už malinko nestíhal pobírat) a příjemné hudby bavilo sledovat a byl to docela zážitek. Kdo by to asi takhle dlouho o samotě vydržel? Ale možná ještě jednou postupně....Byla to moje první zkušenost se švédskou absurdní komedii a musím říct, že pro mě měl film hlavně ze začátku takovou zvláštní atmosféru, která mě v první polovině  místy hodně bavila, místy míň. Začátek se skvělými gesty a posunky Gösta Ekmana (už to dávalo značit o jaký půjde mimomřádný výkon) u obyčejné přípravy snídaně za doprovodu romantické snové písně (♪Občas je život šedivý a nudný, a přesto se usmívám - ó přesně tak!) byl fascinující. Ale třeba chvilky s výletem do Kodaně mi přišly zpočátku zrovna jako nudné a zbytečné, ale pak jsem je celkem ocenil jako zajímavé poetické okénko, kde jsme poprvé poznali hlavního hrdinu jinak než jako ňoumu. Jen ta jeho ženština mi přišla taková divná (:D). A líbačka s matkou byla zrovna WTF.:D  To jsem si říkal, co z toho ještě vůbec vyleze (:D).  Od ústřední pasáže s rybníkem už jsem ale ani nestíhal nic vyčítat a jenom jsem zíral.... A na konec dobrý. Vlastně zatím určitě jeden z nejlepších filmových nového roku. Bylo to vtipný,  nepředvídatelný, pestrý, dokonce i já jsem v tom našel určitý podobenství (:D), dokonce i sociální rozměr, když se zprvu vyhozený tulák ujal synátorka vyhazovače. Ve chvílich s puškou to bylo i docela napínavé...A  hlavně jsem nikdy neviděl film, který by na mě působil tak přírodně (:D). Ale já vám to nepopíšu....to se musí vidět.  Hlavně pro vás, vodomilové, vodníci, milovníci přírody nebo dokumentů!!!

Vtipný, milý, hřejivý i emotivní film, který prostě zahřeje na srdci.  Omar Sy je velký sympaťák a s tou holčičkou měl takovou přirozenou chemii. Hned jsem si je oblíbil. Takový idealistický vztah.  Není to žádné velké úmění, naopak spíše sázka na jistotu. Ale  nechybí tomu ani filmařské invenční nápady (autonehoda, ze které na konec vyleze pouhé natáčení filmu) a řekl bych, že je to dohromady moc pěkné i se na to pěkně divá.

Dvanáct let od Megamysla, kterému jsem nedávno napálil pětihvězdu se Dreamworks vytasil s dalším animákem o zlounech....které možná už nebaví být zlí.  Minimálně jejich šéfa Vlka a je  asi jenom náhodou, že si ho stejně jako Megamysla střihl v českém dabingu Petr Rychlý.  Byl to dlouhou takový hezký návrat í do zlaté éry animáků při první polovině plné vtipu, hlášek, gagů, se nasazovaným nasazaného tempa. Navíc mi to asocialo mé oblíbené lupičské komedie.:D A to dokonce  dvěma zlotřilými plány najednou.  Dokonce jsem si říkal, že takhle jsem se u žádného nového amerického animáku z posledních let dlouho nebavil...možná od Zoootropolis.  Škoda, že tomu na  půlhodinu  trochu spadne řetez, i když nakonec je i finále určitě dostatečně akční a nadupané.  Takže pamatujte, parto! Dneska to rozjedem, rozjedem to s přehledem! Je pravda, že s takovými filmy se to rozjíždí snadno.

Po přirovnání k Hoffmanovi od mého oblbeného kolegy Willyho Kufalta jsem možná měl očekávání něčeho znepokojivějšího. Přitom si lze těžko představit cudnější film o sexu (:D). Tento film vůbec není hřisný, naopak vážně spíše roztomilý (:D). Druhý film od bratrů Boultingů  se mi ale  jinak líbil určitě o něco více než  Heavens above viděné ve stejný večer. Prvních pár minut to vypadá, že  z příběhu o dvou novomanželích vyleze lehká romantická komedie, ale už z  dění ze svatební oslavy začne prosakovat i rodinné a milostné psychologické drama. Dokonce například při páce s otcem, jsem měl nutkání tuto postavu i chvíli nenávidět. Narozdíl od Heavens Above! mě film bavil už od začátku a ani ty dvě hodiny mi tentokrát nepřišly tak moc, i když se místy mohlo krátit (některé momenty jsou  z dnešního pohledu trochu patetické a teatrální.) Jinak dokázala tato možná pouhá historka ve své komorní atmosféře dobře fungovat a udržovat mě v napětí.  Tento film o problémech novomanželů v nezávislém šedesátkovém zpracování (přesně takové, jsem od toho chtěl!!!)  s krásnou atmosférou doby jsem si  užil i bez přítomnosti  známějších hereckých hvězd.

Souhlasím s tím, co už bylo řečeno přede mnou. Děj se rozbíhá pomalu, je to až moc dlouhé a humor až moc suchý. O to více se filmu týčí fascinující  Peter Sellers, který se dokázal  už na začátku šedesátek zhostit pro něj netypické  role vikláře a předvést nádherný umírněný výkon plný jeho typického charismatu.  Ale něco pořádného se začalo bohužel  dít až v poslední půlhodině, kdy  navíc následně zlomený viklář opravdu budí lítost a film se na chvíli překlopí i do docela působivého vážnějšího pojetí. Ještěže je tady to překvapení s cestováním na vesmír, které je na závěr tak ulítlé a nečekané, že si díky němu nebudu z Heavens above! pamatovat po čase jenom skvělého Sellerse.

To přece není hřích - Ne, není, ale hezké to taky není.  Panečku, tomu říkám FILM! A to jsem z něho měl  zpočátku  trochu obavy. Prostě jsem na něj dneska neměl asi moc náladu a na rovinu přiznám, že jsem dokonce prvních deset minut v kině trochu usnul (:D). Ale hned, jak jsem se probudil (:D), když se rozjel příběh, tak mě to chytlo a překvapivě bavilo až do konce. Asi nikdy jsem ještě neviděl o  jednostranně ukončeném   přátelstvím. Přitom je to skvělé téma.  Je to celé tak prosté, přitom (když se to umí dobře podat jako tady)  nosné a i v (mně cizím prostředí) odlehlého opuštěného ostrova dokáže tahle zápletka najednou univerzálně zapůsobit. K tomu jsem si ještě sám představoval, jak bych se s podobnou situací vyrovnával. No, asi by  mi bylo hodně    těžko.o Oba dva hrdinové jsou navíc plastičtí a mají pochopitelné argumenty -  Colma má právo strávit konec svého života hodnotněji než kecaním, ale Padráica (v opravdu skvělem  podání Colin Farrella) je milý prosťáček, který rozhovory bere jako fajn klábosení a cití se bez nich opuštěný. Pro mě byl Colma hned postava, se kterou jsem se ztotožnil, a bylo mi ho líto. Pocity odcizení, samoty a mrtva  některé delší ryze přírodní záběry dobře podtrhují. Nepůsobí samoúčelně a (pseudo)umělecký , naopak dobře vykreslují náladu a prostředí. Jako jsou mystické a kouzelné, ale i tak se nwení  čemu divit, že vám v takovém místě může začít pomalu hrabat.  Na lámaní prstů apod. se mi nějak dobře nedívalo. Ale v těchto drastičtějších prvcích film prostě film svérazné zobrazoval, kam až byl Colma schopný zajít pro svůj klid a prosazení svého. Ze strany Padráca bylo zase ukázáno kam, až může člověka zavést neodůvodněná a náhlá ztráta toho mála, co ho v životě baví a naplňuje. Vývoj děje se moc odhadnout nedá. Dokonce jsem si párkrát řekl, že tentokrát by mohlo dojít k usmíření. Ale  děj graduje až do konce a nebojí se diváka rozsekat.  Za mě jsem skutečně příjemně překvapen, že to i mě takhle bavilo.  Pokud mám chodit do kina na něco, na co se mi třeba vždycky nechce....tak ať z toho prosím pokaždé vypadne taková bomba! Fakt, kdybych měl dát nějákou cenu ,,nejlepší náhodná návštěva kina´´, tak by ji Víly jednoznačně vyhrály.  Jsem rád, že jsem šel a jsem moc spokojen a mám radost.   Jen si neodpustím poznámku, že pokud toto zvítězí na Zlatých Glóbech jako nejlepší komedie, je to možná smutná zpráva o stavu současných komedií. Ano, je to ironické a lehce absurdní, i proto je to tak geniální, ale  pořád mám pocit, že komedii jsem opravdu  moc nedostal. Ale nádherný film pro citlivé duše určitě ano.

Než jsem tě poznala září takovou pěknou sluníčkovskou  idealistickou  feel-good nenáročnou atmosférou a jednotlivé situace jsou milé.  O to více mě překvapilo  zakončení,  (Pozor Spoiler!) s  eutanázii (Konec Spoileru!), i když to dlouhou dobu může vypadat, že na ni na konec nedojde a film bude spíše další oslavou života bez ohledu na překážky jako třeba Nedotknutelní. Eutanázie je zrovna téma okolo kterého jsem i ve svém okolí i  v souvislosti s aktuálně proběhlou prezidentskou volbou v poslední době  zaznamenal různé emoce. Mrzí mě, že těch chvilek mezi Louisou a Willem nemohlo být ještě víc a nestihli se zajit do té Paříže, jak jsem si přál.  Jinak mě ale  osobně  ten závěr nějak nepobouřil. Radikálnějším zakončením se film alespoň odlišil od jemu podobným a  a pointou s dopisem  si tu příjemně sentimentální atmosféru   vlastně ponechal. Nedotknutelní jsou teda mnohem více krásní, to je jasné. I  Hvězdy nám nepřály se mi líbily víc. Navíc   se mi nezamlouvalo  to věčné oslování od Willa ,,Clarkova´´, které si nechal až do konce. Jinak se mi to ale líbilo.

Jednička měla takovou klasickou detektivní atmosféru, dvojka je větší fraška.  Možná trochu přepísklé  pokračování (pokoušící  se daleko víc i o jakousi satiru), na které docela chápu pestré reakce. Mně se zase na oplátku líbilo, že to nebyl jen první díl v novém kabátě a dokonce nešlo občas poznat, kterým směrem se film ubere.  Já jsem i od prvního dílu vlastně původně čekal něco více přepáleného. Každopádně první  hodinka je i tak možná zbytečně extravagantní lišící se od prvního dílu, asi nezbytně zachycující dokonce i covid (:D). Navíc ta parta snobů  není moc sympatická   a představa dvou hodin s nimi tolik lákavá.  A hlavně je první půlka zdlouhavější.  Potom se to ale rozjelo a  ve  druhé půlce hlavně nešlo poznat, kam se ubere vyšetřování. Tam mě to vtáhlo a   bavil mě zásadní zvrat s návratem děje na začátek (pohlcující odhalování nitek),  Blancovo vysvětlování i závěrečná demolice.