Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (208)

plakát

Jak vycvičit draka (2010) 

Pokud si chce člověk večer odpočinout nad pohodovým, nenáročným filmem, jednou z variant volby by právě mohl být snímek "Jak vycvičit draka". Popravdě řečeno, nebyla jsem z tohoto animáku tak hrozně nadšená jako někteří zde přítomní. Osobně se mi velmi líbila animace - jednotliví draci byli prostě kouzelní, mnohdy velmi roztomilí a jednoduše řečeno - byla radost je sledovat. Co oceňuji dále, je děj - příběh měl myšlenku a spád. Co víc si přát? Pokud bych měla děti, byl by tento film jasnou volbou, kdybych se rozhodovala, jak je zabavit. Ovšem diváckou základnu si nepochybně najde i mezi staršími, dospělými, kteří se nepochybně také pobaví. Někdy není špatné se vrátit do dětských let a necelé dvě hodiny se ocitnout v jiném světě.

plakát

Muž, který nebyl (2001) 

Pokud bych měla zvolit nejlepší film, za kterým stáli bratři Coenové, volila bych právě tento. Nutno podotknout, že jsem neviděla všechny jejich "kousky". Pomalý rozjezd i v podstatě celý děj je pro něj tak typické, chmurná atmosféra se skvěle zvolenou podtrhující hudbou a černo-bílé provedení jsou jeho další charakteristiky. "Muž, který nebyl" - Billy Bob Thorton - charismatický muž, který po celou dobu snímku udržuje stoický klid a mnohdy tak diváky dovádí k šílenství. I přes fakt, že osobně jsem neustále nevrlá a upřednostňuji, když film ubíhá, v tomto případě jsem s pomalým plynutím neměla žádné problémy, vychutnávala jsem si vynikající scénář a netypickou atmosféru.

plakát

Svět podle Prota (2001) 

Aby byl snímek kvalitní, musí splnit několik předpokladů - propracovaný scénář, skvělé herecké obsazení, vhodně zvolené prostředí a film podtrhující hudba. Po zhlédnutí Světa podle Prota jsem nabyla dojmu, že film všechny zmiňované předpoklady splnil a tento názor jsem doposud nezměnila. Příběh založený na základech sci-fi - ovšem plný lidského chování dokáže diváka vtáhnout dovnitř, dává mu možnost sledovat děj z povzdálí a prostor k tomu, aby rozluštil, zda Kevin Spacey skutečně pochází z planety K-PAX nebo si jen z lidí střílí. Kevin Spacey ve filmu dokazuje, že je na vrcholu svého hereckého umění a skvěle mu při jeho výkonu sekunduje Jeff Bridges. V podstatě si troufám říci, že tato dvě herecká esa si celý film ukradla jenom pro sebe. Hudební podklad Eda Shearmura příjemně podkresluje děj a tvoří tak kompatibilní celek. Pokud jste film ještě neviděli, neváhejte a pusťte si jej, zklamáni pravděpodobně nebude.

plakát

Před úsvitem (1995) 

Myšlenka natočit film na základě jednoho dlouhého (velmi dlouhého) rozhovoru je sice zajímavá, ovšem úkol je to velmi náročný. Zaujmout diváka, aby po několika desítkách minut byl ještě schopen vnímat slova, která dvojice říká, a nesledoval jen místa, kudy prochází, je tak trochu oříšek. Dle vysokého hodnocení zde na ČSFD soudím, že spousta lidí dokázala film vnímat až do konce a i se jim líbil. Úkol byl tedy splněn a za ním musel nepochybně stát kvalitní scénář. Před úsvitem a následně i Před soumrakem (což je jeho volné pokračování) dokazují, že romantické filmy se dají natočit i jiným způsobem - bez mnoha klišé, které jsou tak typické pro zmíněný žánr. Já osobně příliš nepatřím mezi fanoušky srdceryvných filmů, ale v tomto případě mě Ethan Hawke a Julie Delphy přesvědčili, že je dobré někdy udělat výjimku. Já rozhodně zklamána nebyla, spíše příjemně překvapena.

plakát

Lidice (2011) 

K zhlédnutí Lidic jsem ráda přistoupila i z důvodu toho, že mi jejich historie byla známá pouze ve zkratce - znala jsem jen holá fakta bez bližších, jasnějších souvislostí, které tragédii předcházely. U snímku oceňuji především herecké obsazení jednotlivých postav a ztvárnění doby a místa, ve které se děj odehrával. Příběh byl velice zajímavý, ovšem po celou dobu jeho sledování jsem se nemohla zbavit pocitu, že se jeho tvůrci snažili co nejvíce se přiblížit klasickým hollywoodským trhákům. Já osobně bych ocenila, kdyby byl film více komornější, klidně bych se vzdala jeho velkolepé výpravy, která mi v několika případech přišla velmi rušivá. Na druhou stranu oceňuji, že se česká strana pustila do zfilmování takto náročného a finančně dosti nákladného projektu. Na české poměry řadím film k těm lepším, které v posledních letech vznikly.

plakát

Plasty kolem nás (2008) (TV film) 

Problém zamořování planety Země je pravděpodobně známý všem bez výjimky. Plasty se rovněž řadí mezi hlavní znečišťovatele a jejich objem neustále nerůstá. Je to logické, roste-li jejich poptávka, roste rovněž i jejich produkce - bez ohledu na to, jaké následky s sebou přináší. Dokument se nezaměřuje čistě jen na problém plastů jako takových, ale zabývá se i různými možnostmi jejich recyklace a jejich ekologickými náhražkami. Osobně bych dokument hodnotila jako slabší 4*.

plakát

Beetlejuice (1988) 

Tim Burton má za sebou nepochybně lepší filmové kousky, ale ani Beetlejuice si rovněž nezaslouží být opomíjen. Film pocházející z časů Burtonovy rané kariéry srší nepřeberným množstvím nápadů a fantazie. Snímek je plný bizarních postav (v čele s Michaelem Keatonem), rozmanitých staveb a důmyslného hudebního doprovodu. Herecké skvadra se velmi dobře doplňuje a pro mě byl i potěšující výkon Winony Ryder, která nepatří mezi mé oblíbené herečky. Jediné, co bych snímku vytkla, je fakt, že mi přišlo, že občas vítězí forma na obsahem.

plakát

Domov šedých motýlů (2008) 

Severská - potažmo finská - kinematografie je pro mě něco jako španělská vesnice, vůbec se v ní nevyznám a ještě dlouhou dobu to pravděpodobně potrvá. Volba tohoto snímku byla také náhoda, která mě ovšem nezklamala. Finové nám servírují příběh propletený mnoha dalšími dějovými liniemi a doplněný flashbacky, což je docela nabytá kombinace na jeden film. Kdybych měla snímek zhodnotit pouze ve zkratce, zněl by následovně: zajímavý příběh, výborně zvolené prostředí, krásná kamera a příjemná hudba. Pozitiv už zaznělo dost, teď bych se vrátila k tomu, co mi trochu vadilo: Domov šedých motýlů, i přes všechny uvedené kladné skutečnosti, na mě působil příliš chladně, odtažitě a nenechal diváka "vniknout" do jeho dění. Je to ovšem pouze můj subjektivní názor, vím, že většina lidí má na severskou kinematografii úplně jiný názor. Film hodnotím jako slabší 4*, ale myslím si, že kdo si jej pustí, pravděpodobně nebude svou volbou zklamán. Na závěr bych uvedla větu z filmu, která jej velmi charakterizuje: "Dokud se budeš držet své minulosti, bude se ona držet tebe..."

plakát

Hoří, má panenko (1967) 

Lidské povahy jsou rozmanité a Miloši Formanovi se podařilo ukázat celou jejich škálu. Jaksi podvědomě se takto starým filmům vyhýbám, což pochopitelně dělám chybu a tento snímek mě o tom přesvědčil. Opravdu jsem se pobavila a troufám si říci, že každý z nás v některé z postav poznal třeba svého příbuzného, známého či souseda. Kdo film ještě neviděl, určitě doporučuji ke zhlédnutí, pravděpodobně nebude zklamán.

plakát

Bowling for Columbine (2002) 

Říká se, že Amerika je zemí neomezených možností, a pokud si pustíte tento dokument, zjistíte, že něco pravdy na tom skutečně bude. V prvních minutách snímku nám Michael Moore ukazuje první bizarnost, která je v Evropě naprosto nemyslitelná - jedna banka v USA láká inzeráty v novinách potencionální klienty, aby si u ní otevřeli bankovní účet. Slibuje, že dotyčný při daném úkonu dostane zbraň, kterou si může vybrat z dostupného katalogu (a že výběr je to opravdu veliký). Jedinou podmínku, kterou musíte splnit, je, že prokážete, že jste způsobilý vlastnit zbraň, což není vůbec složité. Dokument v celém svém průběhu naráží na masakr na Columbijské střední škole. Moore ukazuje, jak je snadné dostat se ke zbrani a neštěstí je hned na obzoru. V obchodním řetězci K-Mart si člověk může koupit v podstatě neomezené množství nábojů a různé munice a další a další skutečnosti, které jsou naprosto pro nás Evropany zarážející. Američané trpí paranoidním strachem téměř ze všeho - ve srovnání například s Kanaďany, kteří ve snímku byli popsáni jako lidé, kterým tento strach v mnoha případech zcela chybí a zamykání bytů a domů je pro ně téměř nepředstavitelné, byl tento kontrast opravdu zarážející. Můj učitel matematiky kdysi říkal: "Všechno se vším souvisí." a tento dokument to zcela podtrhuje, neexistuje pouze jeden důvod, který vede lidi k tomu, aby byli odzbrojení, je to celá řada souvislostí, která je nutí, aby se chránili sami. Na druhou stranu ale vzniká riziko, že se zbraně dostanou do rukou lidí, kteří je zneužijí a v takovém množství se nejde ani čemu divit. Micheal Moore si ani v tomto filmu neodpustil některá teatrální gesta, ale alespoň jich nebylo tolik jako v jiných jeho snímcích.