Carrie_3

Zpočátku jsem nemohla uvěřit tomu, že se na konverzaci dvou osob až na výjimky v jednom bytě dá postavit film. Ale pravda je, že dá, a že to může být i zábavné a inspirující zároveň. Snímek stojí a padá s hereckými výkony dvou hlavních představitelů - Sienny Miller a Stevea Buscemiho, kteří tentokrát nezklamali a dokázali uhrát vyrovnané partie. Hra na kočku a na myš, kde si herci postupně mění své pozice, kdo je v dané chvíli tzv. na koni, nemá chybu. Uznávám, že někoho tento styl může nudit a snímek nemusí být zrovna jeho šálkem kávy, ale rozhodně jsou zde i tací, pro které je film příjemným zpestřením večera. A já rozhodně patřila mezi ně.

Vzhledem k tomu, že zrovna nepatřím mezi fanoušky filmů zabývajících se bojovými uměními, dlouho jsem se tomuto snímku vyhýbala. Nakonec mě přeci jen zvědavost a zájem rozšířit si i jiné obzory k snímku zavály. Hned na úvod musím zdůraznit, že jsem nebyla zklamána, ale velice příjemně překvapena. Film mapuje nejenom neobyčejný život zakladatele bojového umění WingChung - Ip Mana, ale zároveň jej zasazuje do reality té doby - japonské okupace Číny. Historický podtext snímku dodal větší a zajímavější rozměr. Bojové scény nebyly přehnané, spíše dokreslovaly tamní atmosféru, jednoduše a nenásilně zapadaly do skládačky celého příběhu. Konec filmu mě utvrdil v přesvědčení, že sleduji nezapomenutelný život jednoho pro mě neznámého muže.

Yip Mana 2 hodnotím jako slabší pokračování předešlého snímku. I přesto ale musím uznat, že kvalita filmu je pořád vysoká. Příběh není nikterak plytký a opět staví na velmi zajímavém tématu. Osobně nejsem oblíbencem bojových filmů, ale této sérii nelze upřít jakási poetičnost, která je s ní spojena. Možná je to i tím, že se děj neodehrává v současnosti, ale je zasazen do doby po konci 2. sv. války, která pro nikoho nebyla jednoduchá. Snímek mohu jednoznačně doporučit.

Pokud si chce člověk večer odpočinout nad pohodovým, nenáročným filmem, jednou z variant volby by právě mohl být snímek "Jak vycvičit draka". Popravdě řečeno, nebyla jsem z tohoto animáku tak hrozně nadšená jako někteří zde přítomní. Osobně se mi velmi líbila animace - jednotliví draci byli prostě kouzelní, mnohdy velmi roztomilí a jednoduše řečeno - byla radost je sledovat. Co oceňuji dále, je děj - příběh měl myšlenku a spád. Co víc si přát? Pokud bych měla děti, byl by tento film jasnou volbou, kdybych se rozhodovala, jak je zabavit. Ovšem diváckou základnu si nepochybně najde i mezi staršími, dospělými, kteří se nepochybně také pobaví. Někdy není špatné se vrátit do dětských let a necelé dvě hodiny se ocitnout v jiném světě.

Jana Eyrová je jedno z klasických děl romantismu 19. století, patrně neexistuje nikdo, kdo by jej nečetl nebo o něm alespoň někdy neslyšel na hodinách českého jazyka. S adaptací knižní předlohy jsme měli možnost setkat již v několika provedeních a ani tento snímek není pravděpodobně poslední. Režisér Cary Fukunaga se rozhodl nabídnout film divákovi retrospektivně, což mu dle mého názoru jedině prospělo. Skvěle se mu podařilo vykreslit tamní prostředí, dobu, zvyky a atmosféru, skutečně jsme se ocitli na anglickém venkově o dvě století zpátky. Film není jen sladkobolná romance, která by diváky mohla předem odradit, máme možnost se zde setkat i s několika temnými okamžiky, které u snímku z doby romantismu jistě neočekáváme. Co se týče herců - výběr M. Fassbendera do role Edwarda Rochestera byl velmi dobrý tah, svým charismatem dokázal skvěle utáhnout film. Mia Wasikowska je pro mě velké překvapení, za poslední rok jsem ji měla možnost vidět již ve třetím filmu a dle mého názoru z ní roste paní herečka. Svými rolemi mě jen překvapuje. Jako filmová adaptace je Jana Eyrová opravdu povedená, komu se nechce číst knižní předloha, tento film může být výbornou náhradou.

Každé náboženství, které se bere fanaticky je pro mě špatné. Jako ateistka jsem měla možnost snímek sledovat s velkým odstupem, ale to, co jsem viděla, mně téměř vyrazilo dech. Každý Američan, který tvrdí, že muslimové jsou zlo a velká hrozba, by si měl pustit tento dokument. Z mého pohledu se na americkém kontinentně tvoří další fanatická komunita a jimi jsou, pro někoho možná překvapivě, křesťané. Rodiče své potomky každoročně posílají na tvz. "Bible camp" s cílem vychovat z nich lidi, kteří změní Ameriku. Praktiky tábora jsou ovšem otřesné, vychovatelé děti děsí takovým způsobem, že je následně rozbrečí, načež tato výchova pokračuje vzýváním Boha. Tato sekta, nevím lépe, jak bych uskupení nazvala, by měla být z mého pohledu zakázána a všichni lidé zavření, protože se jedná o čisté vymývání mozků. Ty děti už nikdy nebudou normální, hrozné zážitky je musí poznamenat do konce života, jenže si to neuvědomují. Slepě věří všemu, co je jim předkládáno a smutné je, že podobná výchova následně pokračuje i v jejich domovech. Raději ani nepřemýšlet, kam toto všechno může dospět... Dokument byl pro mě opravdu silným zážitkem, škoda, že negativním, ale i ty je čas od času dobré zažít.

V úvodu jsem chtěla napsat, že se jedná o obyčejný dokument popisující život a především práci neobyčejného muže. Ovšem spletla jsem se, rozhodně se nejedná o obyčejný dokument, spíše o výjimečný počin, který ve své podstatě působí až dojemně skromně, i když může být rozhodně na co pyšný. I přesto, že nepatřím mezi velké milovníky sushi, naprosto mě uchvátil způsob jejich přípravy, pomalé pohyby, naprostá propracovanost a troufám si říci i téměř dokonalost, která je s jejich přípravou spojena. Lituji jen jedné věci a to, že jsem tento snímek neviděla tak o půl roku dříve. Jsem si naprosto jista, že by mi zvědavost nedovolila, abych si malou restauraci nacházející v tokijském metro a ověnčenou Michelinskými hvězdami alespoň zvenčí neprohlédla, když jsem v létě Tokio navštívila...

"My name is Khan and I am not a terrorist." Tato věta mě vždy napadne, když si vzpomenu na tento film a na tváři se mi objeví úsměv. Snímek přináší zajímavý pohled na život muslimů po událostech 11. září. Ne každý muslim ve Spojených státech je terorista, což si mnoho lidí neuvědomuje, ale právě události, jež nastaly, jim zde velmi zkomplikovaly život. Khan má mnoho společného s Forrestem Gumpem. I přesto, že oba nepatří k "nejchytřejším" lidem, dokázali věci, o kterých si mnozí mohou nechat jenom zdát. Opravdu po dlouhé době mě velmi potěšil herecký výkon a to v podání hlavního představitele Shahrukha Khana, jež zahrál muže trpícího Aspergerovým syndromem bravurně. V úvodu snímku jsem čekala, že se bude jednat o bolywoodskou přeslazenou romanci, ale nestalo se tak. Naštěstí!

Nevím, zda bych tento snímek hodnotila tak vysoko nebýt excelentního výkonu Seana Penna, jemuž dobře sekundovali i Michelle Pfeiffer a Dakota Fanning. V zásadě se jedná o tradiční příběh "Forresta Gumpa", jež si přes svůj nesnadný osud snaží vydobýt svoje místo na výsluní. V tomto případě se jedná o získání své dcery do vlastní péče. Osobně mám s těmito snímky problém, protože mám velice často pocit, že se snaží hrát pouze na city a stejně nakonec skončí happyendem. V tomto případě mám pocit, že byl film snímán s velkým citem a těmto stereotypům se snažil vyhnout.

Toto, že je nejlepší erotický film podle hodnocení uživatelů ČSFD?? Pro mě trochu nepochopitelné. Ráda projíždím žebříčky kvalitních filmů, ale tento snímek bych nazvala jako svůj velký přehmat. Pětatřicet let starý film má určitě něco do sebe, to uznávám. Opravdu jsem se nad některými dialogy bavila nebo lépe řečeno, žasla, že toto může někdo vymyslet. Němci mají asi opravdu zvláštní vkus... A co se týče děje, to snad ani netřeba komentovat, scénáristé se skutečně museli vyřádit, jinak to nevidím. Aby hlavní hrdinka stačila mít poměr mimo jiné s vlastním bratrem a otčímem, to chce opravdu velkou představivost. Film je dobrý tak akorát na pobavení, ale toť asi vše.