charles3

Výborně napsaný i zahraný film, na který se rád dívám opakovaně. Jediné, co mi na něm trošku vadí, jsou studiové postsynchrony. Jinak velmi silné **** a další úspěch jak původní dramaturgie ČT, tak režiséra Svobody.

Zdařilý slovenský film, který se sice neobešel bez českých herců, zato se zcela obešel bez obvyklé české koprodukce, která byla nečekaně nahrazena kanadskou. Ostatně paralela s francouzsko-britským soužitím v této zemi je vcelku trefná. Přiznám se, že jsem očekával druhou Operaci Dunaj (viz herecké obsazení, prakticky totožná scéna na plakátu), ale byl jsem mile překvapen. Na debut dosud klipového režiséra nezvykle vyzrálý film. Každopádně nejde o komedii, spíše rodinné psychologické drama s humornými prvky. Chyba byla očekávat druhé Pelíšky - pokud už by se mělo přirovnávat k Hřebejkovi a Jarchovskému, tak spíše k Pupendu, Musíme si pomáhat, Občanskému průkazu a nejvíce ke Kawasakiho růži. No a další významovou rovinu tento film získává právě teď, těsně po slovenských prezidentských volbách...

Výborný doplněk k hranému seriálu se spoustou vybraných archivních nahrávek a rozhovorů s opravdu zasvěcenými lidmi. Škoda, že těch posledních 10-15 let vzali tak nějak hopem a poslední příspěvky nijak nedatovali. Docela mě zajímalo, jak například vypadal její poslední natočený klip nebo poslední TV vystoupení. Nebýt těchto (pro mě) nedostatků, šel bych i na *****. První recenze zde.

První film z JAR, na který jsem sebral odvahu se kouknout. Zápletka v podstatě stokrát provařená, u amerického či evropského filmu bych ji možná sepsul, ale u této produkce budu shovívavější, navíc jde o knižní adaptaci. Vcelku rychle jsem se zorientoval, kdo je kdo, to mi tvůrci nijak nekomplikovali :-) Ocenil jsem dobře obsazené herecké typy, snad s výjimkou právě hlavního hrdiny. Jenom ty bitky mohly být nasnímané a sestříhané trochu lépe, v nich jsem se trochu ztrácel, který je který (ale to možná jenom díky angažmá dablérů za hlavní protagonisty). U mě lehký nadprůměr a tomu odpovídající ***.

Nebylo to tak špatné, jak jsem podle recenzí čekal. Prostě další adaptace stejného románu (Tři mušketýři by mohli vyprávět), ze kterého si každý z obou předchozích adaptátorů vybral (nebo naopak přidal či změnil) něco jiného. Kvalitativně má snad nejblíže k pozapomenutému (západo)německému "klonu" z roku 1984 Není čas umírat, který o dva roky později rovněž prošel našimi kiny. Zápletka je předvídatelná snad jen v rámci znalosti knihy, předchozích tří filmů nebo prostě zákonitostí žánru. Hlavní představitel (jakýsi francouzský Vin Diesel) F. Gastambide mi přišel odněkud velice povědomý, ale v ničem jsem ho ještě neviděl. Zato A. Leonara, kterého jsem viděl v Nemilosrdných a Ztracené kulce, jsem naopak nepoznal. U mě hodně slušné ***. A brzo si znovu pustím Friedkinovu verzi.

Protizáškodnická agitka par excellance. Kulakovi synové se spojí s cizími nepřátelskými agenty, aby zabránili založení JZD. Přepjaté divadelní herectví většiny zúčastněných (Sejk, Švorcová, Kurandová, MIxa), jakžtakž civilní "výkony" Hrušínského, Vojty a Kemra, příšerná postava mladého Cupáka. Film místy působí jako parodie sebe sama. Kamera na facku, spousta pře- i podexponovaných záběrů. V úvodní čtvrthodině jsem pořád neměl jistotu, zda se odehrává ve dne nebo v noci, světelné podmínky se tam střídají, až to bije do očí. Ocenil jsem pouze výpravu, konkrétně scény s hořícími staveními. Režisér Gajer po budovatelské Usměvavé zemi natočil tento "skvost" a v podstatě za celou svou kariéru dokázal vybočit z průměru leda do podprůměru. Na přelomu 60. a 70. let se ze svých tragických začátků jen částečně "vykoupil" adaptací Škvoreckého Lvíčete (Flirt se slečnou Stříbrnou) a dočasně trezorovou Kateřinou a jejími dětmi, o dekádu později pak šumavskou trilogií s Tomášem Holým. Za zmínku ještě stojí jeho částečně "utajený" středometrážní Horký vzduch z poloviny 60. let, který se díky své podměrečné stopáži (ostatně stejně jako Přicházejí z tmy) ani nedostal do jinak kompletního katalogu tehdejší ÚPF s dlouhými hranými zvukovými filmy, uvedených do kin v letech 1929-1987.

Stejně jako u "jedničky" mi vadil nepřirozený vizuál - při postprodukčních úpravách je u většiny záběrů část obrazu (pruh nebo ovál) zesvětlená a zbytek naopak ztmavený, působí to oproti dřívějším Brabcovým režijním i kameramanským počinům divně a pro podobný typ rodinného filmu zbytečně "umělecky". Kozubova postava je poněkud přehnaná a za určitou "dramaturgickou chybu" také pokládám užití hned tří "silných" (byť lehce zkrácených) písniček během závěrečných titulků, což mi trochu vadilo už u jedničky, ale také např. u jinak bezchybného Anděla Páně 2. Našly by se jistě další vady, na průměr to ale vyvažují ušlechtilé záměry tvůrců.

Komedie, nad kterou se dokážu při opakovaném sledování bavit stále víc. Trojí odboj proti Římanům, kteří Judejcům vlastně vůbec nic nepřinesli (až na ... + ... + ... + ... + ...), nemá chybu! Aktuální v každé době, v každé zemi s libovolným náboženstvím a politickým zřízením. Ideální film na velikonoce, optimálně na bílou sobotu odpoledne, k čaji o páté :-)

Trochu nesourodá kombinace tradiční "primácko-hoffmanské" komedie, melodramatu, téměř "lékařského" filmu a téměř "gay-romance". To celé částečně recyklováno z dřívějších Hoffmanových a Horského filmů - viz herecké obsazení, vizuál (styl plakátu je tentýž, jako u Žen v běhu i Srdce na dlani), konec úplně tentýž (hromadný tanec na zahradní párty), jedna ze dvou písní je "vypůjčena" z Bezva ženské na krku (Why, Hoffman, Why?!?), druhá je dobrou dekádu "staré" (i když pořád dobré) Každý ráno od Chinaski. Jako koruna tomu všemu mi připadlo, že Beranovu matku a úřednici na pracáku hraje stejná herečka (?!?), ale snad se pletu. Přesto mě to chytlo a ocenil jsem i obě mladší, ještě neokoukané ženské protagonistky z onoho plakátu. U mě 65 %, tedy silné ***. To ale nic nemění na tom, že úroveň i divácký úspěch Hoffmanových komedií jdou pomalu, ale jistě dolů...

Zajímavé historické drama s luxusním hereckým obsazením, které se ve své době vyhnulo našim kinům a jehož režisér je u nás téměř neznámý (leda jako scenárista, producent nebo TV tvůrce). Zpočátku jde o víceméně červenou knihovnu nebo o vážněji pojatý Dekameron, ale v poslední třetině díky scénám u soudu dostává tento film šťávu. U mě těsně nad 70 %, takže zaokrouhluji nahoru.