t0ny

Naprosto ubohý počin s vrcholně nesympatickými postavami v čele s charakterem Vince Vaughna. Nejvíc mě urážel úděsný scénář, který chce být strašně cool ve své primitivnosti a familiérnosti, ale na tenké hranici mezi sympatickou vykalenou jednohubkou o ničem a trapným, nicneříkajícím zvratkem nekontrolovaně ztrácí balanc a jednoznačně sklouzává ke druhé možnosti. Po delší době jsem se u filmu neskutečně nudil a měl problém ho dokoukat. Kde se vzalo takových procent, fakt nevím.

Romantický příběh s tradičním motivem střetu pouliční a akademické formy jednoho jazyka, jehož rozuzlení je samozřejmě ihned jasné, funguje solidně a Wilderův rukopis je zde patrný. Cooper i Stanwyck jsou šarmantní až hrůza a kouzlo doby z filmu jen sálá.

Wilder opět dostal nápad provázat unikátní politickou situaci v jeho domovině s vtipným příběhem nezvyklé romantické dvojice, jako v případě An Affair to Remember, zde se ovšem jedná o výrazně zásadnější počin. One, Two, Three je skvělá komedie s doslova nezastavitelným vystoupením Jamese Cagneyho, která opět disponuje, jak už bývá u Wildera zvykem, výborným scénářem, který se zde ovšem dá nazvat bez debat geniálním. Jsou tu už tradičně parádní hry se slovy (tentokrát obohacené o němčinu) a vynikající politické či historické narážky. Snad nikdy jsem po zhlédnutí neměl takovou chuť pustit si film znovu, protože zde za žádných okolností nemůžete pochytit vše najednou. Skvělá satira, bleskové tempo, výjimečný zážitek. Sitzen machen!

Silné 3*. Charisma Morgana Freemana je nezpochybnitelné a představuje velké plus tohoto snímku. Bohužel se příběh umíněně drží svého schématu, děj je předvídatelný a v závěru se nevyvaruje přílišné přecukrovanosti. Myšlenka je jasná a jako takové si jí cením, ovšem její provedení není příliš originální. Naopak velkým kladem je jazykově krásný scénář, jehož vrcholem jsou bezchybné "hovory" hlavního hrdiny s jeho psem :)

Škoda z mého pohledu poněkud odvážného a "otevřeného" konce (kvůli němuž jdu také o hvězdu dolů), protože všechny složky filmu do sebe přesvědčivě zapadaly a ponurá atmosféra deštivé Paříže mě naprosto pohltila. Podmanivý hudební motiv a vynikající Delon přispěly k výbornému zážitku, který v žádném případě nesklouzne mezi zapomenutelné.

Snad u žádného vyloženě akčního filmu jsem se tak od srdce nezasmál jako zde. Po chvilce pochopíte, s jakým "hrdinou" máte co dočinění a pokud na jeho hru přistoupíte, budete se skvěle bavit. Brian Helgeland je machr a hlášky, co vkládá Melovi do úst, jsou stejně jako jeho charakter nekompromisní, rázné a úderné. Skvělá zábava. Nic víc a nic míň.

Co mi utkvělo? V zajímavých a lehce ironických náznacích zobrazená gangsterská realita, skvělý scénář a Gabriel Byrne. Sice se to může někomu zdát jako málo, ale ve výsledku jde o parádní kombinaci. Coeni jsou velmi nepředvídatelní a zároveň tolik sví. A prosím, "crossing" zde není křižovatka. Možná by se hodilo film zhlédnout, pak teprve přidělit název. Já si prostě musím rýpnout.

Štěstí ani smůla neexistuje a tento film se snaží ukázat svět s pravidly opačnými... Ačkoli má takový nápad velký potenciál, bohužel zůstává nevyužit. Je škoda, že je na tom stejně samotná Lindsay Lohan, protože herecký talent jí nechybí.

Pořád více zjišťuji, že před zhlédnutím není vhodné nechat si vnucovat dojmy od filmové databáze, protože jsem opět očekával sklouznutí k průměrnosti a klišovitosti, které se (až na maličké výjimky) nedostavilo. Jak Matty příhodně shrnul, pro Becky Fuller je životem práce, a tak se celý film točí kolem ní. Příběhová linka graduje delší dobu, aniž by navozovala pocit nepatřičnosti či přehnanosti a výsledkem je pohodová a kvalitní zábava, která má dvě velká plus: Harrison Ford oživil jinak celkem běžný příběhový koncept a do své role, která mu snad byla psaná na tělo, se úžasně vžil. Právě jeho výkon a půvab Rachel McAdams posouvá celé dílko trochu výš. 5* chybí málo.

Po bližším seznámení se stylem Robina Williamse a druhém zhlédnutí musím zvednout na 5*. Nejlepší na jeho vystoupení je to, že vlastně není hereckým výkonem, ale pouhým přenesením jeho přirozeného vystupování na stříbrné plátno. Vždyť jsou také jeho monology z větší části improvizací. Díky častému zmiňování amerických reálií mnoho z Adrianových narážek zůstane pro nás Evropany nepochopeno, ale ani to nezabrání uchopitelnosti hlavních myšlenek. Konec filmu vlastně boří mýtus o jeho jednostrannosti a činí z něj další sugestivní, ačkoli jinak podané, svědectví války.