ZeroCZ1233

Ten snímek neví, čím chce být. Zprvu to chce vybudovat tajemnou atmosférickou auru s neviditelnými dušemi v archetypální strašidelné chalupě. Nakonec se děj (i když ten tam prakticky není) přesouvá do města, původní koncept splachuje do hajzlu a dochází k transformaci na trapné explicitně znázorněná strašidla. Feministický podtext tomuto nevábnému hovnu vůně nedodává. Nekoherentní kravina, jež cimrmanovsky stanovisko zastává a zároveň vyvrací. 4/10.

Milá, komická pecička o robůtcích snažících se dostat zpátky na Zemi, již milují možná ještě víc než její živí obyvatelé, vše za doprovodu pěkné animace i hudby. 8/10.

Indickou hudbu miluju a když na ní stojí celý, byť krátký, snímek, tak už u mě má plusové bodíky. Ty si zaslouží i podvratnější mini příběh a zajímavější výtvarná stránka. 7,5/10, delší stopáž by jistě pomohla.

Roztomilý kraťásek s pěknou animací, typickými hodnotami postupně budovaného přátelství a hlavně srdíčkem, jež je u sledování potřeba. 8,5/10 a nestydím se za to, jsem holt člověk citlivý a vůči takovýmto tématům otevřený.

Svého času jako kulturně nevyzrálý hoch jsem se na tento počin zašel podívat se svými přáteli do místního biografu a dal jsem za to peníze. Dnes bych to asi znova neudělal, ale ve srovnání s jinými tuzemskými kousky, po nichž má člověk chuť v lepším případě zvracet, v tom pravděpodobnějším spáchat sebevraždu, je to aspoň koukatelné. Pokračování, dnes už bych se nebál říct kultovního Gymplu, bylo ve své době velmi očekávatelné, i když mezi starší generací nebyl první díl tak adorován, minimálně ne těmi, jejichž dítka začala vykrádat rodinné peněženky a kupovat spreje (tím zdravím Pepu Trojana, nadějného herce mladé generace). O Vejšku tedy mezi mladými velký zájem byl a když přišla do českých kin, tak byla i celkem populární... jenže kvality prvního dílu nebyly dosaženy. Co Vorel opravdu umí je řemeslo. Kouká se na to opravdu pěkně, dokonce bych se nebál tvrdit, že aspoň po vizuální stránce to má náznak evropských kvalit, nebo minimálně punc něčeho, co český filmař většinou ven nepustí. ALE jako vypravěč stojí pořád celkem za hovno. Příběh je nepřekvapující banální blbina s jistými pokusy o větší drama na téma mezilidských vztahů a sebepoznání, čemuž se snímek přiblíží v pár scénách a to velmi zřídka, protože je režisér více schopný ve tvorbě jednotlivých gagů než kompaktně dlouhých příběhů. To potvrzuje i největší problém, tedy scénář, konkrétněji dialogy. Já fakt nevím, jestli si Vorel létá ve svém světě, kde všichni mluví s tak neuvěřitelně strojeným dialektem, nebo jen nemá talent pochytit aspoň zdánlivou přirozenost, ale tohle fakt trhá uši, i když se s tím herci snaží něco udělat. Takhle se prostě lidi nebaví, pane Vorel, herci by měli být vedeni tak, aby to hráli, ne odhrkávali jak napůl naučenou básničku. Vejška mistrovské dílo opravdu není, na jedničku taky nemá, ale po dobu sledování se mi ani jednou nenavalilo, necítil jsem se ani uražen a v televizi bych se na to v těžké chvíli znovu klidně podíval, pár trefných hlášek se tam najde. 6/10.

Brilantní krátkometrážní laskomina s krásně odvážným výtvarným stylem, kosmicky honosnou i světsky prostou hudbou a skrytou symbolickou myšlenkovou nosnotí, jež individuálně působí na každého jedince, jenž si odnese vždy něco jiného. Klobouk dolů pro odvážné tvůrce, již se nepodřizují konvenčním normám a jdou na trh až s tou kůží, s níž se mohou umělecky na 100% ztotožnit. 9/10.

Snímek se snaží diváka dostat do stavu zmatení, klaustrofobie a nevědoucna neobvyklou formou primárně působící na zvukové vjemy, avšak ne moc dobře se to daří. Pár atmosferických častečků se tam vyskytuje, divák se v průběhu opravdu moc necítí ve své kůži, ale ne podle autorských představ, spíš z důvodu nepochopení celé myšlenky, již se snímek snaží přenášet. Proto kdybych si po zhlédnutí nepřečetl, o čem to vlastně je, tak bych to bral jako další povýšeně umělecké ztvární vraždy, nic víc. 4,5/10.

V dnešních dnech, kdy Amerikou rasové otázky bouří ve společnosti s intenzitou jak dlouho ne, je tato menší výpověď a zároveň dovětek k oscarovému Green Book potřeba snad nejvíc za poslední roky. Nalejme si čistého vína, rasismus je zkurvená sračka a přežitek (trvající už pár tisíc let), jenž by se měl už konečně vymýtit z povrchu zemského. Redneci by si to už mohli uvědomit, sundat směšné klobouky, zakopat biče, spálit bílé kápě a celkově, už by se na to mohli vysrat. Dlouho jsem u dokumentu nepocítil takovou vlnu rozlícenosti vůči debilitě stále početné skupiny rasistických zaostalců. 8,5/10.

Minidokument, jenž možná nemá takové produkční hodnoty jako velké BBC projekty, ale tvůrce do toho vložil srdíčko a je to výrazně znát. Možnosti 360° kamery jen umocňují zážitek a divák je ještě více vtažen do krásného příběhu lásky ke zvířeně a čisté lidskosti. 8,5/10.

Na začátku to smrdělo stokrát viděným lesním dobrodružstvím, pak to začalo rozehrávat vlastní pravidla a pár sympatických nápadů v tak akorát dlouhé stopáži za podpory Johna Legendy. 360° kamera je zbytečná, její využití není časté a za zhoršenou kvalitu způsobenou touto technologií to nestojí. 7,5/10.