claudel

Filmový festival v San Sebastianu, film číslo 9. Tak konečně jsem na festivalu přičichl také k místní tvorbě. Myšleno místní - baskické. Režisérka sice pochází z Katalánska, ale mezi herečkami nalezneme rodačky z této hrdé země. Celý příběh se odehrává v Baskicku a částečně v jihozápadní Francii, kde Baskové ostatně rovněž žijí. Je úsměvné, kolik známých seriálových herců a hereček jsem již zde ve festivalových snímcích viděl. V tomto případě je z hereckého ansámblu jednoznačně nejznámější hvězda Papírového domu. A v roli utrápené maminky hlavní hrdinky je k nepoznání. Jsem rád, že jsem si zrovna tenhle příběh vybral, zase jsem se něco nového dozvěděl, ostatně jako spoustu už od prvního dne, kdy se v Baskicku nacházím. Je zřejmé, že na režisérské stoličce seděla žena, záběry jsou citlivé, erotika umělecky pojatá, je to natočeno tak, že by to stěží nějaký muž svedl. Obě hlavní představitelky vyzařují správnou mladistvou energii, elán a nesmírnou sílu v těžkých okamžicích, v nichž se ocitají. Dominují ženská témata, která jsou však i v dnešní době pořád aktuální, stačí se podívat k některým našim sousedům...

Filmový festival v San Sebastianu, film číslo 8. Zvolené téma se mě osobně dotýká, ale bylo tak chladně podáno, že jsem celému příběhu byl na míle vzdálen. Pořád jsem čekal, kdy se výborná dramatická hudba setká s dramatickým gradováním příběhu, ale to se nedostavilo prakticky nikdy a ve mně tak spíše převládlo zklamání z obsahu. Nejvíce se mi líbila postava Elizabeth v podání Natalie Portman, dlouho jsem ji nikde neviděl, pokud pominu Thora, o to více jsem si díky tomu mohl vzpomenout na její slavné role. Julianne Morre je samozřejmě také tradičně výborná a překvapila mě vedlejší role Charlese Meltona známého díky Riverdale. Snímek, který by si zasloužil více silných emocí, protože ty by měly být základem pojednávaného příběhu.

Filmový festival v San Sebastianu, film číslo 7. Film plný rozchodů, rozvodů a milostného trápení. Naštěstí tvůrci dokázali všechny smutné a bolestné scény vždy následně náležitě odlehčit humorem, vtipem, narážkou. Trudný pocit však zůstává a mě osobně neopouštěl během celé stopáže. Na rozlučku se svobodou, jež je ve snímku vylíčena, bych asi nikdy nedokázal odjet.

Filmový festival v San Sebastianu, film číslo 6. Energický a rychlý začátek, který náhle zastaví tragický střih, pak vše zpomalí a potemní. Film ale energii opět nabude, přesto působí dost civilně, citlivě a komorně. Na debut velmi dobrý počin kolumbijského režiséra a scénáristy a já debutům vždy hodnocení trochu zvedám.

Filmový festival v San Sebastianu, film číslo 5. Tento film není možné sledovat v unavenosti nebo vyčerpanosti. V podstatě jde o tříhodinovou konverzačku v divadelním pojetí. A pak už je jen na nás divácích, jestli nás ta konverzace a zvolená témata baví nebo ne. Hodně zvláštní byla druhá část, kde neustále někdo s někým telefonoval, těch telefonátů bylo bezpočet. Když si všechny čtyři části poskládám, musím se ptát, co nám tím vším chtěl Cristi Puiu sdělit. Možná šílenost a zmatek, které nás provázely v době pandemické.

Filmový festival v San Sebastianu, film číslo 4. Rozhodně zajímavý a originální námět, nechtěně jsem díky španělskému názvu odtušil pointu s nehty. Herecky mě nejvíc oslnila Jessie Buckley. Jeremy Allen White je nyní dost v kurzu, ale pro mě navždy zůstane Lipem ze Shameless. V této roli se trochu trápil, protože jeho postava byla šedivá, nudná, nemastná neslaná a doplňková. Možná by bylo zajímavější, kdyby si s Rizem Ahmedem vyměnili postavy. Hlavní zápletka by byla autentičtější a uvěřitelnější. Převládají ve mně přesto pozitivní dojmy, takových filmů zase nemáme plná kina a televize.

Filmový festival v San Sebastianu, film číslo 3. Film pro milovníky koňských hlav z detailu a perverzního násilí. Před sledováním Los colonos by byla určitě prospěšná malá lekce z chilské historie. Takhle jsem si souvislosti pouze domýšlel. Film se rozjíždí pomalým tempem, ale postupně graduje, závěr je zase naopak trochu únavný. Určitě si film nejvíce užijí znalci jihoamerických reálií.

Filmový festival v San Sebastianu, film číslo 2. Po slušném rozjezdu přišel úspěšný festivalový snímek z Japonska nabízející klasickou filmovou skládačku - divák se musí nesmírně soustředit, aby mu nic neuniklo. Tvůrci si dali opravdu záležet, takže je nutné sledovat prakticky každé slovo. A zvolená slova působí jednou velmi úsměvně, aby si divák později uvědomil, že tahle slova jsou z jiného úhlu pohledu ta nejpříhodnější. Snímek otevírá důležitá aktuální témata a podtrhuje, že bychom nad nimi nikdo neměl přivírat oči, nebo se pozeneme do katastrofy. Bolestivý, pravdivý a reálný příběh, jsem velmi spokojen, že jsem jej viděl.

Filmový festival v San Sebastianu, film číslo 1. Japonský animovaný film mě na úvod festivalu rozhodně nelákal, takže jasnou volbu naopak představovalo francouzské historické drama v titulní roli s polskou verzí Lili Reinhart. Netušil jsem vůbec, oč jde, nečetl jsem si předem obsah a díky tomu jsem byl překvapen. Francouzi jdou vždy s dobou, takže natočili snímek, který sice sahá do 19. století, avšak přesně tematicky zapadá do současnosti. Téma odlišnosti, bezdůvodného odsouzení většiny, boj za vlastní důstojnost, jako by někdo vystřihl z Francie, ČR nebo kteréhokoli jiného státu dneška. Námět relevantní, ale bylo potřeba nějak upravit a obohatit scénář, film představí dvě dramatické scény, ve zbytku tak nějak proplouvá a nevyvolává příliš silné emoce ani bohaté myšlenkové pochody. Herecky je zvládnutý velmi dobře, Magimelovi takové role vždy seděly, Guillauma Gouixe jsem dlouho neviděl, tak jsem ho omylem zaměnil s pohublým Menochetem. Poprvé jsem měl možnost spatřit Benjamina Biolaye, jenž dle mého soudu dominoval ve vedlejších rolích. Na úvod festivalu tedy celkem dobrý rozjezd...

Najdu si dva narkomany na Václaváku a budu je točit týden v kuse. Na to bych se nedíval ani za nic. Samozřejmě dánské superhvězdy Bodnia a Mikkelsen dodají potřebnou dávku autentičnosti a hereckého umu, ale výsledek je pro mě stejný - nuda, nuda, hnus a zbytečný film. Nepochopil jsem význam a přínos celého počinu a nevím, zda vůbec najdu sílu dát šanci dalším dílům. Dánsko mě poprvé zklamalo, nemyslel jsem si, že by k něčemu takovému mohlo vůbec někdy dojít.