claudel

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 7 - Maďarsko. Příjemné překvapení z Maďarska, až jsem se při psaní komentáře zastyděl vzpomenuvši si na jednání Visegrádské čtyřky, na níž jsem velebil polské filmy a maďarské kolegyni suše sdělil, že kromě I. Szábó maďarská kinematografie za nic nestojí. Chameleon je moderní bajka s nádechem thrilleru o tom, že kdo s čím zachází, s tím taky schází. Celou dobu jsem byl napjatý, nenudil se a potěšil mě neamerický konec. Zasloužené čtyři hvězdičky.

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 6 - Estonsko. První třetina byla svižná, rychlá, měla správný náboj, druhá třetina se tak nějak zacyklila a třetí třetina už byla dost přepálená. Celkově z toho tedy vychází průměr. Estonsko tenhle film navíc nevystavuje zrovna pozitivní vizitku, kdyby se na něj díval lehkověrný divák, musí nabýt dojmu, že Estonsko je plné mladých kriminálníků, drogových dealerů, zneužívaných dětí, lehkých holek a rezignovaných dospělých. Můj druhý estonský film v životě a paprsek nadějě aby člověk hledal jako jehlu v kupce sena. A mrzí mě, že jsem ani v jednom z obou filmů neviděl "Tři sestry".

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 5 - Chorvatsko. Zpočátku se Knězovy děti tvářily jako bláznivá balkánská komedie, pak z toho byla málem tragédie a v konečném výsledku překombinovaná a ztřeštěná tragikomedie. Tento film mi vůbec nesednul, a i když se chorvatsko-srbský souboj v mojí Tour nedá žánrově srovnávat, Srbové mě svojí syrovostí oslovili víc.

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 4 - Brazílie. Po islandském zklamání jsem si musel spravit chuť, proto jsem vsadil na jistotu. Elitní jednotku jsem chtěl hodně dlouho vidět a díky Tour jsem se k ní konečně dostal. Drsný příběh z Ria, jenž nám bez přiklášování nabízí pohled na každodenní realitu, v níž se nestíhají počítat zdrogovaní, zranění a mrtví. Wagner Moura je ve své roli naprosto špičkový. Díky Tour si taky mohu v duchu přemítat nad tím, do kterých států, jež jsem si vybral, bych se i rád podíval, případně bych tam rád nějakou dobu žil. O Brazílii, konkrétně Riu to druhé rozhodně neplatí a to první není v dohledné době na programu dne.

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 3 - Island. První zklamání během Tour se dostavilo poměrně brzy. Ujetý film s nesympatickým hlavním hrdinou, jenž tápe ve svém životě, především v jeho milostné složce. Nudil jsem se docela dost, vtipné si vybavím snad jen dvě hlášky. Aspoň, že na tu Victorii Abril se příjemně dívá. Kormákur mě více oslovuje se svými krimi a akčňáky, ale beru to tak, že každý nějak musí začínat a jako debut to zase vyložený propadák není.

Jeden z nejlepších filmů devadesátých let a já jsem jej viděl až v roce 2015. Nicméně jsem si téměř jistý, že bych jej v roce 1996 nevnímal v tolika souvislostech jako nyní. Jiří Schmitzer předvádí životní výkon a obdržel svého nejzaslouženějšího Lva - scéna s propašovaným jídlem pro mě zůstane nezapomenutelnou. Zaujalo mě, že se ve filmu objeví několik vyloženě komediálních herců (Šteindler, Krampol, Vladyka) a film tím nijak neztrácí, právě naopak. A nemohu se nevyjádřit k hudební složce - Beethovenova 7. symfonie mi ještě teď zní v uších. Jen jsem ji filmově měl spojenou pouze se snímkem Ony, což je diametrálně odlišný film. Bravo, pane Bočane a pane Stránský.

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 2 - Srbsko. Uvědomil jsem si, až v průběhu sledování Šišanje, že volba mých dvou filmů v rámci Tour může působit téměř politicky. USA a Srbsko, to by měla následovat Bosna, Izrael a Palestina. Ale volbu jsem učinil nevědomky. Srbské filmy jsou drsné, syrové, o to více autentičtější. Žádný jiný evropský stát asi nebyl v devadesátých letech více poznamenaný mezinárodní politikou, válečným konfliktem a bombardováním, z něhož se dodnes nevzpamatoval. Nic jiného než drsnost a syrovost asi nelze ani očekávat. Šišanje jsou slabší scénáristicky, kdyby zapracoval nějaký zkušený dramaturg, příběh by měl silnější efekt na diváka. Herecké výkony, kamera a třih solidní, celkově je to na tři a půl hvězdičky, jsem mírně rozpolcený, ale zvedám směrem nahoru. Pokud budu na vážkách u Chorvatska, tak zvednu taky, abych se nedopustil balkánské nekorektnosti.

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 1 - USA. Minulý týden jsem viděl totální operu v podání Bohuslava Martinů, takže dnes musím říct, že jsem viděl totální akci. 140 minut v podstatě nepřetržité akce z Rychle a zběsile 7 činí zasloužený akční hit roku. Zajisté přivírám obě oči nad nereálností a značným přeháněním, je to nejšílenější díl celé série, ale současně asi nejlepší. K tomuto tvrzení mě vede řada důvodů, z nichž ten hlavní představuje Jason Statham. Diesela a Stathama považuji za nejlepší akční herce posledních let, takže vidět je oba společně na plátně je pro mě adekvátní zážitek. Stathamův Deckard je pro Dieselova Dominica tím nejtěžším a tudíž nejlepším protihráčem. Z filmu nesmírně čiší nadšení hvězdné herecké sestavy, která se neustále doplňuje a obohacuje. Aktuálně své akční kolegy posílila akční hvězda spíše z let osmdesátých, Kurt Russel a další kráska do party, Nathalie Emmanuel. Nechybělo ani několik vtipných hlášek a tradičního černošského špičkování. Závěrečná pocta Paulu Walkerovi byla velmi tklivá a vkusně zpracovaná. V rámci žánru nemám, co bych vytknul, více akce se snad do 140 minut ani nemůže vejít. Naprostá spokojenost a skvělý začátek Challenge tour.

Celý film je jeden velký útok na city, ale na to jsme u Lasseho už zvyklí. Příjemná romantická komedie na sobotní večer s odpudivou Helen Mirren, nacionalistickými Francouzi, kanadskou verzí Winony Ryder v dobách největší slávy a povedenou indickou rodinkou. Honba za michelinskými hvězdičkami může opravdu někdy trvat i třicet let, ale scénař si zasloužil krapet osekat, zvláště poslední půlhodina byla zbytečně zdlouhavá, když jsme stejně všichni věděli, jak to dopadne.

V poslední době mám radost z Billa Murrayho, konečně vystoupil ze škatulky herce jednoho výrazu, který pořád hraje ty samé postavy a konečně něco předvádí. Rolí "Svatého Vincenta" si evidentně zahrál s velkou chutí a výsledek je nad očekávání dobrý. Herecky je ostatně snímek silný, kupříkladu ruská angličtina Naomi Watts je neodolatelná. Pohodový, příjemný film s typickým americkým koncem, ale nad tím můžeme zavřít oči.