Natabar

Och, och - dojemně sladkobolné servírování rádoby skvělých rodinných vztahů, až má člověk pocit, že si tento film objednala a zaplatila sama královská rodinka.

Z první odpovědi-neodpovědi palubního počítače Gertyho jsem pojal obavu, že Moon je lacinou kopií Vesmírné odysey. Použití klasické hudby toto podezření ještě zesílilo. Naštěstí se pak děj začal odvíjet jiným směrem. A právě hlavní myšlenka je to, co tomuto průměrnému snímku přidává čtvrtou *. Prostě problém klonování a zodpovědnost za to, co by se eventuálně mohlo vytvořit, konfrontace úmyslu a vůle původního nositele s duplikáty a jejích osobním uvědoměním a vědomím - to jsou dilemata, které se v dnešním přehnaném nadšení z každého rádoby pokroku bez ohledu na konsekvence a důsledky s politováním přehlížejí. Zde tedy tleskám. Ale film je tak na jedno shlédnutí a dost.

Na tohle se nedá koukat ani po návratu z hospody...

Tento film je i není o Bobbym. Je o ohromné naději v budoucnost, kterou zde Estevez vtělil do mozaiky úplně obyčejných životů, které právě skrze onu jednoduchost a realistickou podobnost s životem kohokoli z diváků udeří se zničující silou prostých lidských emocí. A tím vlastně jsme už někde jinde než u Bobbyho. Závěrečný atentát posloužil už jen jako podtržení a zdůraznění toho, čeho byl film předtím plný. A v tom je jeho síla.

Pořád jsem si říkal, že mi zde nějaká ingredience chybí. Jak koukám na další komentáře - ano - jsou to emoce. Ale co - i to odpustím, když mám co do činění s tak excelentní, bravurní, dechberoucí, uchvacující, strhující, neotřelou, skvěle propracovanou a já-nevím-co-ještě podívanou. (O hudbě ani nemluvě.) Nolanovi Oscara za to, že tohle udýchal a jednotlivé úrovně se mu nerozpadly do vyblitého nicmoc, ale právě naopak - stvořil bombu, která vás zatluče do křesla. PS - Pusu na čelo za poslední záběr. Tak co? A jak je to?

Čekal jsem větší emoční ždímání, ale i tak nemohu popřít interesantní děj (v okamžiku onoho zvratu dosud nicmocnijaké emoce vylítly o 150%) a pár opravdu silných momentů (setkání po letech). Jo - bolnou romantiku - tu Korea umí.

Tenhle snímek mě zasál mnohem méně než by si téma zasluhovalo. Nejslinějším momentem je snad jízda na kolečku...

Žádný velký fanda Allena nejsem a proto nebudu blahem tančit už předen jenom proto, že "je to přece W.A." A po shlédnutí (které až na délku plynulo vcelku příjemně) nutno říct, že opravdu žádný velký zázrak se nekonal. A konec násilně přitažený za vlasy.

Au au. Jestli chtěl film pozvednout prst a přivolat na pedofily obecné opovržení společnosti, pak se bojím, že se mu v tomto snímku povedl opak - u "operace" resp. v průběhu celého věznění se nešlo vyhnout lítosti s Jeffem jakožto obětí šílence a touhou praštit malou Hayley něčím po hlavě.

Klasická krvavá upírořežba vezoucí se na vlně momentálního zájmu, kterému se tento druh filmu dnes těší. Nutno říct, že ne úplně špatná, i když nejlepší rovněž ne. Občas filmu chyběli grády. V závěru nejvíc.