Pink.Panther

Dokonalá Liz a Richard, kterým opravdu věříte to co hrají. Hlavním tématem je prázdnota manželství hlavních postav, která je založena na závěrečném odhalení, které patrně vytušíte dřívě, když paralerně vyprávěný příběh vedleších postav má potenciál dopadnout jako postavy hlavní. Konverzační drama aneb jak se ztýrat pod obraz.

Povedená francouzská komedie nové doby. Idealní k banánovému Bencu na letní podvečer kdesi v kempu na riviéře. Ti co jezdí kempovat těch třicet let a žabky jim přirostly k nohám, zaslzí nejen při úvodní Dolce Vita Ryana Parise a připomenou si Mylène Demongeot, Claudea Brasseura a holandské kakao. 75%. Produkce: Pathé

Dvojka opakuje základní schéma scénáře z jedničky, což by byl pro pokračování osvědčený recept, kdyby téma nebylo už v prvním filmu vyčerpané. Dvojka už vaří z vody, vlastně z moře a písku, možná jen z moře písku. Je to trochu Sahara, nicméně je to profesionálně zmáknuté, dokáže to brnknout na nostalgickou notu a na solidní průměr to zachraňují známí herci. Opakuje se tu pohodová atmosféra z jedničky. Modrá vlnka je ráj na Zemi. (Jen ta medaile se nedala přehlédnout.) 70%. Produkce: Pathé

Kdo si nemůže dovolit vilky na Cote d'Azur, ten na francouzské riviéře může kempovat. I trojka je naplněna pastisem a slunečním svitem, jinak se vše trochu změnilo, od rozmístění stanů po majitele kempu, chybí postava Mathilde Seigner, naopak jsou tu noví mladí kempaři. Člověk by musel být Francouz nebo alespoň dobře seznámen s francouzskou popovou kulturou sedmdesátých a osmdesátých let, aby pochytal většinu vtipů. Nostalgie po Francii, která zemřela někdy v polovině 90. let se ale nasát dá. Produkce: Pathé

Vždycky jsem si myslel že zfilmování vzduchoprázdna bude nuda a nemýlil jsem se. Výborné řemeslo, nulové umění. Ale to od pulpu ani nikdo nečeká.

Pokud si zkousnete a přesto si brčkem v pohodě vysajete kolu i s ledem, je to ryze praktická záležitost, sexy to není. I tak úsměv VP až tak moc nevadí, horší je, že film dost nudí, scénář je bez invence a konec je banální předvídatelná šablona. O to horší, že potenciál vyhnout se všem těm klišé tu byl.

Feministický film, vzniklý v době nově vzedmuté vlny feministických hnutí v polovině sedmdesátých let. Zatímco v klasickém narativním filmu je muž vnímán jako aktivní postava, zde je tvůrcem příběhu posouvající děj dopředu dominantní žena. Takovou ženou je v tomto případě pečlivě vybraná švédka Ingrid Thulin (dvorní herečka Ingmara Bergmana). Evropský charakter filmu je cítit z každé sekvence. K dokonalosti něco chybí, ale bezesporu toto komorní drama poskytne solidní filmový zážitek. Produkce: Lira Films

Pan magnusek chce něco sdělit. Není to tak iritující jako když něco sděluje hřebejk - je to stejně amatérské. Někde je to nevěrohodné, naivní až nesmyslné (lékařské a možná i právní závěry). Otázka mají-li filmaři něco sdělovat nebo svými filmy raději jen bavit zůstává tedy (v českém teritoriu) nezodpovězená. A u Dejdara mně průměrné herectví nepřekvapuje, u Lábuse ano.

Prvně jsem si myslel, že je to film z nějaké bývalé africké kolonie francouzů, pak jsem zjistil, že je to ze současné francouzské kolonie afričanů. Sledování desetileté klukandy je tak choulostivá otázka, že předpokládám, že tento film přijde na přetřes v evropském parlamentu. Otevřený konec zas vypovídá o prostém faktu, že u desetiletého děcka, vám aní žádný pediatr či dětský psycholog více než film neřekne. Nakonec tedy zůstane jen ukázka zručné režie mladé autorky a hlavně překvapivé herecké výkony dětských představitelů v čele s hlavní hrdinkou. 70%. Produkce: Hold Up Films

Je známá věc že současné drama umí mnohem lépe než našinec Poláci Maďaří i Rumuni, ale že takto brilantně dokáží kolem nás znakovat i Ukrajinci jednoho nepřipraveného skoro překvapí. Luxusní festivalový kousek, syrový, celý bezeslov, přičemž se nejedná o retro němého filmu, ale o originální "hluchoněmý" snímek. Drsné ale nevtíravé, jen z povzdálí kamery chladně dokumentující.