Pink.Panther

Film nového Hollywoodu kdy byly koncem 60. let krom orientace na mladé publikum oživeny klasické žánry, ve filmech se objevilo více násilí nebo komediální prvky. Jedním z takových úspěšných filmů byl např: Bonnie a Clyde a vznikl tak i tento film s novou hvězdnou dvojicí Redford-Newman a na western s nezvykle komediálně laděným životopisným příběhem. Soundtrack k filmu je poměrně úsporný, ale když zazní tak je to hned velký hit konce 60. a začátku 70. let Raindrops Keep Fallin nebo výborná scatovaná melodie South American Getaway . Zhodnocení filmu je prosté: nejlepší westernová komedie co kdy byla natočena. Produkce: Campanile Productions

Nebudeme chodit dlouho kolem horké kaše, nakonec můžeme mluvit zcela otevřeně, vždytˇ vše co je lidské nám není cizí a tak hned z kraje si přeložíme francouzský název filmu. No je to takový překladatelský oříšek, tohle to Valseuses, ve slovníku tento termín budeme hledat dost těžko, je to slangový obhroublý výraz pro varlata. Když nyní známe pravý autorský název filmu, asi tak už nějak pomalu začínáme tušit, že tento film ani po mnoha letech od jeho vzniku nebudou promítat na irském dívčím lyceu a že všchni co to zhlédneme utrpíme tu těžší, tu lehčí duševní újmu. Říci si viděl jsem to no a co! - si bude moci opravdu jen málokdo - takové už holt jsou filmy tohoto autora._____Režisér Bertrand Blier v Les Valseuses uvádí Gerarda Depardieua a Patricka Dewaere jako pár sociopatů, kteří se vydávají na anarchistickou cestu po Francii. Bylo by mylné považovat film za misogynistický i když nehoráznosti které se tam dějí ženám by k tomuto závěru mohly svádět. Daleko více je film libertariánskou ódou dekadence, písní nonkonformismu, vyznáním lásky vyděděným a finále v déesce opravdová hymna svobody a bezstarostnosti, je to provokující amorální svět Bertranda Bliera orámovaný uměleckou aurou.

Stěhovavá trafika - aneb jak si maloburžoazie přivázala jednoho pražského skoroproletáře na plynovou trubku.

První Burianův zvukový film jsem nedokoukal na prvý pokus ani do konce. Nějak mne to moc nesedlo v porovnání s jeho pozdějšími filmy. Skončil jsem u sekvence kdy se dovídáme o člověku co se dožil 105 let a celý život se netknul alkoholu. Inu tedy to chci také a vylil jsem veškerý alkohol co se u mne nacházel až na jeden dar do výlevky, snad to podzemní vody zvládly. Na druhý pokus jsem to už dal celé a nelituji času. Když jsem se dostal až k té části kde jsem posledně skončil, velmi mne překvapily další momenty z té sekvence kdy jsem se dozvěděl, že dotyčný abstinent měl také pana bratra kterému je 118 let a není přítomen protože je jako obvykle zkárovanej pod obraz. Byl jsem fakt nesmírně rád že jsem to tentokrát dokoukal do konce. Jednak ten film vůbec není špatný, ano nemá ideální rytmus, ale zábavy a burianovských fórků je tam docela dost a Burian se už tu předvedl jako Velký Herec, druhak přestal jsem dělat na studentských večírcích ostudu a otevřel jsem darovanou slivovici, která se mezitím stala pětiletou a zcela osvobozen od předsudků jsem se podíval na její dno. 70% (ten film).

Tak ještě k highlight letošního čísla: všechny mentály si Lenka Dusilová získala už dávno touto myšlenkou: „Nepotkala jsem na školách autority, které by mě nějak dokázaly přesvědčit, že získávání vzdělání není jen buzerace.“ Svým hlubokomyslným prohlášením na udílení hudebních cen dostala nás ostatní._____Odhlédněme od faktu že (zahraniční) politika je poněkud složitější a komplexnější záležitost, kteroužto nemá smysl tu nějak rozebírat. Odhlédneme-li i od skutečnosti, že politické mínění je silně manipulováno médii a na ně navázaným kapitálem s různými politickými i ekonomickými zájmy, je krajně nekorektní předem na generálce nazkoušenou dramaturgii tv hudebního pořadu, živě atakovat politickými agitkami._____ No ale my co Lenku obdivujeme pro její pronikavý intelekt, my co jsme ji fandili už při jejím studiu na základní škole, dalo to ale zabrat, my kteří jsme ji tolik přáli jejích 5 minut politické slávy, my kteří jsme ji drželi palečky, aby hezky „od srdce“ přečetla co měla na papírku napsáno, my jí prostě fandíme. A Leni zas nám někdy přečti svůj pečlivě připravený projev._____A nebo na dalších Andělech když tě potká politizující pokus o myšlenku, zkus mluvit spatra – nemyslím jako u prezidenta republiky hodinový politický projev – u tebe bude stačit zas jedna souvislá věta, tentokrát bez velké přípravy, budeme rádi. Á propos: třídní boj je boj těch co mají méně tříd proti těm co mají více tříd.

Čekal jsem že budou zachraňovat ČTV, ale ono nic, asi na rozdíl od filmařů nikdo z hudebníků není na tento luxusní penězovod napojen. Žabaři. Dokonce se nekonal ani festival politické písně, takže ani demokracii nezachraňovali._____A já se tak těšil, že se třeba i zjeví ideálně někdo z topky a já budu moci zas jednou zvolat – jo mirku, zachraň demokracii, prosím tě zachraň to držím palce, už tu demokracii konečně zachraň. Ale ono nic. Nakonec to na sebe musel vzít aspoň Merta, aby bylo nad čím juchat, ale stejně nemám co podepsat. Budiš._____ Dramaturgicky to bylo zvládnuté, Bouček to odmoderoval celkem solidně. Zdá se že nad politikou, tentokrát zvítězila hudba – tedy ten český buřtmjuzik. A to je pro milovníky tohoto výstředního etnosubžánru dobrá zpráva.

Jako vystřiženo z psychedelického roku 67. Je ten kdo je tímto neortodoxním snímkem nadšen kovaný intelektuál nebo idiot? Za tohle by se nemusel stydět ani Ondrej Varhola. Chyběly mi tam Strawberry Fields. Produkce: Background Films

I když původní název filmu Coco před Chanel jasně ohraničuje sledované období před tím než svět spatřil kostým Chanel nebo la petite robe noire, nějak se nechce věřit že módní ikona byla v té době jen anemická ameliovská puťka bez špetky francouzského šarmu a zdravé agresivity. Tautou není herečka, která by dokázala tuto roli zahrát a režie v podání Anne Fontaine flakon Chanel No. 5 viděla jen z dálky za jízdy ve vlaku. JInak by snad nemohla vytvořit film tak neinvenční, tak uhlazený, tak manýristický, tak protikladný této feministce - revolucionářce. Produkce: SCOPE Invest

U nás téměř neznámá Anna Mouglalis si Coco zahrála s glaciálním klidem a svým elegantním vystupováním vypadá jako by modeling vyměnila za herectví jen kvůli této roli. Je mnohem přesvědčivější než Tatou ve filmu Coco Chanel. Počáteční Svěcení jara se jeví jako úmorné, když film dál plyne v pomalém tempu komorního dramatu. Vztah Cannel a Stravinského je monotématickým filmem možná záměrně nadhodnocen, efekt amour fou tu zkrátka není, ale snímek dokáže být docela podmanivý, vizuálně přesvědčivý, temně melancholický a prostý manýrismu. Odpovídá tak modernímu světu který Channel spoluvytvářela. Coco Chanel & Igor Stravinsky s image festivalového filmu nemá dokonalý scénář a k neduhům patří i bolestně mechanická mise en scène, ale ve srovnání s filmem od Anne Fontaine je tohle pravá nefalšovaná haute couture. Produkce: Eurowide Film Production

Svižná komedie, která nenudí. Téma rasismu a xenofobie tu detailně rozebrali jiní matadoři a tak když nám nastavili Francouzi zrcadlo a my půjdeme tzv. do sebe, nemusíme opakovat vše co ve filmu uvidíme. Proto pro všechny kultury co se tu v blízké budoucnosti usadí jeden vzkaz: PROSÍM NEODHAZOVAT TY NEDOPALKY ELEKTRONICKÝCH CIGARET NA ZEM, JSOU NA TO PŘECE POPELNÍKY!