Pojem hořká komedie je tu naplněn po okraj. I když v těch dávných dobách se ještě nepoužíval, protože nebylo nutné za něj schovávat absenci komedie samotné. Sonda do vyšších kruhů nové šlechty je povrchní a nad dramatem převažuje komedie, přesto zasahuje podstatu kapitalismu a některé související sociální aspekty trefně a precizně, aniž by se stala manipulativním kýčem. Na to má Francis Veber autorský film pevně pod kontrolou, humor i satira jsou integrovány v harmonické rovnováze. Pro mě to není nejzábavnější film s Richardem, ale objektivně vzato určitě jeden z nejlepších. S dokonale sekundující hudbou Vladimira Cosmy. Tato kousavá sociální ironie bude ještě dlouho „stálesvěží“. Bohužel. 90% Produkce: Andrea Films
Příjemně plynoucí snímek klasického střihu ze starého venkovského sídla, Michèle Mercier v roli sociální pracovnice a Jean Gabin ve své typické roli "toho nejsilnějšího". Příběh banální, ale mizanscéna, hudba i kamera pomohla ke kladnému hodnocení.
Celkem povedená, čistě francouzská politická satira, kdy je v době volební kampaně kandidát konzervativní strany Perrin v potenciálním ohrožení nájemným zabijákem. Stává se paranoidním a je nutné ho nahradit dvojníkem, jeho bratrancem neúspěšným hercem, který dostal hlavní roli jen v reklamě na deodorant. Ten má nyní v roli politika možnost ukázat jak dobrý je ve skutečnosti vlastně herec (skvělý Michel Serrault), – nikdo, ani vrah nesmí nic poznat… Produkce: Films A2
Tohle nebude nejlepší adaptace předlohy Georgese Simeona. Film zvedají herecké výkony Simone Signoret a Philippe Noireta, což se už nedá tak úplně říci o režii, která nedokáže vytáhnout ze scénáře maximum. Granier-Deferre staví diváka do role hodně nezúčastněného pozorovatele, jako kdyby divák byl pro něj jen nevýznamný černohorský student stojící na staré fotografii v balonovém plášti druhý zleva se jménem Stojan Jakotyč. Produkce: Sara Films
Francouzská kritika film hodnotila špatně hned po uvedení do kin a není se čemu divit. Je to jeden velký omyl. Lelouchova poetika a válka nejde dohromady, V té válečné části měla být jiná hudba, mělo to být pojato jinak, adekvátně situaci. Snová atmosféra ve válečné vřavě – fakt průšvih. (Podobný "poetický omyl" s koncepcí celého filmu zažil Menzel s Hrabalovým králem, stejná katastrofa s osvědčeným co najednou nefungovalo). Ale finále je grandiózní a závěrečná část s retrospektivou autorových filmů a gradující hudbou je pocta filmovému umění možná až moc opulentní, ale svým způsobem strhující a poukazující kdo je tady pánem (velký mistr, tentokrát kouzlem opojený aneb i mistr tesař se někdy utne).
Režisér udržuje po 3 hodiny vysoké napětí, což pomáhá nechat oči na obrazovce, člověk čeká jaký obraz a zvuk přijde dále a za tuto práci je odměnou meta-fiktivní psychedelický úlet, kde autor chce diváka přesvědčit, že kino je nejlepší místo pro vyjádření abstraktních myšlenek. Aby se mu to bytˇ jen částečně povedlo bude asi nutné místo sáčku s popcornem u toho chroupat kostky cukru s dietylamidem kyseliny D-lysergové. Bez odpalu do jiné dimenze to totiž nevidím moc nadějně.
International je poměrně atmosferický film, méně už strhující thriller, zároveň chladný bezduchý, jako architektura tak důležitá ve filmu. Tykwer popisuje, že geometricky čisté architektuře přizpůsobil celý vizuál filmu - vybral si čočky, které nedeformují linie budov, a tak je celý snímek vtlačen do soustavy perfektně rovných čar. No výborně, vizuálně je to povedená urbanistická studie sídel korporátního světa. Ale nic moc víc. Produkce: Columbia Pictures
Doména Francise Vebera je v sofistikované komické frašce, tam je doma, nikoliv ve vysokorozpočtovém dobrodružném filmu. Zápletka je směšná. U Vebera je tu vzácně lepší režie než scénář. A dvojici Campana - Perrin jsme viděli v mnohem lepším filmu. Produkce: Gaumont International
Nejlepší díl básníků, s cimrmanovskou vsuvkou, díky které jsem si udělal pořádek na pracovním stole. Škoda že Bronštajn nestačil dokončit své výzkumy - takto mi v levém horním rohu zůstalo volné místo se kterým si nevím rady. 85%.
Dobrá hudba pomáhá zachraňovat plytký scénář, tím velkým zachráncem této průměrné trošinku tendenční podívané je ale Alain Delon. Slavné jméno zapříčinilo, že celuloidová kopie filmu ještě není obrostlá mechem a přihrádka s ní není pokrytá pavučinami. José Giovanni nutí diváky aby se postavili na stranu zjevných zločinců, kteří mají být obětmi bezohledného soudního systému. Poněkud podivínský děj místy nelze brát zcela vážně i tak je nutno poznamenat, že když se něco jako bumerang hodí, může se to taky vrátit zpátky.
Žádný z rozhovorů ve dvou či ve čtyřech nemá existenciální naléhavost Ingmara ani geniální invenci Woodyho. Autor jde jinou cestou. U Rohmera by se dalo i skvěle nudit, kdyby se postaral o kameru hodnou velkého tvůrce. Produkce: Compagnie Eric Rohmer
Woody opět sarkastický sardonický, ale tentokrát netradičně podávájící divákovi temnou tragédii. Nelineární narativ je podle mého názoru téměř vždy na škodu vyprávění a nejinak je tomu v tomto filmu. Rozřezání času na bicoastální plátky funguje jen do určité míry, některé scény to okrádá o jejich emocionální vyznění, pakliže se ihned děj přesouvá k nové nesouvisející sekvenci. A to pro mne platí i když chápu, že právě dialektika mezi těmito dvěma časově rozřezanými rovinami je vlastně tím o čem ten film ve skutečnosti je. Cate Blanchett dostala po delší době konečně pořádnou roli a tady o zasloužené ceně Akademie asi nebude nikdo pochybovat. Člověk ale přec tak nějak automaticky očekává od společné práce nějvětšího žijícího filmového génia a nejlepší současné herečky ještě o něco víc.
Slabý scénář prakticky o ničem se celou dobu snaží člověka ukecat k lepšímu hodnocení - odpovědˇje ne.. Bogdanovich zaznamenal pěknej sešup dolů od dob The Last Picture Show. Produkce: Lagniappe Films
Je t'aime, je t'aime je film, který v rámci sci-fi odmítá narativní konvence a vydává se na cestu experimentu. Je fakt, že bez paměti bysme existovali jen v přítomnosti bez zpětné vazby na plynutí času nebo chcete-li na šipku času. Film na cestě hlavní postavy do minulosti bazíruje právě na těchto faktech. Objektivní vnější hledisko chybí, takže se nabízí otázka existuje realita? Respektive není vše jen sen? Platí druhá věta termodynamiky? - (entropie systému s časem roste nebo zůstává stejná), kam by pak směřovala šipka času? a jak by to vnímala pamětˇ? atd....
Zcela zapomenutý Lautnerův film o uprchlém trestanci a novinářce která vyšetřuje nejasné úmrtí a nechce se smířit s oficiální verzí. Režie jako by se nemohla rozhodnout jestli to bude komedie nebo drama zároveň naráží na scénář, který sice má brilantní dialogy, ale někdy se trochu táhne a film ztrácí rytmus. I přes tyto výhrady je to celkem zábavná podívaná neprávem opomíjená. Produkce: Sara Films
Pozorování svobodné matky po dobu tří dnů. Rutinní denní postupy uklízení, vaření z nichž se nijak nevymyká ani hausfrausex. Rutina druhého dne dochází drobných změn jež dojdou vyvrcholení třetího dne.Experimentální film, s feministickým přesahem, narativum minimalistické, výsledný dojem působivý.
Soudě podle tohoto technokratického dokumentu by bylo lepší se VB obloukem vyhnout, když tam není nic jiného než průmysl a segregační zdi. Ono ale nebylo ani řečeno kde se ta země vlastně nachází jestli v Africe či někde poblíž Indie - tuto informaci jsem tam postrádal. Jedna afroangličanka se tam vyjádřila, že se jí v Anglii líbí, protože to tam vypadá jako v Africe, tak snad toto by mohlo být geografickým vodítkem pro neznalé topkaře.
Je až sebedestruktivní sledovat s jakou přesvědčivostí, jistotou a příkladným sebevědomím dokáže Tomáš Magnusek definovat filmový odpad. Je to jedna z vůdčích osobností české filmové dekadence. Ten člověk má před sebou velkou budoucnost.
Jedna ruka netleská a ani druhá ruka netleská. Ono taky není čemu, pokus o pár gagů za to nestojí, koukat dokola na potrhlé postavy nebaví, scénář je slabota. Po Samotářích velké zklamání. Obě ruce netleskají! Produkce: Lucky Man Films
Nejsem extrémním fanouškem britského humoru, ale tento moderní britský humor mi je na hony vzdálen. Bytˇse chce tvářit jako parodie. Prostě kouzlo této ostrovní srandy mi zůstalo dokonale utajeno. A že akce = reakce je to odpad.
Kladivo na čarodějnice v rudé záři nad Kladnem, bazírující na solidním scénáři. Málo známý film. Takže kdo neviděl, zkouknout co nejdřív - máte to jako stranický úkol. To nemůžete odmítnout. Produkce: Filmové studio Barrandov
No není lepší takováto béčková zábava než inhalace toulenu? Inovace pohádky o perníkové chaloupce jdoucí v animovaném duchu doby a děti maj zas na co koukat. Produkce: Paramount Pictures, MGM
Jo, je to tak, ČT uvedla v obnovené premiéře Jo s původním dabingem. Puristé kteří se v polovině 70. let zapřísáhli, že znova nezapnou televizi dokud nebude tento film reprízován s dabingem FF, ometli pavučiny ze svých delta obrazovek. Přes 40 let čekali, debatovali na diskuzních fórech, kam že se jen původní dabing poděl. Krutě nás v ČT zkoušeli. ____Samotný film se tu mezitím stal téměř kultem, ne tak kvalitou, ale spíše „neexistencí“. Jedná se o lehce nadprůměrný snímek sevřený svěrací kazajkou divadelní předlohy, který se pomalu rozjíždí a nakonec graduje v komické scény, kde se zasměje snad každý. Konečně tu dostala více prostoru Claude Gensac , která stejně jako Bernard Blier drží krok s de Funèsem a znovu prokazuje komický talent.____ Desítky let marného snění jaké by to bylo kdyby v televizi uvedli Jo s Filipovským se jednoho vlahého letního večera proměnilo ve skutečnost. Čest památce fanoušků špičkového oldschool dabingu, kteří se tohoto dne nedožili… 70%. Produkce: Trianon Productions
Byl máj, lásky čas. Strženi vírem sexuální volnosti a filmové invence, která zachvátila Francii už z dob nové vlny, jal se Pierre, Aldo a spol. natočit tuto první pomoc pro nesmělé. A proč to nepřiznat: právě tento film mi dopomohl koupit moje první spodky, sice o číslo větší, ale zato hned na první pokus a dvoje ! Díky Pierre !
Moje komentáře
Hračka (1976)
Pojem hořká komedie je tu naplněn po okraj. I když v těch dávných dobách se ještě nepoužíval, protože nebylo nutné za něj schovávat absenci komedie samotné. Sonda do vyšších kruhů nové šlechty je povrchní a nad dramatem převažuje komedie, přesto zasahuje podstatu kapitalismu a některé související sociální aspekty trefně a precizně, aniž by se stala manipulativním kýčem. Na to má Francis Veber autorský film pevně pod kontrolou, humor i satira jsou integrovány v harmonické rovnováze. Pro mě to není nejzábavnější film s Richardem, ale objektivně vzato určitě jeden z nejlepších. S dokonale sekundující hudbou Vladimira Cosmy. Tato kousavá sociální ironie bude ještě dlouho „stálesvěží“. Bohužel. 90% Produkce: Andrea Films
Hrom do toho! (1965)
Příjemně plynoucí snímek klasického střihu ze starého venkovského sídla, Michèle Mercier v roli sociální pracovnice a Jean Gabin ve své typické roli "toho nejsilnějšího". Příběh banální, ale mizanscéna, hudba i kamera pomohla ke kladnému hodnocení.
Huba toho druhého (1979)
Celkem povedená, čistě francouzská politická satira, kdy je v době volební kampaně kandidát konzervativní strany Perrin v potenciálním ohrožení nájemným zabijákem. Stává se paranoidním a je nutné ho nahradit dvojníkem, jeho bratrancem neúspěšným hercem, který dostal hlavní roli jen v reklamě na deodorant. Ten má nyní v roli politika možnost ukázat jak dobrý je ve skutečnosti vlastně herec (skvělý Michel Serrault), – nikdo, ani vrah nesmí nic poznat… Produkce: Films A2
Hvězda severu (1982)
Tohle nebude nejlepší adaptace předlohy Georgese Simeona. Film zvedají herecké výkony Simone Signoret a Philippe Noireta, což se už nedá tak úplně říci o režii, která nedokáže vytáhnout ze scénáře maximum. Granier-Deferre staví diváka do role hodně nezúčastněného pozorovatele, jako kdyby divák byl pro něj jen nevýznamný černohorský student stojící na staré fotografii v balonovém plášti druhý zleva se jménem Stojan Jakotyč. Produkce: Sara Films
I pro lásku se zabíjí (2010)
Francouzská kritika film hodnotila špatně hned po uvedení do kin a není se čemu divit. Je to jeden velký omyl. Lelouchova poetika a válka nejde dohromady, V té válečné části měla být jiná hudba, mělo to být pojato jinak, adekvátně situaci. Snová atmosféra ve válečné vřavě – fakt průšvih. (Podobný "poetický omyl" s koncepcí celého filmu zažil Menzel s Hrabalovým králem, stejná katastrofa s osvědčeným co najednou nefungovalo). Ale finále je grandiózní a závěrečná část s retrospektivou autorových filmů a gradující hudbou je pocta filmovému umění možná až moc opulentní, ale svým způsobem strhující a poukazující kdo je tady pánem (velký mistr, tentokrát kouzlem opojený aneb i mistr tesař se někdy utne).
Inland Empire (2006)
Režisér udržuje po 3 hodiny vysoké napětí, což pomáhá nechat oči na obrazovce, člověk čeká jaký obraz a zvuk přijde dále a za tuto práci je odměnou meta-fiktivní psychedelický úlet, kde autor chce diváka přesvědčit, že kino je nejlepší místo pro vyjádření abstraktních myšlenek. Aby se mu to bytˇ jen částečně povedlo bude asi nutné místo sáčku s popcornem u toho chroupat kostky cukru s dietylamidem kyseliny D-lysergové. Bez odpalu do jiné dimenze to totiž nevidím moc nadějně.
International (2009)
International je poměrně atmosferický film, méně už strhující thriller, zároveň chladný bezduchý, jako architektura tak důležitá ve filmu. Tykwer popisuje, že geometricky čisté architektuře přizpůsobil celý vizuál filmu - vybral si čočky, které nedeformují linie budov, a tak je celý snímek vtlačen do soustavy perfektně rovných čar. No výborně, vizuálně je to povedená urbanistická studie sídel korporátního světa. Ale nic moc víc. Produkce: Columbia Pictures
Interstellar (2014)
Jak se vydat za hranice všedních dnů, no Někdo musí někde poblíž narafičit červí díru.
Jaguár (1996)
Doména Francise Vebera je v sofistikované komické frašce, tam je doma, nikoliv ve vysokorozpočtovém dobrodružném filmu. Zápletka je směšná. U Vebera je tu vzácně lepší režie než scénář. A dvojici Campana - Perrin jsme viděli v mnohem lepším filmu. Produkce: Gaumont International
Jak básníci neztrácejí naději (2004)
Stále to má Kleinův rukopis, ale inkoust už je vybledlý, pero skřípe a jeden cynický básník ztrácí naději v konkurenceschopný český film.
Jak básníci přicházejí o iluze (1984)
Nejlepší díl básníků, s cimrmanovskou vsuvkou, díky které jsem si udělal pořádek na pracovním stole. Škoda že Bronštajn nestačil dokončit své výzkumy - takto mi v levém horním rohu zůstalo volné místo se kterým si nevím rady. 85%.
Jak básníci čekají na zázrak (2016)
Tímto způsobem se dnes už filmy netočí. Tímto způsobem se filmy snad ani nikdy netočily. Produkce: Bio Illusion
Jak ukrást Dagmaru (2001)
odpad!Pokus o film, nepovedlo se.
Jako bumerang (1976)
Dobrá hudba pomáhá zachraňovat plytký scénář, tím velkým zachráncem této průměrné trošinku tendenční podívané je ale Alain Delon. Slavné jméno zapříčinilo, že celuloidová kopie filmu ještě není obrostlá mechem a přihrádka s ní není pokrytá pavučinami. José Giovanni nutí diváky aby se postavili na stranu zjevných zločinců, kteří mají být obětmi bezohledného soudního systému. Poněkud podivínský děj místy nelze brát zcela vážně i tak je nutno poznamenat, že když se něco jako bumerang hodí, může se to taky vrátit zpátky.
Jarní příběh (1990)
Žádný z rozhovorů ve dvou či ve čtyřech nemá existenciální naléhavost Ingmara ani geniální invenci Woodyho. Autor jde jinou cestou. U Rohmera by se dalo i skvěle nudit, kdyby se postaral o kameru hodnou velkého tvůrce. Produkce: Compagnie Eric Rohmer
Jasmíniny slzy (2013)
Woody opět sarkastický sardonický, ale tentokrát netradičně podávájící divákovi temnou tragédii. Nelineární narativ je podle mého názoru téměř vždy na škodu vyprávění a nejinak je tomu v tomto filmu. Rozřezání času na bicoastální plátky funguje jen do určité míry, některé scény to okrádá o jejich emocionální vyznění, pakliže se ihned děj přesouvá k nové nesouvisející sekvenci. A to pro mne platí i když chápu, že právě dialektika mezi těmito dvěma časově rozřezanými rovinami je vlastně tím o čem ten film ve skutečnosti je. Cate Blanchett dostala po delší době konečně pořádnou roli a tady o zasloužené ceně Akademie asi nebude nikdo pochybovat. Člověk ale přec tak nějak automaticky očekává od společné práce nějvětšího žijícího filmového génia a nejlepší současné herečky ještě o něco víc.
Je prostě báječná (2014)
Slabý scénář prakticky o ničem se celou dobu snaží člověka ukecat k lepšímu hodnocení - odpovědˇje ne.. Bogdanovich zaznamenal pěknej sešup dolů od dob The Last Picture Show. Produkce: Lagniappe Films
Je t'aime, je t'aime (1968)
Je t'aime, je t'aime je film, který v rámci sci-fi odmítá narativní konvence a vydává se na cestu experimentu. Je fakt, že bez paměti bysme existovali jen v přítomnosti bez zpětné vazby na plynutí času nebo chcete-li na šipku času. Film na cestě hlavní postavy do minulosti bazíruje právě na těchto faktech. Objektivní vnější hledisko chybí, takže se nabízí otázka existuje realita? Respektive není vše jen sen? Platí druhá věta termodynamiky? - (entropie systému s časem roste nebo zůstává stejná), kam by pak směřovala šipka času? a jak by to vnímala pamětˇ? atd....
Je to rozumné? (1981)
Zcela zapomenutý Lautnerův film o uprchlém trestanci a novinářce která vyšetřuje nejasné úmrtí a nechce se smířit s oficiální verzí. Režie jako by se nemohla rozhodnout jestli to bude komedie nebo drama zároveň naráží na scénář, který sice má brilantní dialogy, ale někdy se trochu táhne a film ztrácí rytmus. I přes tyto výhrady je to celkem zábavná podívaná neprávem opomíjená. Produkce: Sara Films
Jean Gabin osobně (2006)
Gabin: „My to víme, jediná cesta je točit dobré filmy.“ (JG - jediný zemědělec v Sicilském klanu.)
Jeanne Dielmanová, Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel (1975)
Pozorování svobodné matky po dobu tří dnů. Rutinní denní postupy uklízení, vaření z nichž se nijak nevymyká ani hausfrausex. Rutina druhého dne dochází drobných změn jež dojdou vyvrcholení třetího dne.Experimentální film, s feministickým přesahem, narativum minimalistické, výsledný dojem působivý.
Jeden den ve Velké Británii (2017)
Soudě podle tohoto technokratického dokumentu by bylo lepší se VB obloukem vyhnout, když tam není nic jiného než průmysl a segregační zdi. Ono ale nebylo ani řečeno kde se ta země vlastně nachází jestli v Africe či někde poblíž Indie - tuto informaci jsem tam postrádal. Jedna afroangličanka se tam vyjádřila, že se jí v Anglii líbí, protože to tam vypadá jako v Africe, tak snad toto by mohlo být geografickým vodítkem pro neznalé topkaře.
Jedlíci aneb Sto kilo lásky (2013)
odpad!Je až sebedestruktivní sledovat s jakou přesvědčivostí, jistotou a příkladným sebevědomím dokáže Tomáš Magnusek definovat filmový odpad. Je to jedna z vůdčích osobností české filmové dekadence. Ten člověk má před sebou velkou budoucnost.
Jedna ruka netleská (2003)
Jedna ruka netleská a ani druhá ruka netleská. Ono taky není čemu, pokus o pár gagů za to nestojí, koukat dokola na potrhlé postavy nebaví, scénář je slabota. Po Samotářích velké zklamání. Obě ruce netleskají! Produkce: Lucky Man Films
Jednotka příliš rychlého nasazení (2007)
odpad!Nejsem extrémním fanouškem britského humoru, ale tento moderní britský humor mi je na hony vzdálen. Bytˇse chce tvářit jako parodie. Prostě kouzlo této ostrovní srandy mi zůstalo dokonale utajeno. A že akce = reakce je to odpad.
Jen o rodinných záležitostech (1990)
Kladivo na čarodějnice v rudé záři nad Kladnem, bazírující na solidním scénáři. Málo známý film. Takže kdo neviděl, zkouknout co nejdřív - máte to jako stranický úkol. To nemůžete odmítnout. Produkce: Filmové studio Barrandov
Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic (2013)
No není lepší takováto béčková zábava než inhalace toulenu? Inovace pohádky o perníkové chaloupce jdoucí v animovaném duchu doby a děti maj zas na co koukat. Produkce: Paramount Pictures, MGM
Jiná láska (2006)
Děj mě moc nezaujal, ale je to zrežírováno s velkou lehkostí a přirozeně zahrané, což jen potvrzuje velmi solidní režii.
Jo (1971)
Jo, je to tak, ČT uvedla v obnovené premiéře Jo s původním dabingem. Puristé kteří se v polovině 70. let zapřísáhli, že znova nezapnou televizi dokud nebude tento film reprízován s dabingem FF, ometli pavučiny ze svých delta obrazovek. Přes 40 let čekali, debatovali na diskuzních fórech, kam že se jen původní dabing poděl. Krutě nás v ČT zkoušeli. ____Samotný film se tu mezitím stal téměř kultem, ne tak kvalitou, ale spíše „neexistencí“. Jedná se o lehce nadprůměrný snímek sevřený svěrací kazajkou divadelní předlohy, který se pomalu rozjíždí a nakonec graduje v komické scény, kde se zasměje snad každý. Konečně tu dostala více prostoru Claude Gensac , která stejně jako Bernard Blier drží krok s de Funèsem a znovu prokazuje komický talent.____ Desítky let marného snění jaké by to bylo kdyby v televizi uvedli Jo s Filipovským se jednoho vlahého letního večera proměnilo ve skutečnost. Čest památce fanoušků špičkového oldschool dabingu, kteří se tohoto dne nedožili… 70%. Produkce: Trianon Productions
Jsem nesmělý, ale léčím se (1978)
Byl máj, lásky čas. Strženi vírem sexuální volnosti a filmové invence, která zachvátila Francii už z dob nové vlny, jal se Pierre, Aldo a spol. natočit tuto první pomoc pro nesmělé. A proč to nepřiznat: právě tento film mi dopomohl koupit moje první spodky, sice o číslo větší, ale zato hned na první pokus a dvoje ! Díky Pierre !