zdenny

Viděno v kině. A to z toho důvodu, že mi končila platnost lístků z firemního FKSP. Výběr nebyl moc velký, proto jsem zvolil Johnnyho Deppa. Ano, on svým výstupem nezklamal. Předvedl sparovowský rozkošný výkon. Podstatně horší to bylo se scénářem. Ve filmu se vlastně nic nedělo a divák (pevně věřím, že i dětský divák) nemohl pociťovat žádné napětí. Potřebujeme získat artefakt, který se nachází tam a tam. Tak tam jdeme, střih a už tam jsme. Film má být o nebezpečném putování typu „Souboj titánů (1981)“. Zde se ale nejedná ani tak o dobrodružství jako spíš o komedii osvěženou o perfektní triky a efekty. Jenže to mne nemůže cele naplnit. Prostě nelze dělat dobrodružný film s absencí dobrodružství, která je kompenzována zářivými efekty. To možná funguje u dětí (a samozřejmě tržby tomu také odpovídají), ne ale u člověka, který trošičku toho napětí čeká. Závěr filmu jakoby uzavíral celou ságu, byl trochu dojemný. Je to ale fakt málo probudit emoce až v závěru celého drahého filmu.

Oddělení Q mám rád a na každý nový film se těším. Jenže zde bylo nasekáno tolik policejních chyb, že bych se za obvyklé čtyři hvězdy musel stydět. Jeden příklad za všechny: Hledám velice nebezpečného zločince a poldy rozdělím tak, že každý jeden prohledává přidělenou lokaci. Jeden ze základních policejních prostředků v prakticky všech akcích je vysílačka. Prostě kvůli spojení a informacím. Náš hlavní hrdina, v jehož lokaci se zločinec nachází, tam prostě jen tak vejde, aniž by se obtěžoval něco do té vysílačky žblebtnout – kvůli posilám apod. Jenže to by tu vysílačku musel mít. A takových věcí je v tomto filmu více. Co se týče filmu a příběhu, tak opět klasická mystery se slušnou atmosférou. Doposud jsem viděl zfilmovány tři knihy, ale ani jednu jsem nečetl. A z těchto filmových zpracování byl „Vzkaz v láhvi“ nejslabší. Přesto si ale uchovává slušný standard.

Bradley Cooper trochu přibral, ne? Každopádně film se mi dost líbil. A to tématiku military nemám moc v lásce. Mohli jsme vidět příběh muže, o kterém by lidé v uniformě řekli, že je to „guma“. Jiní by řekli, že to je člověk, který miluje svou zemi a věří v nastolení dobra i tisíce kilometrů od svého domova. Co musí potvrdit obě skupiny je fakt, že to byl voják každým coulem a oddaný profesionál. PS: Scéna s vrtačkou byla odporná, ani nechci domýšlet.

Mám rád psychárny. Tady tato mě ale tak neokouzlila. Ne tak, jak tu holku ten psychopat.

Tak hlavně ať je to vulgární, hodně vulgární.

Celkem příjemná česká oddechová komedie o tom, jací jsme nebo spíš o tom, jací jsme byli v devadesátých letech krátce po revoluci. Pravdou je, že s odstupem času může člověk vypozorovat, jak porevoluční Čech dospívá, jak se mění – jeho zájmy, charakter, sebevědomí, myšlení atd. atd. Myslím si, a pevně věřím, že ještě tak dvě desetiletí a český člověk se vymaní z pokřiveného komunistického charakteru.

Film sklouzl ke třem hvězdám, protože je dost jednoduchý a obyčejný. Mně se ale myšlenka a pointa tohoto dílka líbily. Film střídá konverzačku s akcí a divákovi přináší i trochu toho filosofického zamyšlení.

Řekl bych lyrická klasika. Klasika o touze po životě, o touze po umění žít, o touze po užívání si života. A klasika krutého faktu, že sem tam se v dějinách najde generace nebo skupina lidí, kterým tato obyčejná touha není dopřána.

Díky tomuto filmu vím, kdo to jsou Jenišové. A i z takovýchto důvodů je dobré sem tam nějaký film zkouknout. Samozřejmě je lepší podívat se do encyklopedie nebo na internet. To jsem ale udělal až potom, prostě bez tohoto filmu bych klíčové slovo „Jeniš“ vůbec neznal. K filmu: ten nám odkrývá kus hnusné nacistické ideologie a jejích barbarských činů. Co k tomu víc dodat? Být rád, že je to už za námi a hlavně vzít si ponaučení, aby se podobné nelidskosti již neopakovaly.

„Zoufalé manželky“ v trošičku jiném hávu. Poměrně rychle si člověk oblíbí hlavní ženské postavy a dále si může už jen tipovat, kdo že mohl v tomto prominentním městečku vraždit. Pokud jsem naťukl „Zoufalé manželky“ – tedy jeden z mých nejoblíbenějších seriálů, nemusím ke kvalitě tohoto seriálu už nic dodávat. PS: Neustále jsem měl neodbytný pocit, že děj se odehrává v Austrálii. Možná proto, že Nicole Kidman je Australanka, spíš ale proto, že si tak nějak australské přímořské městečko představuji.