Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Dokumentární

Recenze (1 094)

plakát

Četníci z Luhačovic (2017) (seriál) 

Velmi rozpačitý rozjezd (první tři epizody), po kterém následovaly velmi dobře zvládnuté díly. Byla by chyba nevidět, že příběhy nejsou špatně dějově vystavěné, postavy slušně napsané a skvěle zahrané. Spíš je problém v tom, že to nemá úplně tu správnou atmosféru a na seriálu je velmi znát, že se v ní do jisté míry odráží dnešní doba (u takových Četnických humoresek jev takřka nepatrný). Což samo o sobě nemusí být na závadu, jen to nevytváří ten kýžený efekt, že divák věří, že by se to doopravdy mohlo odehrávat v tehdejší době. Nicméně medvědí službu seriálu prokázala ČT, která ho prezentovala jako nástupce Četnických humoresek, přes podobnost doby a tématu, to seriálu spíše uškodilo (byť podobnost tady samozřejmě je, ale netřeba ji zdůrazňovat více), protože Četnické humoresky byl výjimečně zdařilý projekt, takový jakých žádná česká televize nemá mnoho, proto se v jejich stínu Četníci z Luhačovic mohou jevit jako o něco horší seriál, než jsou. Do jisté míry neprávem. 65%

plakát

Ženy v příliš velkých pánských košilích (2015) 

Severská verze lehce úsměvné komedie pro ženy, která se na své hrdinky dívá s pochopením, ale na jejich počínání zároveň s neskrývanou sarkastičností až cynismem. A typickou reálnou syrovostí. A přesto, nebo právě proto máte pochopení pro každou hrdinku, byť ne vždy jsou úplně sympatické. Ale jak je v severských filmech zvykem, jsou to živoucí, obyčejné a uvěřitelné postavy. Ženské publikum tenhle zábavný, lehce vtipný film potěší. U mužské části si nejsem jistá, ale největší záchvat smíchu při promítání měl nějaký pán sedící v zadních řadách, takže zřejmě i oni si něco ve filmu najdou. (Viděno v rámci Severské filmové zimy 2017). 75%

plakát

Muž z oceli (2013) 

V kontextu Batmana vs. Supermana, se Muž z oceli přeci jen jeví o trochu lépe než samostatně. Není totiž takovým scénáristickým a filmařským neumem jako jeho pokračování. Byť je tu značná těžkopádnost (vítejte ve světě DC na plátně kin - stále se nemohu rozhodnout, jestli je to tak omylem, nebo je to záměr), je tu také jediný opravdu podařený casting na DC hrdinu - Henry Cavill je snad opravdu doposud jediný (jasně vedle Margot Robbie jako Harley), který se do postavy typově hodí. Líbí se mi snaha nedělat z Clarka Kenta naprostého joudu, i jeho nastavení vztahu k Lois Lane. Co se mi nelíbí, je ten všudypřítomný patos, těžkopádnost, i neodlehčená vážnost za každou cenu, ve chvílích, kdy si říkáte, že by filmu vážně hodně prospělo upustit trochu té páry. Muž z oceli tlačí na pilu až moc a možná právě proto, je tak pocitově rozvleklý a kapku nudný. Ale na průměr to v pohodě (na rozdíl od ostatních DC filmů) stačí. 60%

plakát

La La Land (2016) 

V mnoha směrech klasický holywoodský muzikál s inspirací v nejslavnější muzikálové éře 40. a 50. let, na druhé straně ve druhé polovině své stopáže vlastně typický muzikál bez muzikálových čísel. Výsledek aspoň pro mě poněkud rozpačitý, nejsem fanoušek muzikálu a La La Land pro mě nemá kouzlo - konec je možná pro klasický muzikál netypický, ale rozhodně ne drsný, pokud se snažím ukázat odvrácenou stranu Holywoodu až směšný, samozřejmě v romantické rovině to mu tak není. Ale mám problém se dívat na tenhle muzikál jako na přelomový, protože mi přijde, že se v něm opěvuje něco, co jakýkoliv jiný dramatický film objevil tak před sedmdesáti lety. La La Land navíc nemá jediné pamětihodné taneční nebo pěvecké číslo, proto zbyde skutečně jen dojem dramatické roviny. Barevné, hravé, leckdy až na hranici kýčovitosti, kulisy, ale i oblečení (časová neukotvenost, sice se ve filmu vyskytují moderní technologie, ale film samotný existuje spíše v časoprostoru). Pocitově mnohem, ale mnohem delší stopáž, která to svým velkým dojemným finále už moc nevytrhne. Mně tam chybí poetika, film vidím jako těžkopádný, kterému moc nefunguje ani přepnutí z vlny optimismu do reality. Ale dost záleží na jaké jste vlně a jak vidíte svět. V tom je La La Land nekompromisní, nevidíte-li to stejně jako Damien Chazelle, v tomhle případě máte smůlu. Buď, anebo. Za mě ne. A co bych vyzdvihla je chemie mezi Stone a Goslingem. 50%

plakát

Dům za všechny peníze (1986) 

Je to typická osmdesátková komedie, kde jsou některé humorné scény a prvky hnány až za hranici nadsázky, takže máte pocit, že je to už trochu moc neuvěřitelné i na takovouto komedii. Nicméně zábavné, byť ne úplně humorné. Svojí zásluhu na zábavnosti má jistě i vynikající Tom Hanks a skvělá Shelley Long, jíž bych vyzdvihla ještě o kousek výš, protože její postava má typicky (v podobných komedií obvyklé) sklony sklouzávat k hysterii, ale Shelley Long skvěle balancuje na té hraně grotesknosti a k té nepříjemné hysterii nesklouzne za celou stopáž ani na okamžik. 60%

plakát

Záblesk (1992) 

Trochu to šustí papírem a je v tom vidět románová předloha, to činí tvůrcům u daného žánru potíže často, protože to, co si může dovolit románová kniha, si nemůže dovolit film a naopak a tady to tvůrci moc nevychytali, takže to celé občas vzbuzuje otázku po realitě a pravděpodobnosti příběhu i jednotlivých scén. 60%

plakát

Pasažéři (2016) 

Nejvíce přeceňovaný film roku 2016. Bez chemie mezi ústřední dvojicí, s Lawrence, kterou tvůrci odsoudili do role modelky, jejíž hlavní funkcí je ve filmu nosit vše absolutně průhledné (skafandr tvoří jedinou výjimku), což její nevýraznou postavu Aurory ještě více degraduje. Námět se mi líbil, ale celek je nuda, jednak tomu chybí ta chemie, jednak rozmělněnost scén a neustálé proslovy, které podbarvují film, tvoří nudnou mozaiku. Mám ráda pomalu plynoucí snímky - romantického až existencionálního charakteru s jemným humorem, ale tady není ani jedno, jen dokonale vymazlená vizuální stránka bez emocí a s průměrnou atmosférou. Pár nelogičností a náhod se tu taky najde. Nemluvě o podivném vsunutí akčních prvků, přeci jen nějaká ta akční scéna tam být musí, že ano. Proč? Proč? Tady hodně zbytečné, protože zachování aspoň trochu komorní atmosféry s myšlenkou, by tomu prospělo více, než uměle vyrobená gradace. Přitom ten námět a myšlenka by si zasloužili mnohem mnohem mnohem víc. Zklamání. 50% (Za skvělého Michaela Sheena musím pár procent přidat).

plakát

Assassin’s Creed (2016) 

Na úvod já jsem fanynka herní série. A jako takovou mně samozřejmě trochu mrzí, že přítomnosti je víc než minulosti (oproti hrám tedy přesně naopak). Na druhou stranu byla by chyba nevidět, že ve hře se přítomnost a Animus v dalších herních dílech dostala do slepé uličky a nenačrtnout ve filmu dostatečně Animus a současnost by do slepé uličky v budoucnu dostalo i filmovou sérii. Tvůrci mají film dobře vymyšlený a vyladěný, scénář prostě sedí - znají dobře hru, ale i filmové postupy. A to myšlenkové podhoubí pro další filmové díly je prostě dobře udělané. Ale ne blockbusterově, to je vlastně možná důvod, proč to Assassin´s Creed od hodně diváků schytává. Tohle není přítulný blockbuster jako herní adaptace bývají, tohle je film, který potřebuje jistou větší pozornost diváka a který si mnohem více zakládá na preciznosti a celkové kvalitě než na akčnosti, přímočarosti a líbivosti (a to i za cenu "zpomalování" děje a množství dialogů, tedy dvou prvků, které nepatří mezi znaky blockbusterů). Z mého pohledu obstojí jak v očích fanoušků (scény, které jsou věnované jen pro potěchu fanoušků herní série se tu pár najde a jsou precizní), tak pro diváka s hrou neobeznámeného - protože prostě ten příběh funguje. Temná atmosféra, podpořená kamerou i výbornou hudbou tomu dodává specifickou atmosféru (trochu jinou než v herní sérii, která přeci jen takto temná nebyla ani v jednom ze svých dílů). A Michael Fassbender je skvělý herec, jeden z nejlepších své generace, a pro postavu asasína se skvěle hodí. 100%

plakát

Crisis in Six Scenes (2016) (seriál) 

Připomenutí rané tvorby Woodyho Allena, samozřejmě se dostaví pocit, že jste to už u Woodyho někde viděli, ale to se vzhledem k autorově pravidlu - jeden rok=jeden film dá očekávat. Podstatné je, že i tak je to dobře napsané, byť to nemá takový efekt jako kdybyste Woodyho předchozí tvorbu neznali. Členění na díly je spíš symbolické, ale to se dalo očekávat. Woody má svojí (ne)gradační kostru zajetou už léta, stejně jako svůj vlastní žánr filmu, nedá se předpokládat, že by ji chtěl měnit a patrně by to ani nebylo ku prospěchu věci. Taky je otázka, zda-li producenti vůbec chtěli, aby to seriál v klasickém významu toho slova vlastně byl. Příjemně se na to dívá, má to výstižnou atmosféru a lehkost humoru Woodyho raných děl. No a k neprospěchu věci je především casting Miley Cyrus, jednak tu roli neuhraje, jednak se do ní ani typově nehodí (a to jak do role, tak do doby, kdy se seriál (film v kapitolách?) odehrává). Příjemné, vzpomínkové, nostalgické. Rozhodně lepší než Woodyho Café Society ze stejného roku. 70%

plakát

Maigret - Maigret klade past (2016) (epizoda) 

Dobře natočená detektivka od britských tvůrců a to britská by se mělo podtrhnout, protože přesto, že se děj detektivky odehrává v Paříži sálá z toho taková ta britská detektivka, takže máte pocit, že jste spíš v Londýně. Kdo má britské detektivky v čele s Hercule Poirotem nakoukané - atmosféru, způsob točení, vedení příběhu, ten bude spíš v Londýně než v Paříži. A Atkinson umí hrát i vážné postavy, ale to mě osobně nepřekvapuje. Dobře natočená detektivka. 75%