Greg25

Dobře natočená detektivka od britských tvůrců a to britská by se mělo podtrhnout, protože přesto, že se děj detektivky odehrává v Paříži sálá z toho taková ta britská detektivka, takže máte pocit, že jste spíš v Londýně. Kdo má britské detektivky v čele s Hercule Poirotem nakoukané - atmosféru, způsob točení, vedení příběhu, ten bude spíš v Londýně než v Paříži. A Atkinson umí hrát i vážné postavy, ale to mě osobně nepřekvapuje. Dobře natočená detektivka. 75%

Je to ryze americký druh sitcomu s americkým humorem, nejsem si úplně jistá, jak jinak to definovat, je to podobný styl humoru jako třeba ve Dvou sockách, pár slušných vtipů nad kterými se pousmějete, celkově vás to může bavit svojí atmosférou, ale řada vtipů je ze soudku, vím, že to měl být vtip, ale mně to nepřijde vtipné. Přesně takový je i sitcom Melissa a Joey - příjemné svou atmosférou a nadhledem, ve vyšších sériích lehce úsměvné, málokdy vtipné. Nenazvala bych to vtipným seriálem, spíš zábavným. Lawrence a Hart jsou dobrá dvojka a čím vyšší série, tím víc je doceníte, jsou dobří komediální herci. Nicméně je to jeden z těch seriálů, kterým se musíte ze začátku trochu prokousat, než chytnete tu správnou vlnu, ale hledáte-li jen televizní oddychový pořad s krátkou stopáží, je tenhle seriál dobrá volba. K trapnosti nesklouzává nikdy. 60%

Upřímně není zase tak těžké být lepší než autoři sedmé epizody, protože Rogue One není zatížena množstvím postav a příběhových linek z předchozích filmů a navázat je vždycky těžší. Tvůrci tak měli lepší výchozí pozici - mohli (a dokonce museli) přivést nové postavy a vymyslet si příběh mnohem víc libovolně než u epizody VII. A z toho nejvíc vlastně film těží, z toho, že může být jiný, že si ve známém univerzu může dovolit to, co přímé pokračování nemůže. Nejsem si ale jistá, jestli i tuhle výhodu tvůrci zužitkovali tak, jak mohli. Mně zase tak u Star Wars nevadí nepřesnosti v technických aspektech univerza, nebo technické nesmysly, ale vadí mi ta příběhová vyčerpanost ságy a to čím dál tím více. Změnily se typy hrdinů, obal ale zůstal stejný a ani Rogue One nejde příběhově nikam dál, pořád přešlapuje na místě. A má pár příběhově slepých uliček, které překvapivě nevedou nikam - ani k rozvoji děje, ani k příběhům postav. Jako celek lepší než epizoda VII, ale nejsem si úplně jistá, jestli to stačí pro to, abych šla na další díl do kina. 70%

Místy není úplně jasné, co vlastně chtěli tvůrci natočit, komedií to problýskává většinu času, ale rozhodně ne celou stopáž. A z nějakého důvodu první část filmu nikterak nesouvisí s tím zbytkem, což není výtka jako spíš filmová kuriozita. 70%

Je to slabší kus s Mr Beanem, respektive kvalitní, pokud byste ho viděli před jeho staršími skeči. Mně to hodně asociovalo skeč z kostela s Mr. Beanem, strašně moc věcí tam bylo podobných, což nevadí, jen jak jsem to již viděla někde jinde, tak mě to tak nepobavilo. Ačkoliv samotný konec tomu dodává ten černý hořký humor a Mr. Bean je opět chodící katastrofou jako ve starších skečích. 65%

ZAZ je jedna z mých nejoblíbenějších interpretek, její koncerty jsou plné energie, emocí. Je jednou z mála zpěvaček, u kterých nemusíte rozumět jedinému slovu textu, ale stejně pochytíte tu emoci, vnitřní náboj, energii. Kombinace dokumentu o ZAZ - přes její myšlenky, až po pohledy do zákulisí před a po koncertech; a záznamu z hudebních vystoupení po světě. ZAZ je sluníčko, bezprostřední, plná energie, neposedná, svá, přesně tak působí na koncertech a přesně taková se zdá být i v zákulisí. Vždycky tak nějak trošku potěší, když váš oblíbený interpret, jehož hudbu máte rádi, je úžasnou osobností nejen na pódiu, ale zdá se být jí i v zákulisí. Samotný dokument je pak zdařilý zejména ve snaze měnit pozadí - příroda, koncerty, přejezdy mezi koncerty, ZAZ mluví, mění se ale pozadí, které skvěle podtrhuje to, co zpěvačka říká; cítit je i odlišná atmosféra jejího publika na koncertech, tvůrci správně zvolili Evropu, Severní Ameriku a Jižní Ameriku, aby rozdíl v naturelu tamních obyvatel byl co nejpatrnější. A naplno tak vynikla i jinakost atmosféry na koncertech, kterou každá kulturní oblast specificky tvoří. Oproti obdobným dokumentům z hudebního prostředí příjemná změna. Ačkoliv logicky míra kvality těchto dokumentů je do jisté míry závislá na vaší subjektivní oblíbenosti interpreta/interpretky/interpretů. 85%

Není to příjemné pokoukání, místy natolik vyhrocené a natolik trefné na charaktery až to hraje ve vyhrocených situacích na nervy. A vyhrocený je celý film. Drsný, bolestivý film. S krutostí života, kterou někdy vytváří okolnosti, někdy lidé a někdy lidé neschopni je překonat, nebo se přes ně přenést. S netradiční kamerou snímající výhradně tváře herců, s komorní atmosférou a divadelními postupy. A závěrem, který vás emočně rozcupuje. Nebudete odcházet z kina, od televizorů s příjemným pocitem, ale emočně rozhození, smutní. Neskutečná emoční síla a řada záběrů, které si budete pamatovat, to vše se ve vás bude promítat ještě několik dní a vybavíte si je i zpětně. Skvělý Gaspard Ulliel a skvělá Lea Seydoux. 95% (Viděno v rámci 19. Festivalu francouzského filmu)

Hobit pro mě byl trochu pohádka, aspoň tak jsem ji vnímala, možná trochu neprávem, protože jsem nejprve četla Pána prstenů a v porovnání s ním je Hobit drsnější pohádka. Peter Jackson to celé pojal trochu jinak, jako velkolepé fantasy dobrodružství ve třech částech. Já jsem zastánce toho, že Hobit prostě nemá dějový potenciál na tři filmy po třech hodinách. Vlastně jsem už v knižním předobraze měla místy pocit, že nemá dějový potenciál ani na celou knihu. Takže prostě při vší úctě, nemá to děj, je to taková road movie o záchraně jedné fantasy země a prstenu, vlastně by to zase tak nevadilo, protože Jackson umí skvěle vykreslit tolkienovský svět, citlivě "vrátit" z Pána prstenů nebo přidat některé postavy, tak že si toho ani nevšimnete. Má cit pro fantasy svět, vizuální stránku i skvělé nápady, ale vinou nepřítomnosti děje a přítomnosti jednoho cukrlátka za druhým, se dost často dostavuje pocit, že to vlastně není celé zas tak zábavné, jak byste chtěli a jak jste doufali. A koncové cvak a bude tu třetí díl osobně považuji za nemotorně/nešetrně střihačské ukončení jednoho dílu. Velice nemotorný předěl. 75%

Skvěle napsaná žánrovka, možná s ne úplně pravděpodobným rozuzlením, které tušíte tak nějak už od první poloviny filmu, ale v daném žánru se jedná o svěží film, který tu už nějakou dobu chyběl. Affleck tu hraje skvěle, ale to on ostatně vždy, pokud se do role typově hodí, což s jeho vizáží je poměrně málokdy. A navíc minimalistické herectví a civilnost v tom je bezpochyby slušný herec a tady to jen dokazuje. Navíc slušně vykreslené prostředí, motivace postav. Prostě skvěle napsaný scénář. Podívám se ráda znova. 80%

Pomalé tempo soustředěné na ústřední postavu, místy až naturalisticky. Bez patosu, poctivě natočené melodrama. Celé vám to dává tušit, že něco není v pořádku, ale zároveň vnímáte hlavní hrdinku jaksi jejíma očima, svět z jejího pohledu. Fámozně zahrané Marion Cotillard, ale i Louisem Garrelem. Příběh opravdové lásky, kterou jen nevidíme, nevnímáme ji tak, ale která tu přesto celý život může být. Citlivé a přitom minimalistické v prostředcích, kterými ji vyjadřuje - kamera, pohledy herců, dialogy mezi řádky. Někdy můžeme toužit po lásce a nevidět, že ji máme. "Proč si mi to neřekl? Já jen chtěl, abys žila." Věta, která vystihuje nejen film, ale i tu nejhlubší podstatu lásky. Někdy jsou věci, které mohou být očím skryty, a přesně to krásně ukazují Kameny bolesti. Není černobílá, je i šedá a v kolika odstínech. 90% (Viděno v rámci 19. Festivalu francouzského filmu)