Ukrizku

Ó, božský Brade, jsi dokonalý, od roku 97, co jsem Tě viděla prvně v Seven, tě miluju. Hektor je charismatik a gentleman, ale Achilleus si opět vzal moji veškerou pozornost. Myslela jsem, že budu pracovat a Troja bude notoricky ohraná kulisa, ve chvíli, kdys znovu přišel do mého obýváku, Tě chci. Dnes nemám doma manžela, takže Ti to konečně můžu naplno napsat. Kdyby záleželo na mně, kvůli Tobě bych třeba i držela dietu. A teď už musím... bohužel pracovat.

Kdo se tedy o matku postará? Taková jedovatost, proč ty výčitky? I na podruhé jsem ocenila pohřební emoční syrovost postav. Takhle to u nás jednou taky dopadne, to ten tlak na výkon a hon za dokonalostí zmrví rodinné vztahy, vytvoří zbytečnou rivalitu v dětství zasévá vděčnost a sklízí žárlivost. Fuj, to je tak realistické.

Hodně vyšeptaný scénář, ale jeden bod dostala Táňa a druhý pes.

Taková dávka altruismu a slušnosti vede k mé naprosté spokojenosti - ano k přízemnímu a pohodlnému pocitu. Jenže od spokojenosti je jen kousek ke štěstí, tak proč si to nepřiznat. Uznání kvality může být klidně ovlivněno aktuálním duševním rozpoložením, je třebas řešením únavy, může terapeuticky působit na zážitek konfliktu... Prostě mi sedl a moc. Líbil se mi Benův výraz a jemnost disciplinované Jules. Uspokojila mě obhajoba mentálně zdravé seniorské subpopulace. A mechanické telefonáty s matkou jako by byly moje. Nic jsem naopak nečekala od parkové narozeninové párty a nakonec se žádné klišé nedělo, Ben byl tak kouzelně asertivní, že by se podle jeho projevu dala školit emoční inteligence. Zkrátka v tuto chvíli hodnotím jako salutoryfilm. Nemám ve zvyku hodnotit hodnocení jiných, ale takový vztek nad projevy zdvořilosti spíš vypovídá o hostilním zaměření kritika nežli o jeho filmovém vkusu.

Říkáme o takových filmech, že jsou komerční, ale přitom se na ně rádi díváme. Kvalitní efekty v nás vyvolávají očekávané pocity, takže proč snižovat hodnocení za nedostatek artu. Nicméně je škoda, že film neukazuje i jiné nehumánní okolnosti lovu. To, co nabízí nás manipuluje k ospravedlnění, ovšem lítost k člověku pak vítězí nad lítostí k přírodě.

Napětí solidní, děj klasicky černobílý, "kulky" zasáhnou arabáče, amíky obletí obloukem, kamera hrozná, jako kdyby to natočilo desetileté dítě.

Nápadité, ale v detailech nelogické, celkově upachtěné a povrchové.

Vtipná multikulturní a multireligiózní rodinná podívaná. Nejde do hloubky, nesnaží se o morální konfrontaci, a to ani v oblasti vztahů, ani náboženství. Pobaví a nezdržuje zbytečným filozofováním. Co je ale neuvěřitelné, je ten absolutní soulad mezi všemi čtyřmi mladými manželi. Holky si opravdu dobře vybraly. Každá ze všech možných barev vytáhla eso co do empatie, profesního postavení, tolerance i sounáležitosti, jen sangviniky s prosociálním mezigeneračním smýšlením. Gratuluji!

Problém je v tom, že krom rodičovské lásky Jardovi, Simoně i Lukášovi chybí určité, minimálně průměrné rozumové schopnosti. Takže pak by bylo fér dát do podnázvu informaci o finanční a sociální negramotnosti, aby si divák nemyslel, že v děcáku jsou jen děti s podprůměrnou inteligencí. Očekávala bych názor odborníka, který minimálně navrhne opatření k posilování mimointelektových rysů osobnosti, aby se dalo předejít maladaptaci s predikcí bezdomovectví, narkomanie nebo předlužení. Dokumentu tohoto zaměření by spíš slušela kazuistická forma, s poctivou deskripcí patologických fenoménů, kontextualitou a vyplývajícími návrhy opatření pro změnu.

Za prvé hudební vibrace, za druhé natural klima jihu Itálie, za třetí pravidla rodin mafie - to je fakt silný dojem. Ale: Vatikán byla metaforická fraška. Některé souvislosti by si méně chápající zasloužili dotáhnout - co bylo s dítětem, na co bude Samurajovi Viola, proč ho nikdo nehlídá, když je tak důležitý... A co mi nejvíc chybělo, aspoň jeden bohabojný nebo aspoň jeden sympatický člověk. V Ostii žijou tací krasavci a film nám naládoval samý mastný, sadistický a šeredný kreatury.