Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Dokumentární
  • Drama
  • Akční
  • Krimi

Recenze (394)

plakát

My děti ze stanice Zoo (1981) 

Pročetl jsem tu většinu komentářů a musím říct, že to je jedno z mála děl, kde dokážu snad každý názor pochopit. Pro mě je tohle absolutní srdcovka, viděl jsem nejdřív film a hned poté jsem si musel přečíst i knížku. Vůbec první setkání s Christiane proběhlo někdy v sedmé třídě, kdy nám na hodinách občanské nauky četla učitelka fragmenty z knihy, pamatuji si, že jsem to ještě dlouho nemohl vypudit z hlavy. Ale není to nic oproti tomu, jak mě to "sejmulo", když jsem během tří dnů viděl film, posléze četl knihu a hned jsem navázal i knižním pokračováním, které vypráví o životě hlavní hrdinky po první knize až dosud(léta páně 2014). Ta neuvěřitelná naléhavost, která z toho díla doslova čiší, mě opravdu uchvátila a přibyla do sedačky. Tím, že je příběh podle skutečných událostí a tím, že ve filmu hrají povětšinou buď neherci nebo samotní feťáci, tak to dostává snímek úplně do jiné dimenze. Navíc je vše doplněno hudbou Davida Bowieho, a když je záběr na špínu západoberlínského centra let sedmdesátých a začne hrát Heroes, tak jsem měl opravdu tak svíravý pocit v žaludku, jaký mi nikdy žádný jiný snímek nepřivodil. A to si ani nedovedu představit, jak to muselo působit na tehdejší společnost, kde bylo téma drogově závislých ve věku 13-15 let absolutní tabu. Nějaký Helmut jezdící v zánovním Mercedesu přišel z práce, pustil si magnetofon a žil si svůj panelákový sen ve Spolkové republice Německo, a asi ho vůbec nenapadlo, že kousek od něj se odehrává sociální boj o místo na pomyslném slunci, který záhy přechází na boj o každodenní dávku, na boj o zákazníky... aby si mohly děti zaplatit každodenní dávku. Je to taky asi jediný film, kde jsem soucítil s hrdinou feťákem, protože 13 letá holka, která se vychovává sama, snaha o to zapadnout, najít si nějaké kamarády, tak prostě dělá to, co vidí u starších, aby taky byla tak cool a v pohodě jako oni. I po letech je to hodně silné sociální téma a dával bych to jako povinnou četbu někdy ve věku 12 let, protože tohle musí zanechat na těch dětech následky a odpor k drogám. Sugestivní jak svině. Hodně z vás tu vyčítá filmu, že je oproti knize příliš stručný. Tak jasně, knížka bude vždycky podrobnější, ale jsem toho názoru, že právě tady šlo o zachycení naléhavosti tématu a situace, a proto vůbec nevadí přeskočený začátek a useknutý konec, tady šlo o to vidět 13ti leté děti s jehlou trčící z ruky, jak objímají mísu na veřejných a odpudivě špinavých záchodech. O to, jak mladí lidé ztrácejí veškeré iluze ještě vlastně předtím, než si nějaké stihnou vybudovat, protože už je to jen o jednom, jak se vyhnout absťáku. Pro mě nejlepší film o drogové problematice.

plakát

Severozápad (2013) 

Syrově a drsně zachycené kodaňské předměstí. Skandinávie bývala oázou bezpečí, ale se značným přísunem imigrantů tam bují v nebývalé míře kriminalita. Mladí dánové postihnutí sociálním stigmatem se postupně dávají na dráhu zločinu, protože to je jediné východisko z podprůměrnosti. Peníze zbaví cejchu méněcennosti i toho největšího vyvrhela. A v důsledku většinou platí: "Kdo čím zachází, tím také schází". Akorát teda když si tohle člověk uvědomí, tak už je pozdě na nápravu... a tak budou stále umírat mladí lidé, kteří jen toužili vypadnout do lepšího světa a místo toho spadli do nejhlubšího pekla. Dánská kinematografie opět potvrdila svoji vysokou kvalitu a je velká škoda, že nám naše nejznámější komerční televize furt cpou jen díla made in USA, když Evropa toho má pořad tolik co nabídnout.

plakát

Teče tudy řeka (1992) 

Tak tohle můžu. Celý film plyne v poklidném duchu stejně jako řeka. Ukolíbá diváka a nechá ho na této příjemné vlnce plout až do konce, kdy přijde menší vlnobití. Perfektně padnoucí hudba a nenudící příběh. __ A vsuvky s rybařením jsou nejlepší.

plakát

Barva peněz (1986) 

Na tenhle film jsem se těšil docela dlouho, ale nějak se mi vždy vyhnul. Když jsem ho konečně viděl, tak jsem z toho mírně rozpačitý. 3 hvězdy z milosti v hodnocení a pocit nevyužití potenciálu v hlavě. Jo, Newman tu hraje super, Cruise nemám rád, ale herecké kvality tu potvrzuje rovněž, potěšilo i cameo Foresta Whitakera, ale zase ta herečka v hlavní roli se mi se svou širokou hlavou skoro nevešla na obrazovku, a to mám prosím úhlopříčku metr a půl. Taky jsem se těšil na atmosféru osmdesátek, ale ani toho jsem se moc nedočkal, kdyby tam nezahráli pár hitů tehdejší doby, tak bych si myslel, že je to tak rok 1975. Scénář taky nebyl nic moc, je hezký vývoj trochu přitroublé postavy Cruise a návrat dědy k plstěnému stolu, ale celkově se tam za skoro dvě hodiny nic nestane, a když už se zdá, že polahodí i oku masového diváka, tak nejdřív Cruise jakože prohraje, pak Newman jakože fakt složí svý pořádný Tágo ruského názvu, a nakonec ještě nevidím ani jeden pořádný šťouch z Epic battle of (k)uličník. Aspoň můžu být rád, že jsem byl ujištěn o budoucí výhře dědy nad rozverným mládím. Možná to bude teď, možná taky příště v Houstonu. Nebo taky třeba někde úplně jinde a někdy úplně jindy. Nechci k tomu být tak přehnaně kritický, vidět se to dalo v pohodě, ale nějaký punc kvality to tedy ve mně nezanechalo.

plakát

Přeber si to (1999) 

Skvělý námět, De Niro v hlavní roli, taková lehká parodie na vlastní mafiánské bijáky, přeci jen tady se nehraje na nikterak vážnou notu, a přesto to prostě nebylo úplně ono. Jo, ne že by se člověk u toho nějak nudil, ale žalostně tam chyběly nějaké výrazné scény. Po filmu mě nenapadla žádná, kterou bych si mohl na delší dobu zapamatovat, a díky které bych si na film vzpomněl. Děj byl místy trochu utahaný a Lisa Kudrow tam docela otravovala. Takže sice to byl příjemný oddych, ale rozhodně jsem čekal víc. A ono se z toho dalo vytěžit víc, bohužel.

plakát

Nikdo není perfektní (2014) (pořad) 

Vykrádačka, která už vlastně nemá co vykrádat. Nezajímaví hosté, Krampol, kterého to evidentně už tolik nebaví, a hodně nevýrazná Bočanová. Přidejte si k tomu obrovské množství reklam na TV Barrandov a máte zaručenou ukolébavku po náročném dni.

plakát

Milionář z chatrče (2008) 

Nicotný blábol, který dokazuje marnost dnešní tvorby. Mně osobně nesedlo v prvé řadě prostředí, do kterého to bylo zasazeno, pro mě by bylo přijatelnější, kdyby se to odehrávalo někde v Americe či Evropě. Samozřejmě by taky filmové kvalitě pomohlo, kdyby se hlavní protagonista setkával s odpověďmi na otázky za méně dramatických okolností. Aby to prostě jako celek působilo více reálně. Chápu, že pro někoho právě to prostředí má své kouzlo, ale mně to prostě všechno přišlo příliš umělé, místy křečovité, a hlavně extrémně přitažené za vlasy s jediným cílem, a to je získání co nejvíce cen a vytvoření co nejvíce povrchních slz za lepší zítřky v zemích třetího světa. Je mi líto.

plakát

Méďa Béďa (2010) 

Mě by docela zajímalo, co místní kavárenští intelektuálové očekávali. Vyčítat filmu pro děti, že je pro děti, je přeci jen trochu mimo mísu. To jako měl řešit krizi středního věku nebo traumata z nějaké americké války? U mě to splnilo očekávání. Je jasný, že to není žádné veledílo, ale za kouknutí určitě stojí. Občas se zasmějeme, někdy i nad tím proklínaným "dětským humorem", a celý film nás hřeje příjemná vzpomínka na dětství.

plakát

Creed (2015) 

Tak nevím, jestli vlastně "jen" splnil má vysoká očekávání, nebo je ještě překonal. Každopádně z výsledku jsem nadšen, lépe to snad už ani dopadnout nemohlo. Pocta legendě, mnou dlouho očekávané předání pomyslného žezla, a v neposlední řadě i "trenérský reparát" za pětku. Příběh se odvíjí sice tradiční předvídatelnou linií s koncem šestky, ale myslím, že fanoušci Rockyho by to ani jinak nechtěli a scény, kdy před posledním kolem zahraje fragment z tradiční tréninkovky, nebo kdy na konci stoupají po schodech podívat se na svůj život z vyšší perspektivy, prostě každého fanouška pohladí po duši. Velmi kvalitně udělaný emoční boj hlavních protagonistů, kdy si společně pomáhají překonat velmi těžké a někdy neodvratitelné životní překážky, dodávají Creedovi punc i nějaké té hodnotné zábavy, ale hlavně to je pořád boxerský nářez, kdy každou ránu prožívá divák a herec společně. Snad jediné co mě v souvislosti s em zklamalo je fakt, že Stallone nedostal Oscara. Za tohle si ho opravdu zasloužil a taky se domnívám, že mu ho filmová akademie svým způsobem "dluží" za první díl. Je až k neuvěření, že od prvního Rockyho ke Creedovi uplynulo už 40 let, ale je skvělé si pustit všechny díly po sobě, protože tak můžeme prožít skoro celý život italského hřebce. Jen doufám, že legenda nekončí, legenda trvá...