Inkognito_CZ

Dívám se na hodnocení a absolutně nechápu. Interstellar považuji za jeden z nejnadhodnocenějších filmů posledních cca deseti let. Herci jsou fajn, jejich počínání ucházející, námět zajímavý, ale celek je neskutečně utahaný a nudný. Z nepřítomnosti mě vytáhla až finální sci-fi pakárna, při které jsem se nestačil divit, kam až jsme s McConaugheym schopni klesnout. Tvůrci podle mě ujíždí na drogách, jinak si to neumím vysvětlit. Dvě hvězdy dávám za vkusné výkony herců a za precizní řemeslo v podobě vizuální stránky filmu (převádět narkotické představy na plátno musí být asi vážně fuška, takže za tohle klobouk dolů).

Ve srovnání s Černými barony je tu neskutečně mnoho hluchých míst a nudy. Donutil ale zachraňuje co se dá a pro mě je tu hlavní postavou. Ve výsledku nenadchne ani neurazí, přičemž některé hlášky jsou už dávno legendární.

Už po prvním dílu se mě zmocnilo rozčilení, které se vracelo pravidelně pokaždé, když jsem viděl další část. Celkem atraktivní téma a slušivý kabátek pořadu totálně zabíjí samotná komparace a popis zbraní. Ještě zoufalejší jsou měřítka hodnocení. "Odborníci" absolutně odmítají brát v potaz rozdílné určení a použití zbraní, takže míchají hrušky s jabkama. Vrcholem všeho je pak závěrečná "simulace". Přesto má tahle úděsnost neuvěřitelně silný efekt připoutání diváka k obrazovce, takže ty dvě hvězdy nakonec s odřenýma ušima dávám.

Když je výběr hudby v reportáži důležitější, než samotné sdělení, mělo by to být signálem, že toho člověka, který vám na obrazovce dělá eeehhhmmm, nemáte brát vážně.

Jílková mnohdy nedokáže být nestranná, což je z mého pohledu asi hlavní kámen úrazu tohoto pořadu. Na druhou stranu, sledování nutí člověka o daném tématu alespoň přemýšlet, což je na rozdíl od většiny nesmyslných Ordinací v růžové zahradě neoddiskutovatelný přínos. Jestli Máte slovo přimělo byť jen jednoho omezeného debila, aby se alespoň pokusil použít mozek, už to myslím stačí k tomu, abych tenhle pořad nezatracoval.

Pro mě docela oříšek co se hodnocení týče. Na jednu stranu kvalitní zpracování, široký záběr a mnohdy zajímavé příběhy. Na stranu druhou propaganda amerických soudruhů jak vyšitá a zejména zkreslené informace. Pro člověka, který se historii letectví skutečně věnuje, je to tedy vítaná oddechovka, u které se zasměje hloupostem a nijak mu neuškodí. Pro laika je to ale spíš informační past. Za službu série v rozšiřování zájmu o letectví však musím přimhouřit oči.

Ve srovnání se staršími díly ve funkci ministra jsem měl Jistě, pan Premiére vždycky tak nějak méně rád. Onehdy jsem se ale rozhodl, že se do "čísla 10" znovu vrátím a musím říct, že jsem sám sebe dost překvapil. Kdo ví, co se stalo (možná jsem do vyšší politiky musel dozrát), ale teď bych dal ruku do ohně za to, že je Jim Hacker jako premiér ještě lepší, než jako ministr. Až jsem se musel zastydět, že jsem novější díly dříve nedoceňoval. Teď ale můžu s klidným svědomím říct, že oba dva seriály vnímám jako jeden celek, kterému přechod do premiérské pozice jedině prospěl. Když Jistě, pane ministře/premiére srovnám s novějšími sitcomy (Teorie velkého třesku, Jak jsem poznal vaši matku nebo dokonce i z dnešního pohledu stařičkým seriálem Přátelé), tak žádná situační komedie nenabízí tolik grácie a vytříbenosti. Zkrátka a dobře inteligentní humor ve své nejčistší podobě.

Neskutečná palba hlášek v prostředí, od kterého by člověk na první pohled opravdu nečekal, že v sobě skrývá tolik potenciálu pro sitcom. Trojice herců v hlavních rolích se vyloženě narodila pro svoje postavy, takže každá grimasa i každé slovo působí jako přesně mířená rána na bránici diváka. Společně s Červeným trpaslíkem a Black Books jsou tihle tři kravaťáci asi tím nejlepším, co z mého pohledu sitcomy v průřezu desetiletími nabízí.

Jak je prvních zhruba patnáct minut chytlavých, tak je zbytek tragicky nudný a zmatený. Po skončení jsem si rozhodně neměl chuť přečíst knihu, což pro film není zrovna dobrá vizitka. Nebo je snad tak špatná i předloha? Tolik zajímavých a přitom totálně nevyužitých postav, to je přeci věčná škoda! Snaha byla, ale u toho to asi končí. Výsledkem je film, u kterého většinu času znuděně přemýšlím, jestli je ten modročervený pavouk příbuzný s tím ze Spidermana. Nicméně vzhledem k románku upíra s vousatou Salmou Hayek se dá alespoň použít ono okřídlené: Still a better love story than Twilight!

Dokud se dá u filmu zasmát aspoň tomu, že si tvůrci hrají na velkofilm, ale brutálně se jim to nedaří, je to pořád lepší, než se unudit k smrti či hůře znechuceně odejít. Možná by si tenhle počin zasloužil dokonce hvězdy dvě, ale na to je to asi stále ještě málo šílené.