JimiH

Hrobník zosobňující teror, který se ze sadistického násilníka změní v sériového vraha je zajímavý koncept. Nicméně druhá polovina snímku už kromě gore scén není natolik atmosférická, aby bylo finálně správně osudové. Přesto má Marins můj obdiv s jakou vizí a odvahou celý film natočil.

Very british movie, indeed. Umanutost, zdrženlivost emocí a více dialogů než akce. Nicméně právě ta odtažitost mi neumožnila soucítit s osudem této posádky vojenského námořnictva.

Zpočátku se snímek sympaticky odkazuje na klišé 80. let a paroduje je ad absurdum, v druhé polovině ale jakoby si Ted Nicolaou nevěděl rady jak udělat stejně zábavnou i interakci s monstrem.

Příslib béčkové zábavy byl velmi rychle nahrazen toporností a extrémní sterilností. Mimózní casting, špatná režie a chaotický slepenec westernu, dystopické sci-fi a boje s upíry namísto zajímavého fikčního světa.

Osvěčený dokumentarista Weiner si po hororech a akčních hrdinech došlápl i na science fiction z osmdesátých let minulého století. Skvělé rozhovory opět prolínají zákulisí vzniku filmů včetně praktických efektů a masek, ale rovněž připomínají dobový divácký i kritický ohlas.

Jak kdysi někdo napsal o jiném snímku: Komiksová adaptace sterilnější než podlaha v nemocnici po velké vizitě. Každý z herců si vystačí víceméně s jedním stylem a vše počínaje kamerou a konče akčními scénami je naprosto nevzrušivé, což je u příběhu o pomstě dost průšvih.

Horor právem řazený mezi nejlepší zástupce svého žánru. Způsob jakým buduje napětí by měl být součástí učebnic. Od první minuty do konce navíc oba režiséři správně vyvažují poměr mezi autentickým chováním a účelovou stylizací.

Psychologický horor se surrealistickými motivy a výtečnou dvojicí Buckley–Kinnear.

Slušná adaptace mangy, jen škoda, že sází na zjednodušení a také po technické stránce variuje dokola stejné postupy pro zachycení závodních scén. Vypíchnout musím ale Anthonyho Wonga, který si viditelně svou roli velmi užívá.

Zábavné, barvami jiskřící a vypadající podstatně lépe než řada posledních Marvelovek. Můžeme diskutovat jak moc podvratný celý koncept je, ale důležité je, že samotné sdělení není jednostranné a ryje do stereotypního vidění světa, rolí jednotlivých pohlaví i toho, co znamená úspěch nebo krása. A Greta Gerwig tu a tam propašuje i něco ze svých mumblecore dramedií, což příjemně osvěží ve chvíli, kdy začne film drhnout.