Recenze (1 031)
Rolničky, kam se podíváš (1996)
Rolničky působí jako hraná verze animáku. Nic nedává smysl, scény a gagy se vrství na sebe bez ladu a skladu. Všechny postavy jsou naprosto nesympatické a totálně v zajetí konzumu, ale ve správném rozpoložení se člověk prostě baví tou obrovskou porcí WTF scén a dialogů. A je velká zásluha Arnieho, že to funguje.
Torzo (1973)
Průměrné giallo, kterému se nedaří budovat příliš napětí, přesto je sympatické jak pracuje s tematikou tělesnosti.
Jízda vysočinou (1962)
Peckinpah perfektně kombinuje tradiční prvky westernu s větším příklonem k autentičnosti. Díky perfektní chemii mezi Scottem a McReou, krásné podzimní přírodě i skvělé kameře je film nezaměnitelný s jinými.
Hrad z písku (1974)
Silný film, který v sobě kombinuje procedurální detektivku, humanistický pohled na lidský osud a silnou obrazovou i hudební složku. Výborný casting a ani minuta stopáže promarněná.
Kocour v botách (2011)
Sympatický spin-off Shreka, který opět míchá pohádkové motivy, ale navíc přidává i spoustu fanservisu pro fanoušky koček.
Dařbuján a Pandrhola (1959)
Dozvuky budovatelských pohádek jsou v tomto případě velmi silné. Dobová klišé jsou otravná a snaživé herce brzdí Drdův slabý scénář. Nostalgie a pravidelné opakování v televizi udělalo svoje, ale tahle pohádka by opravdu neměla být dávána do stejné řady s Třemi oříšky pro Popelku nebo Šíleně smutnou princeznou.
Šíleně smutná princezna (1968)
Pohádka, která má v sobě slovní i situační humor, výborné kostýmy a dekorace. Neckář jako vždy perfektní, Vondráčková velmi dobrá, ovšem největší hvězdou je Jan Hammer ml. Ty písně jsou fakt perfektně padnoucí a ukazují, že už před Miami Vice věděl jak napsat chytlavé melodie.
Ironie osudu aneb Rozhodně správná koupel (1975) (TV film)
V dobovém kontextu určitě zajímavý film, nicméně klišé romantických filmů jsou zde snad až příliš rozvolněné. Chování hlavního hrdiny je po celou dobu opravdu creepy a představa, že zrovna tenhle muž změní krásné učitelce život je opravdu silně nadsazená. Režisér navíc tříhodinovou stopáž natahuje očekávatelnými zvraty. Nicméně pokud chtěl pod rouškou naivní žánrové podívané satirizovat opilství, mamánkovství a ušláplost, tak se mu to podařilo.
Corridors of Blood (1958)
Gotický horor ve kterém exceluje Boris Karloff. Tempo děje je z dnešního pohledu velmi pomalé a příběh plyne po snadno odhadnutelné trajektorii, přesto se tvůrcům daří servírovat napínavé scény.
Mé srdce bije na tvůj povel (2020)
Tři antihrdinové, kteří dělají řadu amorálních věcí kvůli nejslabšímu z nich. Příběh o životě s dlouhodobě nemocným převlečený do hororového hávu. Použití akademického formátu obrazu přidává na stísněnosti.