Recenze (1 033)
Kolo života (1923)
Koukat na tento film je sysifovská práce, abych použil podobných metafor jakých je ve filmu nepočítaně. Ve chvíli, kdy se objeví světlá chvilka v podobě zajímavého dějového vývoje, je o pár minut později shozena naprosto nepochopitelným chováním postav. Vše je sice velmi slušně natočeno a jednotlivé "slogany" filmu jsou okatě prezentovány (Norma jako oběť), ale vše je příliš rozvláčné a prostinké, že to nezachrání ani jinak slušné herecké výkony a výborná práce kamery (především vlakové scény).
Přehlídka smrti (1925)
Bohužel na rozdíl od ostatních hodnotících jsem nebyl ze snímku příliš nadšen. V době, kdy Francouzi a Němci točili syrové snímky přišli Američané s přehnaně patetickým filmem se scénářem jak vytrženým ze slabšího románku pro ženy. Dvě - tři scény člověku v hlavě uvíznou, ale jako celek film nepřináší divákový žádný silný zážitek.
Třicet dva krátkých filmů o Glennu Gouldovi (1993)
Zajímavý projekt, ale jednotlivé celky jsou úrovní kvality natolik nevyvážené, že nemůžu hodnotit výše.
Zloděj z Bagdádu (1924)
Fantastická výprava, dokonalé kostýmy, skvělé obsazení a masky a mnoho a mnoho dalších kvalit bych mohl jmenovat, leč po úvodním rychlém rozjezdu film značně zpomalil a příliš se vlekl. Nápadů naštěstí tvůrci měli dost, takže i tak je na co se koukat, ale k absolutnímu hodnocení kousek chybí.
Inferno (1980)
Vizuálně skvělé, ale děj stojí za starou belu. Přesto stojí kvůli hrátkám s barvami za zhlédnutí.
Glee (2009) (seriál)
Po třech dílech říkám: Vhau! Napůl parodie na všechny kliše muzikálu, včetně vtipných odkazů na Hannah Montanu a High School Musical, narozdíl od obou jmenovaných však má seriál opravdu zajímavé nečernobílé postavy. Jenže velmi brzo se ze seriálu stalo to, co parodoval. Většina příběhová klišé se naplnila. V oblasti muziky se místo znovuobjevování dávných hitů nabízelo až příliš současného popu a tím se stal servilní prodlouženou rukou marketingových oddělení hudebních vydavatelství. Velké zklamání.
L'ultimo treno della notte (1975)
Slušná atmosféra, ale úplně jalový příběh s až příliš velkým množstvím logických chyb. Pár scén přesto zaujme, zvlášť ve spojením s hudbou Ennia Moriconneho.
Odpolední láska (1957)
Až příliš schématický konec (a až příliš starého a nezapadajícího Garyho Coopera) perfektně zachraňují dialogy a Wilderova jako vždy dokonalá komediální režie a pochopitelně nesmím opomenout tradičně božskou Audrey.
Dellamorte Dellamore (1994)
Velmi atmosférická hororová komedio-romance plná zajímavých postaviček a zajímavých zvratů. Rupert Everett je sympaťák a ostatní herci se taky víc než snaží (ach ty italská krásky).
Oko 3 (2005)
Jednoduchý horůrek, který působí dojmem, že zhruba v půlce se rozhodl vykašlat na scénář a tvůrci začli improvizovat a sázet šílené scény typu té s basketbalovým míčem nebo závěrečným světem duchů. Vážně se tento film opravdu nedá brát, ale díky stopáži se to dá snést, ale asijských hororů je bezpočet a kvalitnějších, takže tohle spíš nebrat.