Gortyna

Kvůli takovým filmům je člověk na světě! Nevídaný výkon toho kluka v jeho věku!

Koncentrovaná deprese podle Poea.

Především je třeba říct, že před shlédnutím filmu je dobré prostudovat si alespoň základy dějin Libanonu od 70. let minulého století, hlavně historii občanské války. Kdopak to asi udělá... Ale bez toho se divák ztrácí. Jinak výborný film. Jen jsem nepochopil, jak - s ohledem na okolnosti - může v dopise matka napsat dvojčatům, že byly počaty z lásky.

Lehoučce nadprůměrný film z 80. let. Snaží se o Menzlovu poetiku a přitom nechce ztratit kontakt se světem Bakalářů. Evžen Jegorov dokazuje, že byl (skoro) stejně dobrým hercem jako saxofonistou.

První část budiž. Ale závěrečná půlhodina se mění v nechtěnou grotesku: ředitel policie nechá sestřelit letadlo a chce povolat do akce hasiče. Policie není schopná vyklidit prostranství před budovou se střelcem. Ač jsou všude okolo muži ze speciálních zásahových jednotek, střelce jdou likvidovat děd a jakýsi civil z ulice. Nevím, nevím...

Nedávno jsem viděl vynikající, taky starý, německý film Most, odehrávající se na konci druhé světové války. Tenhle se odehrává na konci té první a je stejně skvělý. A Rusové válčí dál...

Jeden z nejsmutnějších a nejpoetičtějších filmů, co jsem viděl.

To tedy byl zážitek po všech stránkách. A výkony Glenn Close a Malkoviche byly absolutní!

Od nadšení počátkem 80. let po zklamání počátkem 20. let. Je to jen věkem?

To je naprosto dokonalá parodie na červenou knihovnu.  Počínaje do kýčovitých rámečků vsazených titulků a "oznámení" dějů příštích. Herci kouzelně přehrávají. Charaktery tří ústředních postav (Lucy, George a Cecila) jsou pojaté jako lehce slaboduché. U některých pasáží dialogů se nemůžete nesmát. Namísto krásných a svůdných polonahých ženských těl sledujete tři pobíhající, vřískající naháče. A k tomu nádherné záběry Florencie a anglického venkova počátku 20. století.