Marze

Film je zajímavý tím jak zobrazuje 1. světovou válku, kterou neoslavuje, ale má dosti pacifistické poselství. Zlí Němci, to by v té době evergreen po celém světě. Film proslavil budoucí hvězdu Rudolpha Valentina, který pak zemřel ve 31 letech na zánět pobřišnice a na pohřeb mu přišlo 51 tisíc lidí.

Pro mě neznámý příběh o morálním selhání papeže Pia. Je s podivem kolik bylo na Hitlera plánováno, nebo uskutečněno atentátů a všechno přežil. A ještě podivnější, že byli v jeho řadách také katolíci.

Speleologické srdce občas zaplesá, historikovo už méně. Klasický hledačský film pokladu, který od půlky už nemá z čeho vařit. Divák už jen čeká, jestli jsou peníze věčných kluků vyhozeny, nebo bude vlak pod zemí nalezen. Tento film asi vůbec nezajímá ženskou část publika.

Hitler měl ve vývoji atomové bomby 18 měsíční náskok (později se ukázalo, že mu jeho vědci řekli, že vývoj by trval deset leta a to bude válka už dávno vyhraná) hrozilo, že zvítězí a Třetí říše bude vládnout velké části světa. USA začaly svůj vývoj bomby pod názvem Projekt Manhattan, na kterém pracovalo 600 tisíc lidí okolo roku 1942. Einsteinovi na projektu nedovolili pracovat, protože byl pacifista. Vedoucím projektu se stal neznámý vědec a filosof Oppenheimer, který nosil po kapsách básně. Soutěž o německé know-how pokračoval mezi spojenci i po porážce Německa. O tom je tento poučný dokument. Jeden vědec v důchodu říká: "Byli jsme ve městě uprostřed ničeho, které se právě stavělo. Byly tam spousty civilistů z celého světa, hlavně z Evropy a z Ameriky. Představte si to, byli tam všichni světoví vědci. Všichni byli fyzici a matematici a každý, koho jsem poznal byl zajímavý člověk".

V době internetu knihu zakázat nelze, a snadno si ji stáhnete. Čekal jsem spíše od dokumentu odpověď na dvě otázk, na něž pořád neznám odpověď – jaký je tedy obsah nejúspěšnější knihy všech dob, která způsobila smrt 60 milionů lidí a co měl Hitler proti Židům. První otázku dokument povrchné odbývá s tím, že je to manifest a jeho osobní názory. Jsou v ní politické cíle zničit demokracii. Na druhou otázku dokument odpovídá, že Židé jsou hlavní hybná síla plánu jak zničit lidstvo, což dnes zní nepochopitelně (kromě bláznivých zastánců konspiračních teorií, že všechno na světě řídí Židé). Vinil je z prohrané 1. světové války a v jedné pasáži se zmiňuje o bojovém plynu: "kdyby tak Židé byli podrženi v tomto jedovaté plynu". Domnívám se, že dnes není tato kniha tolik nebezpečná, protože vzdělaní lidé už nejsou manipulativní a dokáží se poučit z historie. A "náckové" se sympatií ke knize odhalí a v demokratických volbách nebudou zvoleni. V úplné závěru se dokument zabývá otázkou, jak může být kniha nebezpečná dnes. Odpovídá, že to jsou dvě nadčasové věci - ultranacionalismus a rasismus. V Německu je to s příchodem milionů muslimů aktuální. Podle dokumentu se každý druhý Němec domnívá, že v zemi žije příliš mnoho cizinců. Kniha je zde stále nebezpečná, protože podněcuje k rasistickému násilí. Jak říkal na jedné přednášce můj oblíbený Stanislav Komárek, předpoklad Němců, že s příchodem milionůTurků po druhé světové válce zase vznikne modrooký blonďatý Němec, který bude citovat Goetha se nenaplnila a Turci dodnes zůstali na půl cesty mezi oběma kulturami.

Německo vyhrálo počet medailí a ukázalo světu, že demokracie podporuje slabost a línost, že Něci jsou tolerantní, obyvatelé pohostinní. Tehdy ještě nevzdělaní lidé neuměli čelit propagandě a manipulaci masových médií. Tradice, že každý pořadatel her musí utratit více, než ten předchozí zůstala. Názor, že národ který neuspěje je v úpadku naštěstí ne. První profesionalizace sportu. První běh s pochodní, první celoživotní zákaz činnosti pro sportovce, kteří olympiádu bojkotují s politických důvodů, poprvé televizní přenos ve specializovaných salonech, který zachránil finanční úspěch her, poprvé povolání 7000 prostitutek pro návštěvníky. Mohli se zde změnit dějiny - v důsledku neexistence dnešních kontrolních bodu u vstupu se na olympijské bazénu se k Hitlerovi přiblížila žena, ale místo pistolé vytáhla fotoaparát…=obsahově zajímavý dokument.

O umělcových dílech se dozvídáme postupně, protože dokument je v rychlé postmoderní střihové závrati a díla si nestačíme prohlédnout. Je to ale i o tom, jak funguje umění - proč má něco cenu miliony. Když se hokejista dojme na muzikálu, určitě to umění je! Stejně tak onen slavný dadaisty vysmívaný záchod, který přemístěn do galerie se automaticky stává uměním. Umělci vyhnaní z galerií do street artu mají s dadaisty hodně společného. Graffiti je jiná sorta lidí a souhlasím v dokumentu s tvrzení starosty New Yorku, že graffiti umění není a ničí soukromý majetek.

Taková zimní oddychovka.

Kýčovitě lyrizovaná reklama na Valašsko natočená ze srdce s místními sponzorskými výrobky. Opět jako už mnohokrát běžná hospodská konverzace dialogů. V druhé polovině se neděje už vůbec nic.

Velmi syrový pohled na válku včetně radostných okamžiků. Mikrohistorie očima talentovaného fotografa, který ukázal pravou tvář války. K tomu příjemná komentovaná prohlídka jeho fotek.