Disk

Téma mladistvých delikventů v nápravném zařízení bylo filmařsky zpracováno už mnohokrát. Slovinské Následky určitě nezaostávají za svými předchůdci, ale v případě originality bohužel nenabízejí nic nového. Příčinou je dost povrchní scénář, takže jednotlivé mi byly víceméně ukradené. Což je obrovská škoda, protože na mladíky se aspoň v mém případě hezky koukalo, především na Mateje Zemljiče, který velmi solidně zahrál protagonistu Andreje. Snímek je dosti civilní, v podstatě nijak neexperimentuje a k velké škodě příliš nepracuje s dusnem, které tu jenom lehce probublává. Přitom právě Matej Zemljič má luxusní tělo a je škoda, že film s tím nepracuje více, protože tady by otevřené erotické scény a kompletně odhalená těla měly velký smysl. Teprve závěr je patřičně drsný a je velká škoda, že takhle nevypadá celý film. Ale určitě bylo fajn vidět snímek ze země, která je po filmové stránce pro české a slovenské publikum povětšinou dosti neznámou.

Neviděl jsem norský originál ani jeho americký remake. Soustředím se proto výhradně na tento rumunský příspěvek, který považuji za výborné audiovizuální dílo. Nejde jen o vyřešení vraždy čtyř lidí, kde pachatel je divácké obci známý výjimečně od začátku. Nejde jen o obchodní války mafiánských gangů. Je to především silné drama o dospívání dvou mladíků a hledání vlastní sexuality, o komplikovaných rodinných vztazích ani nemluvě. Údolí ticha disponuje mnoha výraznými atributy, kvůli který stojí zato vyhradit si celé čtyři hodiny pro celou minisérii. Především je tu tísnivá atmosféra, navíc výborně nasnímaná, naprosto skvělý soundtrack s ústředním hudebním motivem, poměrně úsporná režie a hlavně skvělé herecké výkony v čele s oběma mladými představiteli. Mezi oběma mladíky je výborná chemie a na oba se hezky moc kouká. Takže za mě absolutní spokojenost.

EDIT 2021: Závěrečnou část Relikvií smrti bych mohl okomentovat úplně stejně jako část první. Bez té ostatně samostatně nefunguje. Řemeslně je na tom úplně stejně. I tady se dají najít fantastické momenty, které převyšují zbytek (Snapeův příběh) celého filmu. Jeden moment jsem si představoval zcela jinak, ale chápu, že to jinak nešlo, protože by se nejspíš musel zvýšit MPAA rating. Jinak jako zakončení celé série je závěr Relikvií smrti více než solidní a uspokojivé, i když ne úplně strhující. A ještě si dovolím poznámku k hudbě Alexandra Desplata: je výborná, ale marná sláva - kdykoli se ve filmu ozvou motivy Johna Williamse, které se už před dvaceti lety staly klasikou a součástí hollywoodského hudebního kánonu, tak snímek dostává lepší rozměr. Johne Williamsi, díky za všechno, protože bez tebe by Harry Potter byl jiný. Nevím, jestli lepší nebo horší, ale určitě jiný.

Krásný romantický kraťas, který lze s klidným svědomím doporučit. Jednoduchý příběh o prvním setkání dvou kluků, kteří spolu dosud komunikovali pouze prostřednictvím videohovoru. Režisér Tyler Rabinowitz si všechno pohlídal, aby byl divák patřičně dojat, aniž by však šlo o chladný kalkul. Ať už jde o výběr lokací nebo krásné mladé kluky, kteří se nebojí projevit city před tím druhým a před kamerou ukázat svá krásná těla. Je to milé, je to dojemné a má to otevřený konec, takže případné pokračování je už na nás divácích. Mimochodem velmi přesvědčivá chemie obou herců, opravdu jsem jim tu zamilovanost věřil. Je to lepší než nějaká srdceryvně vykonstruovaná dramata.

Vstup Davida Yeatese do potterovské série byl velmi šťastný. Fénixův řád napravuje zpackaný Ohnivý pohár i díky tomu, že tento díl výjimečně neadaptoval Steve Kloves, ale Michael Goldenberg. Celek dost připomíná Vězně z Azkabanu, byť jde samozřejmě vlastní cestou. Herecky jde o skvělou podívanou, především Imelda Staunton v roli Dolores Umbridgeové vytvořila postavu, kterou v mnoha podobách vídáme bohužel i v realitě. Osekanost adaptace v tomto případě není úplně na škodu, byť kniha je někde jinde a určitě doporučuji její přečtení.

Tak nádherná atmosféra, tak nádherná hudba Patricka Doylea a tak strašný scénáristický a hlavně dramaturgický průšvih, to je zkrátka k nevíře. Tady řádily nůžky jak o život - bohužel. Původní předloha patří k těm vůbec nejlepším dílům celé knižní série a tohle zfilmované peklo si vůbec nezasloužila. Pasáž, kdy se všichni těšíme na finále mistrovství světa ve famfrpálu, ale místo toho byl celý zápas vystřižen, to je minimálně na kletbu Cruciatus. Celé je to strašně zmatené, hrkotavé a zachraňuje to jenom finále v Malém Visánku. Těžko čekat, zda někdy vznikne minimálně o dvacet minut delší sestřih, ale tohle kolosální selhání je zkrátka obrovským promarněným potenciálem.

Lépe to snad ani skončit nemohlo. Jsem úplně dojatý z téhle bouřlivé jízdy plné skutečného života a tvrdých poučení. A Patrick? To už není ten Patrick, jak jsme ho znali na začátku. Dostal tolik životních nakládaček, že si to štěstí skutečně zaslouží. Sedlo mi to fakt neskutečně - genialitou scénáře, vzájemnou chemií všech postav a ohromných hereckých výkonů. To vše v kombinaci s navýsost citlivou režií. Celý seriál včetně této celovečerní závěrečné epizody se může právem řadit k tomu nejlepšímu, co se kdy na americké televizní půdě urodilo.

Druhá série je za mnou. Je to ještě uvěřitelnější, civilnější a hlavně mnohem líp napsaný a zrežírovaný. Obrovský balzám na duši, ale je to i tím, že jsem dorostl a dozrál do věku seriálových hrdinů. Ještě mi zbývá závěrečný celovečerák, ale už teď jsem přesvědčen, že takhle ojedinělý seriál by v bývalém Československu vznikl jen velmi těžko.

Děkuji ti, milá HBO, těch osm epizod bylo perfektních, poslední dva díly se střídmou emocionální náloží byly takřka geniální. Přiznávám, že jsem se toho seriálu strašně bál. Teď vím, že to byly zbytečné obavy. Už aby tu byl podzim a s ním druhá série. UPDATE: Queer As Folk to kdysi celé začal, Looking dokončil. Aneb jak se během patnácti let proměnilo vnímání televizních tvůrců na gaye. V Looking se jednotliví aktéři nezaobírají sami sebou a svou sexuální orientací, neřeší tu svoje bolístky ("jsem gay a co s tím jako budu dělat?"), coming out a podobné záležitosti mají už dávno vyřešeny. Jinými slovy žádná senzace se nekoná, srovnání se Sexem ve městě (jak jsem se leckde dočítal) je absolutně nesmyslné. Vlastně je ten seriál hodně oldschool, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Nenajdete tu nic menšího než hledání toho správného partnera na celý život. Hodně tomu pomáhá fakt, že sedm z devíti scénáristů jsou gayové (jak se zmínil hlavní scénárista Michael Lannan), takže odpadá vymýšlení bizarních a stereotypních zápletek (a zaplaťpánbu za to); mnozí herci jsou gayové i v reálném životě, díky tomu chemie mezi jednotlivými postavami je naprosto přirozená a celé je to tím pádem ještě uvěřitelnější. Nu a dokumentární look, kterým režisér Andrew Haigh proslul už ve výtečném filmu Weekend, je už takovým drobným bonusem.________P.S. 1: SPOILER!!! Na závěrečnou milostnou scénu mezi Kevinem (Russell Tovey) a Patrickem (Jonathan Groff) jsem čekal celý seriál, je příjemně civilní a uvěřitelná._________P.S. 2: Chtěl bych ublížit tvůrcům nováckého seriálu Gympl s. r. o., kteří napsali gay roli pro Milana Šteindlera a říkají tomu nadsázka._________P.S. 3: Jak už bylo řečeno výše, čekání na druhou sérii bude velmi úmorné. (původní komentář z 22.1.2014)

Opět silný dramatický námět, jak je od Russella T Daviese zvykem. Tentokrát je tu základem dystopická budoucnost, v níž je ukotveno několik příběhl jedné velké rodiny. Při sledování celé série mě opět mrazilo v zádech a třeba celou linku Dannyho a Viktora jsem prožíval a přál jim šťastný konec. Jakkoli je závěr jak z ranku Nolanova Interstellaru mnohými kritizovaný, mně při postupném přemýšlení nakonec udělal radost, protože divák či divačka musí vydechnout, protože jde o silný emocionální nápor. Nápor setsakra dobře natočený.