Disk

Bez Jasona Bournea v podání Matta Damona by se těžko zrodil James Bond Daniela Craiga. Aneb jak kontrastně působí vedle sebe snímky Dnes neumírej a Agent bez minulosti, které šly do kin ve stejnom roce. Agent bez minulosti sice za téměř dvacet let dosti zestárl, ale stále je to krásná podívaná. Sledovat tehdy ještě mladého Matta Damona je jednoduše radost. Jakkoli panovaly na place hádky, výsledný film stále působí celistvým dojmem, přičemž pro Čechy a Češky je fajn sledovat, která místa nakonec nahradily české lokace. Doug Liman vytvořil stále svižný, byť oldschoolový snímek a Matt Damon se pro roli Jasona Bournea doslova narodil. Jako úvod celé čtyřdílné série je Agent bez minulosti fajn, ovšem teprve v dalších dílech nabral Jason Bourne ten správný směr

Radúz a Mahulena v režii Petra Weigela představuje v československé kinematografii naprosto ojedinělou záležitost, jakých se zase moc neopakuje. Ryze impresionistické dílo s rozpohybovanými obrazy předčasně zesnulého malíře Jana Preislera. Kombinace hudby Josefa Suka, mluveného libreta Julia Zeyera (nepatrně upraveného dramatikem Josefem Topolem) a fascinujícími divadelními výkony doslova hvězdného obsazení představuje pro diváka náročnou, o to však více strhující podívanou. Radúz a Mahulena v tomto provedení vyráží dech i po více než půlstoletí. Rozhodně nejde o podívanou pro každého, ale mně osobně tento snímek vyráží dech zas a znova. Nejen díky fantastické kameře Jiřího Kadaňky a při pohledu na množství spoře oděných mladých mužů, které kamera fascinovaně snímá...

Viděno vůbec poprvé. Jestli něco můžu na původním Evil Dead ocenit, tak je to stále silná atmosféra, nápaditá triková stránka podpořená geniální animací jak od Jana Švankmajera. Dokonalá práce se zvukem a střihem (na kterém se jako asistent podílel Joel Coen), a hlavně výborná práce s kamerou. Potud všechno super. Bohužel velkým problémem je scénář, který není nijak zajímavý, a hlavně herecké výkony, u kterých jsem i přes žánrové určení kroutil hlavou. Bohužel nejhorší je tu Bruce Campbell, jehož postava je po celý film neuvěřitelně naivní a doslova na odstřel. Vrcholem promarnění příležitosti je nepoužití motorové pily, která se ve filmu přímo nabízela; to jsem opravdu nechápal. Bohužel nelze být k hercům a herečkám nijak shovívavý, protože v takovém Halloweenu, který vznikl jen o čtyři roky dříve, jsou herci a herečky mnohem přesvědčivější. Dík aspoň za ironické použití gramofonu a filmové pásky.

Není bez zajímavosti douška, že v roce 2020 mají premiéru hned dva filmy, jejichž těžiště spadá do období padesátých let minulého století - Šarlatán Agnieszky Hollandové a Herec Petera Bebjaka, oba navíc vyrobené v zahraničních koprodukcích. Oba filmy disponují silnými a ambiciózními antihrdiny, kteří se musejí potýkat se sebou samými, a oba velmi volným způsobem vycházejí z reálných událostí. Oba též mají velmi přesvědčivou dobovou atmosféru a fantastické zpracování. Vlastně ani nevím, který film je lepší. Šarlatán je hereckým koncertem Ivana a Josefa Trojanových. Bez tohoto hereckého ztvárnění by postava léčitele Jana Mikoláška nebyla věrohodná a sotva bychom chápali, proč byl Mikolášek pro zoufalé lidi hotový spasitel. Ano, jeho "léčitelské metody" jsou samozřejmě velmi pochybné a vpravdě šarlatánské, ale pokud se na Šarlatána díváte s mírným skepticismem, určitě nebudete mít pocit, že by Agnieszka Hollandová a Marek Epstein Mikoláška přehnaně glorifikovali. Což je určitě dobře, ale názor si musí udělat každý sám. Za sebe s tímto pojetím nemám žádný větší problém. Pokud jde o Mikuláškovu homosexuální orientaci a jeho vztah s asistentem Františkem Palkem, tak určitě není podstatné, zda byl tento vztah reálný. Důležité je, že tato druhá podstata Mikoláškovy osobnosti je zpracována nejen naprosto fantasticky a citlivě, ale také velmi esteticky. Základem je přesný casting Palkova představitele Juraje Loje. Juraj Loj je herecky určitě také výborný, ale mě upoutal hlavně svým nádherným tělem a ve vší kráse. Nepopírám, že se mi na něj moc hezky koukalo. Kromě jiného musím ocenit i jeho nádherný zadek. Jeden z nejestetičtějších okamžiků, který mi udělal upřímnou radost. Celý Šarlatán je výbornou podívanou, veškerá ocenění mu náleží právem, ale Českého lva za hlavní roli bych stejně raději dal Janu Cinovi. Jednoznačně doporučuji.

Strašně jsem se bál, že poslední díl všechno shodí. Naštěstí se tak nestalo. Závěr je plný velkých emocí, které ale nejsou nějakým divadýlkem. Celý seriál je naprostá evropská špička, žádná čecháčkovská malost. Boží soundtrack, silný příběh, naprosto ojedinělá a promyšlená práce s flashbacky a fantastické herecké výkony všech zúčastněných. Mistrovské a výjimečné dílo plné opravdovosti. Děkuju.

Luc Besson má sice své nejslavnější období za sebou, ale první díl jeho pohádkové trilogie je určitě hodně fajn záležitost. Je to hodně tripová záležitost, ale není to nic proti ničemu, třeba Pátý element je mnohem divnější. Artur a Minimojové je neškodná pohádka na sobotní dopoledne, která nijak neurazí. Netypická animace je pro někoho možná tripová, ale tohle mi přijde jako fajn drogy. Záporák Maltazard je hodně luxusní. Těším se na další díly.

Vytýkat televiznímu snímku zjevně viditelný nízký rozpočet by samozřejmě bylo mimo, nicméně jde o film, který určitě stojí za podívání. Je dobře, že existuje aspoň jeden snímek, kde je Ježíšově matce Marii konečně dán prostor, jaký si skutečně zaslouží, jelikož ve všech čtyřech evangeliích se s Marií setkáme pouze na jejich začátku a konci. Přitom Marie nebyla jenom rodičkou našeho Pána Ježíše, ale také nesmírně silnou a obdivuhodnou ženou. A Pernilla August ji hrála znamenitě. Velice pozoruhodný výkon tu podává také Christian Bale jako Ježíš. Narozdíl od jiných rolí ve své bohaté kariéře je zde klidný a minimalistický, byť je i zde vidět, že prošel svým typickým hubnutím, aby působil věrohodně. Rozhodně je do své role maximálně ponořený a roli Ježíše mu věříte zcela bez problému. Mezi oběma herci tu funguje zvláštní mateřské a synovské pouto a díky této zachycené chemii je vztah mezi nimi ještě silnější. Mimořádný a netypický film, který vzdává hold silným a inspirujícím ženám. Co tedy vytknout? Asi jenom příliš krátkou stopáž, protože v některých momentech působí Marie, matka Boží trochu zkratkovitě. Nějakých dvacet minut navíc by jistě neškodilo a snímek by určitě prohloubilo. I tak je tento film pozoruhodnou záležitostí hodnou vidění a zamyšlení. Milé překvapení.

Naprosto ojedinělý dokument věnovaný jedinečnému fenoménu, který filmové publikum vzrušuje už šedesát let. Bond, James Bond. Jistě, znal jsem některé střípky, ale konečně jsem mohl dozvědět mnohé souvislosti, které bondovky provázely po většinu jejich historie, i když mnohdy šlo o dost nepěkné věci. Ať už to byly právní spory s Kevinem McClorym ohledně Thunderballu, složitým vztahům pánů Broccoliho, Saltzmana a Conneryho nebo co si s Bondem počít po konci studené války a po 11. září. Nádherná vzpomínková montáž, která ve mně vyvolala silné emoce, především když mluvila Barbara Broccoli. Bez bondovek by popkulturní svět vypadal úplně jinak a ty filmy jsou prostě velká láska. Jsem napjatý, kam se agent Jejího Veličenstva bude ubírat v budoucnosti. Protože James Bond nikdy neříká "nikdy".

Nádhera. Skyfall byl mou první bondovkou, kterou jsem měl tu čest vidět v kině, a nyní v kontextu všech bondovek, resp. bondovek s Danielem Craigem, jde o stěžejní opus magnum. Skyfall je nádherná filmová symfonie, jejímž sledováním a poslechem jsem se doslova opájel. A nejde jen o dokonalou kameru Rogera Deakinse. A jestli tu něco doslova baštím, tak je to absolutně minimalistický nástup Q v podání Bena Whishawa (přesná castingová trefa a líbí se přesně tak, jak očekáváte), to je čirá radost. O skotském závěru ani nemluvě. Skyfall je filmová slast (včetně úžasného bondsongu od Adele) a určitě ho nevidím naposledy.

Téma mladistvých delikventů v nápravném zařízení bylo filmařsky zpracováno už mnohokrát. Slovinské Následky určitě nezaostávají za svými předchůdci, ale v případě originality bohužel nenabízejí nic nového. Příčinou je dost povrchní scénář, takže jednotlivé mi byly víceméně ukradené. Což je obrovská škoda, protože na mladíky se aspoň v mém případě hezky koukalo, především na Mateje Zemljiče, který velmi solidně zahrál protagonistu Andreje. Snímek je dosti civilní, v podstatě nijak neexperimentuje a k velké škodě příliš nepracuje s dusnem, které tu jenom lehce probublává. Přitom právě Matej Zemljič má luxusní tělo a je škoda, že film s tím nepracuje více, protože tady by otevřené erotické scény a kompletně odhalená těla měly velký smysl. Teprve závěr je patřičně drsný a je velká škoda, že takhle nevypadá celý film. Ale určitě bylo fajn vidět snímek ze země, která je po filmové stránce pro české a slovenské publikum povětšinou dosti neznámou.