Disk

Téma homosexuálních sportovců a sportovkyň v kolektivním prostředí je v posledních letech v anglosaském prostředí vedeno velmi rozsáhlou společenskou debatou, které se zevrubně věnuje dokument Out to Win, kde vystupuje mj. i československá rodačka Martina Navrátilová. Zatímco v českém prostředí je téma nadále tabu, už i v západní Evropě přestávají být LGBT sportovci vylučováni z reprezentace, aniž by nutně museli zapřít sebe sama, byť cesta pro ně není stále úplně příznivá. Švýcarský snímek Mario se odehrává ve fotbalovém prostředí, kde bývá toxická maskulinita nejsilnější a "hráči spolu mají hrát, nikoli spát". Nadějná fotbalová hvězda Mario se musí rozhodnout, zda dá přednost zářivé kariéře či vztahu se svým přítelem a spoluhráčem Leonem. Jistě, jde o falešné dilema, protože oboje by v dobrém a tolerantním kolektivu nebylo žádný problém, bohužel tlak spoluhráčů a fanoušků (či lépe "fanoušků") dělá své, o sponzorech a případné medializaci nemluvě. Snímek vyniká především výbornou chemií ústředního páru, přičemž Max Hubacher a Aaron Altaras jsou neuvěřitelně přesvědčiví podobně jako např. Max Riemelt a Hanno Koffler ve Volném pádu. Samotný scénář není úplně předvídatelný a příběh určitě nemá romantický rozměr, jak by napovídal plakát. Tlumená kamera navozuje pocit reality a minimalistický hudební podkres snímku jenom pomáhá. Podobné snímky jako Mario by česká kinematografie potřebovala taktéž. Výborných filmů s touto tematikou nikdy není dost. 9/10

Kraťasu dominují vynikající herecké výkony Aleny Mihulové a Antonína Procházky a jako bonus je tu malebná krajina Českého ráje s hradem Houska. Oba mladí lidé se rozhodně nemají nemají za co stydět, v jejich případě se lze na co koukat a mají můj obdiv. Samotný konec malinko šustí papírem a hudba byla na komorní příběh poněkud mimo, ale i tak mě snímek potěšil, byť na Furianta od Ondřeje Hudečka se nechytá. Přesto je v kraťasu O otci cosi sympatického a lidského. Určitě by to chtělo celovečerní verzi s rozšířenými charaktery postav, je v tom vidět dost velký potenciál.

Před mnoha lety jsem viděl Doznání na plátně v kině a nová projekce v televizi neztratila nic na svém poselství o zrůdnosti komunistického režimu a lidí, kteří v té době měli absolutní moc. Artur London je samozřejmě diskutabilní postava, kterou nelze vnímat jednoznačně kladně (Rudolf Slánský byl ale mnohem horší, protože to byl právě on, kdo vědomě pomáhal nastolit atmosféru strachu z politických procesů), ale jeho knižní i filmové svědectví by rozhodně nemělo být zapomenuto. Pokud jde o samotný snímek, na to, že se z pochopitelných důvodů netočilo v Praze, je navození pražské atmosféry poměrně solidní a závěrečná koláž s autentickými záběry ze srpna 1968 tomu hodně pomohla. Osobně si myslím, že vyobrazení krutého mučení během všech výslechů bylo zpodobněno mírněji než ve skutečnosti, ale i tak je filmové Doznání silným a velmi mrazivým diváckým zážitkem, který by si neměl nechat ujít každý, kdo se zajímá o moderní historii.

Jiří Mádl natočil perfektní youtuberský film v době, kdy to ještě nebylo cool.

Shane Black napsal Záhrobní komando aka Monster Squad a veškerá jeho další tvorba je absolutně nepodstatná.

Právem jde o jeden z Poirotových nejslavnějších případů a filmová verze rozhodně nezaostává._________EDIT 2023: Detektivka, kterou Agatha Christie napsala Davidu Suchetovi přímo na tělo. Pořád skvělá pecka, kterou si vychutnávám pokaždé, když běží v televizi.

Úplně mi to nesedlo, ale kamera a nasvícení nočních a tmavých scén byly fantastické.

Zatímco jednička Mamma Mia i po deseti letech zůstává ztřeštěnou záležitostí, u které se doporučuje pít nějaký alkohol, dvojka je úplně jiný film. Dospělejší, vycizelovanější a s mnohem lepší dramaturgií a výběrem písní. Výborné propojení obou časových rovin, mladé verze původního ansámblu se nemají za co stydět a zkrátka snímek celkově hraje na city, ale naštěstí vás nevydírá. V kolonce "executive producers" jsou totiž jména Richarda Curtise a Toma Hankse, což se na snímku odrazilo v tom nejlepším slova smyslu. Je to opravdu pecka a jsem mile překvapený.

Původně jsem tuto skvělou krimikomedii viděl jako malý chlapec s devadesátkovým dabingem Jiřího Císlera a nedalo se to poslouchat, protože jsem byl zvyklý na Františka Filipovského coby dvorního dabéra Louise de Funese. Císlerův dabing pak snímek divácky pohřbil. Česká televize po dvaceti letech snímek odvysílala s původním dabingem F. F. a Jo se snad konečně dočká docenění. Bavil jsem se nádherně.

Už chápu ony rozporuplné reakce z Karlových Varů. Křižáček rozhodně stojí za zhlédnutí. Kadrnka komunikuje s divákem pomocí obrazu a hudby, dialogů je tam po málu, má to boží kameru. Nedokážu být úplně nadšený, zklamaný ale také nejsem. Dát v tomto případě jasný počet hvězdiček je velmi ošidné. Tudíž ponechávám Křižáčka výjimečně bez hodnocení.