Disk

Disk

Jaroslav Vávra

okres Cheb

76 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Vymazaný kluk (2018)

    Dali jsme si s přítelem tuhle skvělou pecku, která v nás vyvolala debatu o tom, co je víra, co je manipulace, co je vydírání, co je svoboda. Osobně jsem pak uvažoval, co znamená být a nebýt křesťan. Mám skvělého muže, kterého miluji, a jsem za to Bohu opravdu vděčný. Být křesťan a zároveň homosexuál není nijak v rozporu, spíš naopak v tom cítím ještě větší podporu. Jinak tento skvělý film doporučuji každému z vás. Russell Crowe a Nicole Kidman jsou vynikající, stejně jako Lucas Hedges a především Joel Edgerton, který svou roli odehrál na jedničku stejně jako to celé mistrovsky zrežíroval. Konverzní terapie a "léčba homosexuality" jsou obrovská zla, která zneužívají křesťanskou víru a jsou na úrovni prodavačů nepotřebných hrnců. Milovat hluboce svého muže je něco více. Je to velká láska. A děkuji za to._____Po druhém zhlédnutí: Pořád obrovsky silnej film, který se člověku opravdu zažere pod kůži. Joel Edgerton to má celé promyšlené od začátku do konce, herecky je nádherně odpudivý, režijní řemeslo ovládá s dokonalou precizností a ví přesně, co chce natočit. Závěrečný rozhovor Lucase Hedgese a Russella Crowea patří mezi nejsilnější konce, na které se jednoduše nezapomíná, včetně písně od Troyeho Sivana. Boy Erased je výjimečné dílo, jehož každá projekce mě obrovsky obohacuje. Velká škoda, že ho zná minimum lidí.

  • poster

    Šarlatán (2020)

    Není bez zajímavosti douška, že v roce 2020 mají premiéru hned dva filmy, jejichž těžiště spadá do období padesátých let minulého století - Šarlatán Agnieszky Hollandové a Herec Petera Bebjaka, oba navíc vyrobené v zahraničních koprodukcích. Oba filmy disponují silnými a ambiciózními antihrdiny, kteří se musejí potýkat se sebou samými, a oba velmi volným způsobem vycházejí z reálných událostí. Oba též mají velmi přesvědčivou dobovou atmosféru a fantastické zpracování. Vlastně ani nevím, který film je lepší. Šarlatán je hereckým koncertem Ivana a Josefa Trojanových. Bez tohoto hereckého ztvárnění by postava léčitele Jana Mikoláška nebyla věrohodná a sotva bychom chápali, proč byl Mikolášek pro zoufalé lidi hotový spasitel. Ano, jeho "léčitelské metody" jsou samozřejmě velmi pochybné a vpravdě šarlatánské, ale pokud se na Šarlatána díváte s mírným skepticismem, určitě nebudete mít pocit, že by Agnieszka Hollandová a Marek Epstein Mikoláška přehnaně glorifikovali. Což je určitě dobře, ale názor si musí udělat každý sám. Za sebe s tímto pojetím nemám žádný větší problém. Pokud jde o Mikuláškovu homosexuální orientaci a jeho vztah s asistentem Františkem Palkem, tak určitě není podstatné, zda byl tento vztah reálný. Důležité je, že tato druhá podstata Mikoláškovy osobnosti je zpracována nejen naprosto fantasticky a citlivě, ale také velmi esteticky. Základem je přesný casting Palkova představitele Juraje Loje. Juraj Loj je herecky určitě také výborný, ale mě upoutal hlavně svým nádherným tělem a ve vší kráse. Nepopírám, že se mi na něj moc hezky koukalo. Kromě jiného musím ocenit i jeho nádherný zadek. Jeden z nejestetičtějších okamžiků, který mi udělal upřímnou radost. Celý Šarlatán je výbornou podívanou, veškerá ocenění mu náleží právem, ale Českého lva za hlavní roli bych stejně raději dal Janu Cinovi. Jednoznačně doporučuji.

  • poster

    Dej mi své jméno (2017)

    Pověsti nelhaly. Vedle God's Own Country je Call Me by Your Name dalším letošním fantastickým snímkem o dospívání a hledání vlastní identity, tentokrát ze slunné Itálie 80. let. Opět výtečná chemie mezi oběma protagonisty, kteří tvoří nádherný pár, k tomu skvělá práce s kamerou a dobovými písněmi. Díky precizní režii skvěle zobrazené plynutí času, přesné vedení herců (absolutně nádherný a v jednom kuse do půli těla odhalený Timothée Chalamet bude minimálně nominován na Oscara) a dokonalý závěr jsou důkazem, že zde máme po mnoha letech další možnou queer klasiku (vedle zmíněné God's Own Country). Vskutku silný a velmi nevšední divácký zážitek.

  • poster

    Já, Simon (2018)

    Jsem nadšený. Film je stejně skvělý jako románová předloha. Má výborný soundtrack a Nick Robinson je moje platonická láska. Vím, že dost lidí bude nadávat, jak je to údajně povrchní, ale na tom vůbec nezáleží. I my gayové chceme pohádku se šťastným koncem a snít o svém tajném Blueovi. Ještě před pár lety by v Hollywoodu těžko vznikl podobný film, a když už ano, končil by tragicky. Časy se díkybohu změnily.

  • poster

    J. Edgar (2011)

    Scénárista Dustin Lance Black. Režisér Clint Eastwood. Vzácná symbióza dvou naprosto odlišných tvůrčích osobností přinesla zcela výjimečný kinematografický počin, který však žel nebyl divácky doceněn. Přitom se jedná o dílo mimořádně promyšlené do sebemenšího detailu, ovšem vyžadující aktivní diváckou spolupráci. Jinými slovy - J. Edgar není filmem na zaplnění sobotního večera. Velkou výhodou je, pokud o J. Edgaru Hooverovi a jeho období něco víte už dopředu. Právě tohle totiž scénárista předpokládá, film se nezatěžuje nějakými explicitními vysvětlivkami. Máte-li rádi snímky, kde dominuje tzv. nespolehlivé vyprávění, u J. Edgara budete v sedmém nebi; u řady pasáží si nebudete jisti, zda se staly přesně jako ve filmu nebo zda tvůrci nadsazovali. Ne, to není zápor, naopak to přesně koresponduje s Hooverovou osobností. Herecké výkony jsou výjimečné. Každý pohyb, každá replika, všechno je přesně rozvrženo a ve snímku tak nezaznamenáte ani jednu zbytečnou pasáž. Často se J. Edgarovi vyčítají údajně nepovedené masky herců. S tím není možné souhlasit, jelikož herci jsou namaskováni přesně tak, jak vypadaly jejich předobrazy. Díky tomu se J. Edgar pohybuje na přesně vybalancované hraně uměleckého filmu a hraného dokumentu. Pokud jde o Hooverovu údajnou homosexuální orientaci, tak je nutné si uvědomit (a Dustin Lance Black to potvrzuje v dokumentu "J. Edgar: Nejmocnější muž světa" vydaném jako bonusový materiál na Blu-rayi), že něco jako veřejný coming out v Hooverově době jednoduše neexistovalo a zůstávají tu jenom spekulace. Homosexuální orientaci prvního šéfa FBI a jeho údajný milostný vztah ke Clydu Tolsenovi implikují některé skutečnosti (např. skutečnost, že Hoover se nikdy neoženil) a film postupuje úplně stejně. Staví na promyšlených náznacích (vzájemné pohledy obou mužů na sebe sama, dotyky rukou...), žádnou explicitní homosexuální scénu (natož sex) neuvidíte. Velkou pozornost si též zasluhuje minimalistický hudební doprovod, jemuž dominují klávesy, a pozoruhodná kamera Toma Sterna. Eastwoodův a Blackův snímek se českým a slovenským kinům vyhnul. Osobně to považuji za velkou škodu, na druhou stranu je to pochopitelné, možnost komerčního úspěchu by byla mizivá, což ostatně potvrzují tržby z amerických kin, kde J. Edgara zaznamenal málokterý návštěvník. Nelze se tomu ovšem divit, protože J. Edgar Hoover svou kontroverzní osobností v očích veřejnosti dodnes vyvolává nepříjemné rozpaky. 10/10

  • poster

    Touha, opatrnost (2007)

    Nádherná záležitost. Jiskření mezi Tang Wei a Tonym Leungem je neuvěřitelné. Zážitek a za čas si to pustím potřetí.____Po třetím zhlédnutí není pochyb o tom, že Touha, opatrnost je nejlepším filmem Anga Leeho.

  • poster

    Kundun (1997)

    Nepopsatelné, magické, úžasné. Čekal jsem, že se mi tento Scorseseho snímek bude líbit, ale absolutně jsem nečekal, že mě svým pojetím a vyzněním doslova smete. Omračující a dechberoucí podívaná, ale zároveň je to natočeno velmi úsporně. V tom tkví síla tohoto životopisného filmu o 14. dalajlámovi. Hodně pomáhá geniální kamera Rogera Deakinse, výprava Danta Ferrettiho a hlavně duchovně přesahující hudba Philipa Glasse. Měl jsem v očích smutek po celou druhou polovinu. Třeba scéna, SPOILER ve které Mao Ce-tung řekne dalajlámovi, že jeho matka byla buddhistka a jedním dechem dodá, že náboženství je jed. KONEC SPOILERU To jsem cítil absolutní bezmoc. Závěr tuto bezmoc jenom korunuje. Krásný a velmi smutný film, který si zasluhuje mnohem větší pozornost, než jaká je mu momentálně věnována. Annaudových Sedm let v Tibetu (1997) se na Kunduna vůbec nechytá.

  • poster

    Paranoid Park (2007)

    "Píšu to na přeskáčku, nemám ten správný sloh", píše hlavní hrdina. A tak se tváří celý snímek. Na rozdíl od Alexe, který píše, co ho právě napadne, má režisér Gus Van Sant vše pečlivě promyšleno. Vyprávění je nelineární, často odbočuje od hlavní linie a o to, jestli Alex bude za svůj čin (ne)potrestán, jde prakticky nejméně, to si divák musí domyslit sám. Film vyžaduje aktivní diváckou spolupráci, u těch, kteří tak neučiní, se může stát, že snímek odsoudí jako manýristické sebeukájení. Děj je vypravován na přeskáčku, což není pro diváka jednoduché, pokud tento typ filmů nemá rád. Pokud je o rovinu kauzalita - následek, tak zde máme nejprve následek a až poté kauzalitu. To znamená, že spousta důležitých záběrů se opakuje, přičemž pokaždé tentýž záběr má vždy jiný význam. Mistrovské a žel značně nedoceněné dílo.

  • poster

    Neznámý od jezera (2013)

    Ve všech ohledech zcela výjimečný snímek, který si žádá opakované zhlédnutí. Francouzský art až na dřeň, impresionistická kamera, pečlivě gradující atmosféra, úžasná práce se zvukem a pečlivá režie. Fakt to není pro každého, ale tohle je přesně ten projekt, na který nikdy nezapomenu - v tom kladném slova smyslu.

  • poster

    Tramvaj do stanice Touha (1951)

    Jedinečný film, který dodnes nezestárnul. Marlon Brando si téměř celý snímek ukradl pro sebe a má takové charisma, že i silní heterosexuálové musí o své orientaci alespoň na chvíli zapochybovat. :)