Adasin

Je vidět, že to dělal režisér Upgradeu. Neviditelný je Upgradeu v lecčem podobný: je to komorní příběh s minimální výpravou, jen pár (z většiny neznámými) herci, je tu zaměření na nebezpečné nové technologie, podobný hutný kyberpunkový soundtrack a robotické pohyby kamery (zejména při soubojích, kdy se kamera spolu s padající/vstávající postavou hýbe o sto osmdesát stupňů – žádný střih), pak je tu ještě brutální krvavá akce, zdrcující a poměrně netradiční konec (k tomu se ještě vyjádřím níže) a moderní, aspoň pro mě architektonicky zajímavý dům jedné z postav. Je dobře, jestli se to podobá nebo ne? Za mě asi ne: tohle není kyberpunk, ke kterému se již zmíněný soundtrack a pohyby kamery hodí daleko více. Příběh je pravděpodobně zasazen do současnosti nebo blízké budoucnosti, pořád to ale není dystopická společnost. Dále to využití nápadu s neviditelností je sice fajn, ale nakonec mi to přišlo stejně jako mix pomsty kvůli nevydařenému vztahu mezi manželi a pak i mezi sourozenci (kvůli konci si nejsem jistá, co z toho to nakonec bylo). Ten nápad s neviditelností šel určitě rozvést zajímavějším způsobem, aniž by musel kopírovat předchozí verze. Nemohla chybět ani klasika s tím, že z hlavní hrdinky nejdřív udělali blázna a vražedkyni. Tady mě potěšilo, že jí nakonec i uvěřili, za to mají tvůrci body navíc. Vlastně i za to, co se nakonec stalo z hlavní hrdinky. Akorát se mi nezdá to její rychlopřevlíkání na konci, to byly tak dvě minuty – kéž by takhle byly rychlý všechny ženský na veřejných záchodech. ------ Ráda bych viděla, jak se natáčely scény, ve kterých oběti bojují s neviditelným, jelikož mě fascinovalo to jejich kroucení na zemi – upřímně mi to nepřišlo jako kdyby s někým doopravdy bojovali a ten byl pak digitálně vymazán. Až na Elisabeth Moss, kterou nemám kvůli Příběhu služebnice ráda (a tady se to moc nezlepšilo, i když už tu není tolik podělaných close-upů na její obličej), se mi herci líbili, Whannell nebo castingová agentura vybrali dobře, tedy až na tu Elisabeth. Bratři Griffthovi mi oba přišli správně divní a takoví slizcí, nepříjemní, tak snad to byl účel. Mimochodem herečka, co ztvárnila Emily mi hrozně připomínala postavu Trish Walker z Jessicy Jones. ------ Upgrade je za mě určitě lepší, takže bych byla nejradši, kdyby Whannell dále tvořil hlavně kyberpunkové projekty – třeba Altered Carbon (jehož český název i druhá série nejsou nic moc). P.S.: Zvuk mi občas přišel moc nahlas, ale těžko říct, jestli to byl záměr režiséra nebo chyba kina. 7/10

Nádherné anime s velice zvláštní klidnou, rozjímavou až mystickou atmosférou. Úplně ideální, když se na ně kouknete někde v klidu o samotě. Stačí se jen pohodlně usadit, uvolnit se, a jen se dívat – za chvíli zapomenete na všechny svoje starosti a ponoříte se přemýšlení. ----- V mnohých momentech smutné až děsivé a taky intenzivní (mám na mysli hlavně scénu růstu křídel), přesto už jsem dlouho neviděla nic tak pozitivního, tak krásného, co by mi dovedlo po těžkém dni zlepšit náladu. Byť zahalené do fantasy až náboženského rámu, v jádru příběh o přátelství, cestě za vyrovnáním se s minulostí a odpuštěním. Jistě, někomu se může zdát, že se v Haibane Renmei v podstatě nic neděje, protože tu není epický příběh, který by odhalil něco zásadního (i k mému zklamání jsem odpovědi na ty „pálivé otázky“ ze zdejšího obsahu nedostala, aspoň ne přímo řečené, ale možná se mi je nakonec povedlo odhalit) a nějak zásadně změnil zaběhnutý řád věcí, i když to tak ze začátku vypadá, protože se seznámíme s někým, kdo je v tomto světě nový a skrze něj ten svět a jeho pravidla poznáváme. Taky to může vypadat, že všechny ty fantastické prvky, s jejichž vymýšlením si tvůrce mangy jistě dal práci (zrození šedokřídlých, Federace, chrám, Washi, Den vzlétnutí atd.) jsou tu zbytečně, avšak dle mého jsou tu hlavně proto, aby zdůraznily to, co postavy prožívají a přiměly diváka se také zamyslet. Je dost možné, že jsem to pochopila špatně, ale za mě život šedokřídlých znamená, že se proměněný (který byl nejspíš předtím člověkem) i přes absenci vzpomínek na svůj předchozí život musí vyrovnat se svou minulostí, se svými hříchy a očistit se od nich, a nakonec získat odpuštění a požehnání. ----- Už jenom kvůli nakonec neodhaleným tajemstvím bych si přála vidět nějaké pokračování. Ale taky bych ho chtěla vidět kvůli sympatickým postavám, i když některé z nich už by v něm nebyly. 9/10

Zatím nejlepší upírská věc, co jsem viděla. Žádné přihlouplé postavy nebo pitomý děj. Naopak skvělá atmosféra, sympatické postavy (jak z řad lidí, tak z řad upírů), parádní akce i animace a výborný neobyčejný hudební doprovod. ----- To barevné ladění do červena se k té upírské tématice výtečně hodí (i když i bez toho je v seriálu krve až až) a nejlepší je, že netradiční hudební doprovod místo aby atmosféru narušoval, tak ji ještě vylepšuje. Postav sice v Hellsingu není mnoho, ale všechny bez problému obstojí - mají dané místo v ději a žádná z nich není vyloženě otravná. Nejvíc jsem si oblíbila samozřejmě Alucarda a mrzí mě, že tvůrci neukázali jeho kompletní minulost a lépe nepřiblížili všechny jeho schopnosti. Victoria Ceras (nebo Ceras Victoria? – těžko říct, pokaždé to vidím napsané jinak) byla taky fajn, nejvíc se mi líbilo, když se na začátku musela vyrovnávat s tím, že se stala upírem. Taky se postarala o pár zábavných scén. U mě jí ale překonala Integra Hellsing (zvláštní to křestní jméno co?), která musela projít nejednou těžkou zkouškou a vůbec na mě zapůsobila svou osobností. V tom, že jsem si jí oblíbila jistě hrála roli i epizoda o jejím dětství a prvním setkání s Alucardem. Doufala jsem, že se seriál bude podobně věnovat i Alucardovi, v tomto směru jsem byla bohužel zklamána. Nedostatek informací je asi jediná větší výtka vůči seriálu: proč seriál neudělali delší a ještě víc nerozšířili mytologii? Na konci zůstalo ještě tolik nedořečeného (kromě Alucardovy minulosti ještě ten kněz Anderson, původ Ikognita nebo původci těch biomechanických čipů…). Těším se na Ultimate. P.S.: Jeden z nej openingů, co jsem u anime doteď viděla, užívala jsem si ho pokaždé a neměla vůbec nutkání ho přeskočit. 9/10

Nejdřív bych chtěla poděkovat Cinestaru za to, že ačkoli jsem byla jediná, kdo si na tuto projekci koupil lístek, stejně film pustili. ----- Upřímně, již před zhlédnutím mi název tohoto filmu přišel naprosto debilní. Jednak je zbytečně dlouhý – nedivím se, že to lidi odradí. V Cinema City tento název chytře zkrátili, i tak ovšem pochybuji, že by se tím návštěvnost zvýšila. V USA ta návštěvnost soudě dle výdělků taky není nic moc, a tak si produkující a distribuující Warner Bros. řekli, že zde změní název filmu na Harley Quinn: Birds of Prey. Hezký pokus, ale vzhledem k tomu, jaký ten film je (k tomu se dostanu níže), ani tato změna nepomůže. Dále to, co je v onom názvu není zrovna nejšťastnější volba: kdo z těch, kteří nečtou pravidelně komiksy a nezajímají se o dění u filmů nějak detailně (což je hádám většina?), ví, co jsou Birds of Prey, a proč je tam v tý závorce Harley Quinn? Některým možná napoví jméno Harley Quinn, která si získala oblibu díky Suicide Squad. A nakonec, do názvu blockbusteru bych nedávala slovo emancipace, zní to divně (a ani český překlad nic moc, ale tentokrát nás slovenští distributoři překonali). ----- Nyní se konečně dostávám k filmu a k tomu, proč už mu změny názvu stejně nepomůžou: ten film je hovadina, strašná blbost a naprostá zbytečnost. Začnu ale tím, co je na něm dobré. Nejlepší byla určitě akce, ta mě bavila a díky ní ten film i docela utíkal, protože v poměru s klidnými scénami je to tak půl na půl. Sice nerada, ale musím ocenit i tu snahu vyprávět příběh trochu jinak a taky to, že linky všech postav do sebe nakonec hezky zapadnou. Ještě se mi líbil výkon Ewana McGregora, i když jeho postava jako taková mi nesedla. Ještě Margot Robbie byla celkem fajn, to je ovšem z kladů filmu vše. Zápory: nelíbilo se mi, jak se lacině pokouší napodobit styl Deadpoola v podobě prolamování čtvrté stěny, zastavování děje kvůli vysvětlovačkám, zbytečné vracení se v ději kvůli zbytečnostem a otravné popisky nově ukázaných postav (nepamatuju si, jestli i tohle bylo ve filmovém Deadpoolovi, v jeho komiksech se to objevilo určitě). Kromě Deadpoola mi přišlo, že se tvůrci snaží napodobit ještě Strážce Galaxie a zkombinovat je se Suicide Squad, jenže tady to nefunguje – Birds of Prey (když už se na těch posledních pět minut konečně dají dohromady) nejsou tak sehrané jako Strážci, jejich komunikace sestává většinou z trapných dialogů a to, jak se rozhodnou se spojit jsem jim nevěřila už vůbec. Díky Birds of Prey se opět vracím k podělanému názvu – o Birds of Prey tady kromě těch posledních pět minut vůbec nejde. Je to o Harley Quinn a té její „emancipaci“, ale jestli takhle má vypadat emancipace… K tomu ještě Harley není postava, která by sama zvládla utáhnout film, na to podle mě není dost zajímavá. Zde jí navíc i od toho Jokera odstřihli v animovaném úvodu, který mi připomínal animované titulky u Deadpoola, a jako takový se mi taky nelíbil – chápu, že tam nechtěli ukazovat Jareda Leta, ale úplně stačilo narvat to do jedné z mnoha otravných promluv Harley… Zklamalo mě i představení ostatních postav, zejména Huntress, ze které udělali rozpačitou holku zkoušející si proslov před zrcadlem. Fakt to nebylo vtipný a měli to vystřihnout. To i v Arrowovi jí zpracovali líp. Zklamali mě i s Black Canary, která použila svůj hlas pouze jednou! To i mutant Banshee v X-Men: První třída použil svou schopnost vícekrát, a to měl oproti Black Canary v příběhu menší roli. V komentářích jsem už četla i stížnosti na zpracování Cassandry Cain. Slyšela jsem, že to měla být dcera assasínů, takže to rozhořčení naprosto chápu... Takhle bych mohla to, co mi vadilo, vypisovat ještě dlouho. Ve výsledku nemůžu jít výš než na dvě hvězdy. 4/10

No, mezi současnou českou seriálovou tvorbou se jedná rozhodně o netradiční počin, po jehož zhlédnutí se nedivím, že vzbudil takový zájem. Duo Kolečko-Prušinovský se zde „odvázalo“ (nebo utrhlo z řetězu) ještě víc než v mnou velice oblíbeném Okresním přeboru, minimálně co se nekorektnosti a vulgarit týče. Nedivím se, že v ČT MOST! nenasadili v prime time, i tak ale musím ocenit tu odvahu nasadit něco takového před desátou večer. ----- Přesto, že jde primárně o komediální seriál, záchvaty smíchu jsem při jeho sledování zrovna neměla, spíš jsem se jen sem tam zasmála povedenému vtípku. Nevím proč, zdejší humor mě nijak neurážel nebo neiritoval. Možná je to prostě tím, že tak jako většina diváků nejsem z Mostu, pro místní to asi má nějakou přidanou hodnotu (ale třeba se mýlím a lidi z Mostu to pěkně s*re). Naopak, některé momenty v MOSTu byly i na mě dost drsné a mrazivé – třeba to, jak zbili Romana Vepřeka nebo to, jak zbili a polili benzínem Dášu/Pavla, faráře a Čočkina. ----- Seriál dle mého zajímavě pracuje hned s několika společenskými tématy, o kterých se jinak takhle v komediálních seriálech moc nemluví… hlavně s tématem rasismu. I když v seriálu vznikla Snědá tíseň z nouze, podle mě by ani v reálu nějaká taková organizace nebyla od věci – samozřejmě nevím, jak to zrovna v Mostě je, ale někde v Česku určitě jsou oblasti, kde by se taková pomoc hodila. Zda-li by to fungovalo, to je otázka. Dopodrobna jsem to nezkoumala. ----- Co mě zaujalo ještě víc, je postava Dáši/Pavla. Zatím nevím o žádném jiném českém seriálu, kde by vystupovala postava muže přeoperovaného na ženu (pokud takový existuje, budu ráda, když mi to napíšete do pošty). V MOSTu je Dáša nejen součástí komediální stránky, ale projde si nějakým tím vývojem a musím říct, že mi jí občas bylo líto, jak se k ní jiné postavy chovaly. Výkon Eriky Stárkové byl dle mého skvělý, stejně tak hlasový výkon Jana Ciny. Mimo jiné je třeba pogratulovat ČT za asi nejlepší postsynchron/předabování v českém filmu/seriálu za poslední roky. Výborný byl i Zdeněk Godla, opravdu mě zamrzelo, že skončil zrovna v Ordinaci, on má určitě na víc. Také Michal Isteník by určitě mohl hrát v zajímavých filmech a seriálech (on naštěstí do Ordinace zatím nešel, dokonce podle ČSFD hraje v seriálu Bez vědomí, který jsem zatím neviděla). Nejmíň mi k srdci paradoxně přirostl hlavní hrdina Luďan, na čemž má podíl kromě kreténské povahy Luďana možná i to, že mi Martin Hoffman není úplně sympatický. Ne, že by mi vyloženě vadil - ta role mu sedla. ----- Pozoruhodné je, že v seriálu není soundtrack ve smyslu originálního (nejen) orchestrálního doprovodu, veškerý hudební podkres je složen z různých písní. Občas mi jejich výběr přišel zvláštní, občas velice trefný. ---- Celkově povedený a jeden z nejzajímavějších českých televizních počinů posledních pár let. P.S.: To s Poštou pro tebe bylo legendární. Něco mi říká, že si tvůrci vzali inspiraci z legendární hádky matky s dcerou. 8/10

Lehké SPOILERy: Velkolepost, která zruinovala Ufu. Slovo „velkolepost“ Metropolis dokonale vystihuje. Nejenže výroba filmu stála obří peníze (ať se údaje o skutečné výšce rozpočtu mnohdy liší i o miliony, bylo to dost na krach Ufy), ve filmu bylo použito mnoho speciálních triků, natáčení trvalo na tehdejší dobu neobyčejně dlouho a na filmu pracovalo mnoho lidí. Údajně bylo najato až 37 000 komparzistů (!), kteří navíc mnohdy pracovali v otřesných podmínkách, protože režisér prý Lang chtěl, aby film působil co nejvíc autenticky – např. ve scéně, kdy dojde k výbuchu Stroje-Srdce, režisér prý odmítl použít umělé panáky a nahradil je skutečnými komparzisty, kteří se houpali na lanech, nebo v závěrečná scéna odehrávající se na střeše katedrály, která se na pokyn režiséra natáčela bez dublérů – herečka Brigitte Helm (Marie) tak byla nucena ve výšce zhruba osmi metrů přeskočit ze střechy domu a chytit se provazu visícího ze zvonu katedrály, což však odnesla zraněním (nedivím se, že s pláčem utekla z placu). ----- Metropolis je plný velkého množství formálních prostředků, které vytváří jedinečnou atmosféru filmu. Jak jsem již napsala, působí velkolepě a mnoho scén i velmi autenticky. Na velkoleposti a autentičnosti ovšem neměli zásluhu jen často trpící komparzisté, ale i tvůrci propracovaných speciálních triků. Eugen Shüfftan při práci na Metropolis vymyslel speciální zrcadlovou techniku (později známou jako Shüfftanův proces) – herci byli natáčení jako odraz v zrcadle, díky čemuž mohli být zakomponování do miniatury města, která byla použita při natočení některých scén (např. podzemní město dělníků v Metropolis) a vyvolal u nich tak dojem gigantičnosti. U jiných scén tento dojem zase vyvolávají jen přesvědčivé modely budov a využití falešné perspektivy. Je třeba zmínit i několikanásobné expozice - nevznikaly v laboratoři, ale během natáčení. Film byl přímo v kameře přetočen a potom znovu exponován – údajně až třicetkrát. K tomu, aby to všechno splynulo ještě se zadní projekcí a animací pomocí stop záběrů, stovky automobilů, letadel, lidí a dalších pohyblivých věcí, bylo jistě zapotřebí nejen precizní práce, ale i velké představivosti jak samotného režiséra tak jeho osvědčených spolupracovníků Otty Huteho a Ericha Kettelhuta. ----- Snaha o autentičnost, neuvěřitelné nasazení herců i komparzistů a propracované speciální triky vytvořili v Metropolis poměrně přesvědčivý obraz velkoměsta budoucnosti. Jak moc se Langova předpověď vyplnila, se dozvíme až za pár let, přesto ale už již nyní můžeme řící, že Lang nebyl daleko od pravdy. Navíc díky obsažené kritice společnosti (na rozdíl od ostatních expresionistických filmů) je Metropolis stále velmi aktuální dílo, jenž si zaslouží pozornost nejen filmových historiků a milovníků sci-fi a speciálně pak subžánru kyberpunku, za jehož předchůdce či zakladatele je film považován, přestože samotný žánr kyberpunku oficiálně vznikl až v 80. letech 20. století. Metropolis však skutečně nese některé znaky toho subžánru: moderní technologie v kombinaci se spodinou společnosti a vzpourou této spodiny, objevují se zde oživlí roboti nebo člověk vylepšený moderní technologií. ----- Asi můj nejoblíbenější film „němé éry“, kterému jsem velmi ochotně odpustila i to expresivní herectví typické právě pro němé filmy. Viděna verze o délce 148 minut (což asi nejblíž té původní režisérské). 10/10

Knižní předlohu, polský seriál ani hry neznám (takže jakékoliv srovnávání jde prozatím mimo mě), a to mám Zaklínače v plánu začít číst už pár let. Zaklínače jsem nějakou dobu odkládala, snad mi chyběl nějaký impuls, který by mě přiměl si koupit aspoň knihy. Myslím, že seriál od Netflixu je tím impulsem. I když tak jako Mandalorian má ještě v dalších sériích co vylepšovat (a stát se tak plnohodnotným nástupcem Hry o trůny, dokonce jí i předčít), rozhodně se mu povedlo vzbudit můj zájem o tento fantasy svět, o jeho postavy, mytologii, příběh. -------------------- PRVNÍ série: Zezačátku mi vadil trochu šedý, skoro až vyblitý vizuál, ve kterém se celkem snadno dají zakrýt horší triky. Několikrát se objevil i v průběhu dalších epizod, naštěstí tak nevypadá celá série a některé efekty (třeba draci) se dost povedly. Tím spíš zamrzí, že jich je méně a víc se toho odehrává ve tmě (ovšem stále s lepší viditelností než Dlouhá noc). Choreografie soubojů se povedla vždycky, takže mě mrzí, že její tvůrci už se na druhé sérii podílet nebudou. Z audiovizuální stránky byl nejlepší soundtrack, ke všemu se skvěle hodil. Myslela jsem, že mi bude vadit zpívání, protože nejsem zrovna fanynka zpěvu v takovýhle příbězích, ale v Zaklínačovi mi to vůbec nevadilo, ba naopak, dokonce se mi i líbilo a dokonce jak v anglické tak v české verzi. Jak se Netflix snaží s tou lokalizací, vyzkoušela jsem tyto dvě jazykové verze. A musím Netflix pochválit za český dabing, je vidět, že si to pohlídali a najali kvalitní studio i herce – hlas Jiřího Dvořáka Geraltovi neskutečně sednul, líbil se mi snad víc než Cavillův hlas. Jediný dabingový úlet byli „ostravsky“ mluvící trpaslíci, naštěstí to šlo přepnout do angličtiny. /Bohužel jsem zjistila, že je to záměr, jelikož trpaslíci jsou takhle přeložení i v knihách./ ----- I když neznám předlohu, měla jsem po oznámení obsazení Henryho Cavilla jako Geralta pochybnosti – jak jsem si něco málo o Geraltovi zjistila, Cavill mi tam neseděl. Teď se mu ale omlouvám, v seriálu mě velmi mile překvapil, od Supermana se hodně posunul, nepřišel mi prkenný a jeho emoce mi přišly uvěřitelné. On je jedním z důvodů, proč se těším na další série. Ještě radši než Geralta mám Marigolda. Hádám, že to má být taková ta trhlá otravná postava, co rozptyluje vážného hlavního hrdinu, ale mě bavil, přišel mi vtipný a bylo mi líto, že v seriálu nebyl víc. Zvláštní, že jsem o jeho představiteli ještě neslyšela, je to sympaťák. Oblíbila jsem si i Yennefer a Ciri. Yennefer mi tak trochu připomíná Daenerys tou svou cestou k moci i tím, co si musela přetrpět. Doufám, že se její linka bude dál rozvíjet, tady mi přišlo, že po setkání s Geraltem se její vývoj zastavil a už se nikam nepohnul. Ciriina linka, přestože jsem si Ciri oblíbila, mi nakonec přišla zbytečná a jak trefně poznamenal TheDarKnig v komentáři u sedmé epizody, sloužící jen pro ukázku větší části onoho „Kontinentu“. ----- Co mi na sérii vadilo nejvíc, byly hrátky s časem. Nejdřív jsem si myslela, že se všechno odehrává současně, jen na různých místech, ale potom, co se na scéně opět objevila nejmenovaná postava, co zemřela v první epizodě, byla jsem zmatená. Pak jsem si našla, že v tom nejsem sama a na internetu se objevují různá vysvětlení a opravené časové linie. Takhle – nemám nic proti zobrazování vícero časových liniích najednou, ale ráda bych byla nějak informována, že se jedná o různé časové linie: třeba by stačilo jen naznačit flashback nebo hodit do záběru na pár sekund časový údaj, na tom snad není nic tak drahýho a pracnýho navíc, aby to tam nedali. Čím by to ten děj změnilo? Tohle mi nepřijde zrovna nejlepší, když chcete pro látku získat nové fanoušky. Podobně jako další seriálová fantasy novinka Jeho temné esence, Zaklínač nejde novým fanouškům naproti tak, jak by asi měl. A protože tady předlohu neznám, vadí mi tenhle přístup víc než u Esencí. Nakonec jsem se zorientovala i bez těch pomocných časových linií, ale tohle mi prostě vadí. Snad si to v dalších sériích odpustí. Každopádně na pokračování se těším. ------------------- DRUHÁ série: Sakra, když vidím konec zhodnocení první série, tak se jen ušklíbnu. Na to, jak dlouho se na druhou sérii čekalo, tak je to zklamání a kvalitativní sešup (i když asi ne tak strašnej jako u Altered Carbon). Tedy: Nivellen dobře zahranej, ale to je asi tak všechno, co mě na druhý sérii zaujalo. Knihy jsem přečetla první tři a jako adaptace druhá série neobstojí, takže chápu fanoušky knih, podobné pocity jsem měla při sledování ehm filmu The Last Airbender. Chudák Eskel. Já nevim, tu není moc co komentovat, je to takový nemastný neslaný, i když obsazení je celkem fajn (akorát Ciri mě začíná kapku iritovat). Děj a intriky mě nějak vůbec nezajímaj, jakoby Netflix tenhle fantasy svět nedokázal moc prodat. Po knihách se ze mě největší fanynka nestala a po seriálu pochybuju, že někdy stane, takže ten seriál sleduju spíš z povinnosti, protože nerada nechávám seriály rozkoukaný (snad s výjimkou Arrowverse, protože to už je imho neusledovatelný, pokud to někdo nejel od začátku). Třetí série je mi tak nějak volná. Celkově těsně nad třema hvězdama.  7/10

Fascinovalo mě, jak se tam střídal němý se zvukovým filmem - v jedné scéně běžely mezititulky, jak bylo do té doby zvykem a pak najednou se začlo zpívat a nebyl to jen nějaký zpěv v pozadí, byl to hlas někoho na scéně a zvuk seděl k obrazu, seděl k pohybu úst postavy. A seděl k němu líp než většina reklam převzatých ze zahraničí (vlastně i těch českých, třeba jako byl ten otřesný kapr z hlasem Bohdalové), než některé "úžasné" postsynchrony z českých koprodukčních filmů (např. Milada nebo Skleněný pokoj) a některé dabingy. Tím spíš je škoda, že zvukový není tento film celý. Takhle zase docházelo k nesmyslnému přepnutí na mezititulky někdy dokonce z věty na větu, což občas působilo rušivě a jak píše berg12, v jedné scéně tak bylo mluvené slovo i mezitiulky najednou. Na druhou stranu chápu, pokud tehdy Warneři zvuku ještě úplně nevěřili, tak nechtěli riskovat, že jim na Jazzového zpěváka nikdo nepřijde do kina (navíc většina kin na projekci filmu ani neměla techniku, takže se v nich film promítal jako němý). Ono vlastně ani v současnosti se jede spíš na jistotu než na nějaké technologické experimenty, které často prodělají než vydělají (Avatar budiž výjimkou potvrzující pravidlo). Film byl ale v kinech úspěšný a myslím, že nakonec i jeho tvůrcům (hlavně Samu Warnerovi) můžeme poděkovat za to, jaké dnes máme filmy. Kdo ví, jak by to bylo v případě jeho neúspěchu. Myslím, že zvukový film by přišel tak jako tak, ale později a jinak. 8/10

Rozpolcený film, rozpolcené hodnocení. Bylo to, jako bych sledovala dva jiné filmy slepené do jednoho. Bylo tam sice to samé prostředí, ti samí herci, ty samé postavy, ale jako by se všechno vyskytovalo dvakrát ve dvou variantách jednoho příběhu - v komediální a vážné. A tyhle dvě varianty mi nějak nešly dohromady. Nefungovalo to. Přepínání mezi žánry mi přišlo příliš křečovité, nepřirozené, jakoby z donucení scénáře a režiséra. Nelíbilo se mi, jak se mě tvůrci v jednu chvíli snažili rozesmát, jako že se nic neděje, jako že válka a Nacisti je jenom sranda, a v druhou to utnuli a chtěli mě rozbrečet, jak je ta válka hrozná. Vážná varianta příběhu na mě párkrát i dost zapůsobila, to musím uznat, už jen proto si myslím, jak skvělý a dojemný film to mohl být, kdyby se hrálo jen na tu vážnou notu. Pouze komediální varianta by možná fungovala také, ale tady jsem měla problém s Waititiho humorem. Nesmála jsem tolik, jak si asi tvůrci přáli a Waititho imaginární Hitler mi nepřišel vtipný skoro vůbec. Naopak mi to přišlo přepálené, nedivila bych se nějaké kontroverzi (podobně bych se nedivila ani i kdyby se něco zvedlo kolem těch karikatur Židů). Imaginárního Hitlera jsem neměla moc ráda možná i kvůli tomu, že mi Taika Waitit není moc sympatický. Aspoň tady ne, jako Korg v MCU je fajn. Co se ostatních herců týče, tak tam si nemám na co stěžovat. Dětští herci byli skvělí a potěšili mě mí oblíbenci Scarlett Johansson a Sam Rockwell. Byla jsem překvapená, že mi vůbec nevadila Rebel Wilson, která mi jinak z nevysvětlitelného důvodu vadí (mimochodem jsem to tak měla už před Cats). ----- Kromě Scarlett Johansson (i když ta by si to ještě víc zasloužila za Manželskou historii), určitě Jojovi přeju Oscara hlavně za výpravu a kostýmy, to všechno se povedlo a samozřejmě mi udělalo radost i české prostředí. Za ten střih bych to Jojovi asi nedala, tam mi ostatní nominovaní přišli lepší. Za adaptovaný scénář se neodvažuji hádat, jelikož jsem nečetla knihu a upřímně to ani nemám v plánu. No a za nejlepší film bych mu to nedala už vůbec. 6/10

Zábavná hra s pravdou a lží, se skvěle zahranými postavami a pořádně zamotaným vyprávěním. Sice pořád detektivka, ale opravdu chytrá a zabavit se u ní přitom dovede každý. Začátek byl na můj vkus možná až moc rychlý, postavy jsou zde totiž představeny v rychlém sledu a ve velkém počtu najednou. Chvíli mi trvalo pochytit a zapamatovat si všechna jména a hlavně komplikované vztahy. Ono téměř každý má na někoho něco a všichni se to zároveň snaží před detektivy a i před námi zakrývat. Události osudného večera jsou odkrývány zejména pomocí flashbacků, jejichž pravdivost není úplně lehké hned odhadnout. Postavy říkají detektivovi něco a přitom vidíme flashback jak to (asi) doopravdy bylo, avšak v dalším flashbacku je to nějak zpochybněno nebo napadeno kvůli nenávisti druhého člena rodiny. Hlavní postava je ale Marta ze španělsky mluvící země, z jaké, to jsem bohužel nezachytila. Ana de Armas se mi tu hodně líbila, její Marta byla sympatická a to zvracení při lhaní jsem jí nezáviděla. Je to sice nechutné, ale zajímalo mě, jak ty zvracecí scény točili. Vůbec to s tím lhaním a zvracením je zajímavý nápad na oživení detektivky. Podobně i vtipný detektiv s jižanským přízvukem ztvárněný vynikajícím Danielem Craigem nebo nůž-rekvizita. Co mě zklamalo, byl závěr. Příběh se vyvíjel fakt zajímavě, nejednou mě zvládl překvapit, ale závěr to už nedokázal, jakoby tam filmu najednou došel dech. 7/10