Oralfabet

Souboj s Azamatem jsem vidět nepotřeboval a nechtěl. Zbytek jsem vidět potřeboval a chtěl. 9/10

No jo, s jedničkou se to srovnávat nedá, to je prostě legenda, zatímco subsequent moviefilm na mě zapůsobil velice zapomenutelně, jednak kvůli odkazování na současné události, jednak už jsem ze Saschovy strany necítil takové zapálení (což je trochu zvláštní, když si uvědomím že s Jerrym a Jimem strávil pět dní, aniž by vypadl z role)... Celkem vzato se mi to ale pořád líbilo, překvapivě spíš ty skriptované části, různé menší vtípky, ne ty části, kde se ztrapňuje před desítkami lidí. Taky závěr to celkem pozvedl. Jo a potratová scénka byla geniální. 6/10

Po delší době jsem dostal chuť na něco divného, uměleckého a zahraničního (tím myslím především neamerického). Borgman tuhle chuť uspokojil, ale úplná delikatesa to zase nebyla. Sice je to rozhodně film divný, ale zároveň není dostatečně osobitý, není na něm nic, co by se mi nějak vrylo do paměti, ani vizuální stránka nebo práce s kamerou bohužel nezanechala nijak výrazný dojem. Tím nechci říct, že by to bylo jenom divné a nic víc, spousta nápadů se mi fakt líbila a příběh byl dostatečně zajímavý, když to ale srovnám s takovým Lanthimosem (kterého mi to připomnělo nejvíc), tomuhle rozhodně ještě něco chybí. 6/10

Titulní postava je tak nesympatická a otravná, že jsem byl nakonec fakt rád za to, jak málo se ve filmu vyskytovala. Výkon Veroniky Markové byl nestvůrný. Macháčku, zabij mě prosím golfovou holí. Když Hádek spálil Šukmapu, poplakal jsem si.

Není to rozhodně taková katastrofa jako Southland Tales, ale ke genialitě Donnieho Darka to má taky hodně daleko. Vlastně se mi to i docela dost líbilo, ale nemůžu ignorovat fakt, že to nejlepší na celém filmu (premisa) si Kelly vzal z předlohy, a pak přidal víceméně jen spoustu nesmyslného podivna. Nic proti nesmyslnému podivnu, ale ne každej ho umí podat tak, aby mě to přikovalo k sedačce, a tady mě to v druhé půlce celkem ztrácelo. Každopádně o Kellym ale nikdo nemůže říct, že točí nudný filmy. A taky o něm už dneska nemůže nikdo říct, že točí filmy. A já nemůžu říct, že nechápu, proč už netočí filmy. 6/10

Stejně jako Evil Dead 2 (což je asi ze všech filmů, co jsem kdy viděl jediný, který bych k tomuhle dokázal přirovnat) je tohle sice bráno jako hororová komedie a přitom (alespoň v mých očích) není ani jeden z filmů doopravdy děsivý a regulérních vtipů v žádném z nich člověk také příliš nenajde. Kouzlo obou filmů tkví v zapálení mladých režisérů pracujících s neexistujícím rozpočtem, v jejich neúnavnosti a v naprosto šílených, neskutečně kreativních a i po letech stále skvěle vypadajících gore efektech, jejichž nechutnost se oba filmy během své stopáže neustále snaží překonávat. Ten komický aspekt většinou tak nějak přirozeně vyplyne z over the top povahy filmu, i když tady bylo i pár doopravdy vtipných scén ("i kick ass for the lord"). No, když to vezmu kolem a kolem... Nebudu asi nikdy Braindead úplně zbožňovat, ale stejně jde o dosti pozoruhodný film (zvlášť, když si člověk vezme, že stejný režisér natočil dost možná nejslavnější filmovou trilogii všech dob), který mě svým zvráceným způsobem strašně bavil. 8/10

Základní premisa, ač prostá, mi přišla celkem super, ale bratři samotní na mě moc dojem neudělali a humor byl taky spíš jen tak na občasné pousmání. Honička obchodním centrem mi moc zábavná nepřišla, spíš mi bylo vší té nesmyslné destrukce líto. 6/10

Z té premisy šlo vykouzlit něco vskutku hrozného, ale Step Brothers nejsou vlastně úplně špatní. Fim je konzistentně docela vtipný a těch vážně otravných nebo trapných momentů tam není nějak moc. Willa Ferella úplně nemusím, Johna C. Reilyho zase fakt můžu, ale spíš ve vážnějších rolí... Sem každopádně sedli oba jako šourek na bicí soupravu. No, vidím to na celkem solidních 6/10

Na chvíli už jsem si myslel, že nad Refnem zanevřu hned po prvním filmu, co jsem od něj viděl - Drive. Drive mě zklamal a další položky z jeho filmografie mě nezaujaly. Jenže tato skutečnost byla způsobena tím, že jsem si jeho filmografii proklepl jen hodně zběžně. Jak jinak bych mohl přehlédnout film, v němž se Tom Hardy nechává převážet z vězení do vězení, mlátí při tom všechny bachaře, co mu přijdou pod ruce a celé to považuje za umění. Asi nemůžu říct, že by se mi v Bronsonově hlavě líbilo, ale zajímavé to tam bylo dost. Třeba scéna, kde nutil knihovníka, aby ho namazal před bojem, mě (hlavně díky své bizarnosti) neskutečně pobavila. No a ten závěr taky super... Hodně zvláštní životopisný snímek. Bravo, pane Refne, jo a... Máte divný jméno... 8/10

V poslední době jsem viděl hodně absolutně fantastických, technicky vyšperkovaných, myšlenkově podnětných a většinou taky emocionálně zničujících seriálů. Po dokoukání Mr. Robota jsem dlouze zvažoval, do čeho se pustit dál, a nakonec jsem usoudil, že by to chtělo nějakou změnu. Buffy jsem se na zoubek (pun intented) chtěl podívat už dlouho, protože na první pohled vypadá tenhle seriál jen jako značně zastaralá béčková kravinka pro teenagery, ale hodnocení pozdějších sérií naznačují, že by se mohl vyvinout v něco zajímavějšího, vážnějšího a důmyslnějšího. No, po shlédnutí první série můžu říct, že zatím je to fakt spíš jen ta zastaralá, béčková kravinka pro teenagery, ale sakra... bavil jsem se u ní parádně. Nic tady pořádně nedává smysl, kostýmy a efekty vypadají strašně a celkově je to prostě nepopiratelně debilní, ale zároveň jsem si hlavní postavy i svět, v němž se seriál odehrává, hodně rychle zamiloval. Buffy s Willow jsou obě rozkošné, Xander naopak pěkně otravnej (ale takovým celkem vtipným způsobem) a Giles mě tím svým britským gentlemanstvím vždy spolehlivě rozesměje. Nejvíc mě ale snad na celém seriálu zatím baví, jak na škole každou chvíli někdo zemře, ale nikoho to vůbec netrápí. Mrtvá těla nacpaná do skříněk jsou v Sunnydale High prostě na denním pořádku. Korunu tomu nasadila epizoda, v níž skupinka studentů posedlých duchy hyen sežere ředitele školy (který byl do té doby pravidelně se vyskytující vedlejší postavou) a normálně se prostě pokračuje dál, jakoby nic, nikdo není traumatizován, škola se ani na chvíli nezavře... Na druhou stranu to pak dost podkopává nohy poslední epizodě, v níž se přepne do dramatičtějšího tónu a úmrtí studentů se najednou začne brát vážně... Jinak mě ale závěr série docela navnadil na zbytek seriálu a doufám, že fakt dojde k tomu zlepšení, jemuž hodnocení napovídají... I když v první sérii jsem si ty nejstupidnější epizody asi užíval nejvíc. 7/10