ScarFace_V8

„Don't forget to kill Philip!“… Ve stejný rok polečně s remakem Úsvit mrtvých Zacka Snydera se přidává Edgar Wright, aby nám ukázal své Zom… Ehm… To slovo na „Z“ tady neříkáme! No tedy - „Z“-slovo ‚po anglicku‘. A když říkám po anglicku, myslím tím opravdu po anglicku. Film je víc než horor hlavně komedie a to taková s tím typicky britským suchých humorem. Rovněž je úvodním filmem do tzv. Cornetto trilogie zahrnující filmy jako je Hot fuzz nebo The World's End. Shaun of the Dead nebo spíš u nás známé jako Soumrak mrtvých sleduje život Shauna a Eda, kteří se povalečským stylem prodírají stereotypem života. Shaun maká v elektru, zanedbává svojí matku Barbaru a přítelkyni Liz a večer to zařízne v hospodě Winchester. Spolubydla Ed rozvalený na gauči mastí videohry a večer to se Shaunem zařízne v hospodě Winchester. To až do chvíle než se Londýn změní na město mrtvých ohrožující ty, které tak zanedbával. Je na čase „jít k mámě, usmířit se Lízou a ujasnit si co vlastně chce“. Wright tímto filmem nemálo vzdává poctu George A. Romerovi a to převážně jeho filmům Noc oživlých mrtvol (1968), ze kterého můžeme slyšet hláškou „We’re coming to get you, Barbara!“ . Anebo z Úsvitu mrtvých (1978), ze kterého to využilo určité skladby v soundtracku. Takovou zvláštností u mne je, že tento film má radši v českém dabingu, který mu dodal takový lepší šmrnc. Překladatelé a dabéři si s tím dokonale pohráli, hlášky jsem schopný citovat jako když bičem mrská a působí to možná ještě vtipněji než v originále. Prakticky stejný případ jako u dabingu Červeného trpaslíka.

„Oh, I get it. You saw hell yesterday. Now you're scared of going to hell for all the bad things you've done. I'll tell you what. Go in the stall, say five Hail Marys, wipe your ass, and you and God can call it even.“ … První a snad poslední remake Romerovo klasického a dost možná i nejlepšího Zombie filmu všech dob. Režisérský debut vizionářského režiséra Zacka Snydera, který mu otevřel brány Hollywoodu. Po boku s Jamesem Gunnem, který z původního scénáře dokázal vytáhnout to nejlepší a zkombinovat to se svými nápady. Společně nám naservírovali film, který si jde vlastní cestou a to se povedlo vážně na výbornou. Zde si skupinka přeživším najde útočiště v prázdném obchodním centru. Jen tu malinko poklidit, zabarikádovat se a mají tu vše co potřebují. Co se týká samotných zombie. Ty tu prošly razantní změnou kdy se z původně pomalu šourajících chodců změnili v úplné sprintery… prostě jakoby tu smrt fungovala jako energiťák. Jejich maskám se rovněž nedá nic vytknout – držky hnusné a děsivé, prostě jak se sluší a patří. Perfektní naložení s předlohou kde nechybí ani camea starých známých, kteří měli co do činění s původními filmy. Za zmínku stojí třeba účast Kena Foree, který zde opět pronese slavnou hlášku své původní postavy (Až v pekle nebude místo, mrtví budou chodit po Zemi). Anebo účast Toma Saviniho, který pro původní film a jeho pokračování pracoval na maskách.

„We got to get these things to learn to eat something other than us.“… Po dvou letech od Deníku mrtvých přichází do nové trilogie poslední film a rovněž poslední Romerův zářez na režisérském křesle. Skvěle se propojuje s předchozími díly a ukazuje jak doba dokáže lidi změnit. Celkově tento film mění zajeté věci, které jsme tak měli rádi a zdá se být o mnohé osekán. Film mi nepřijde tolik špatný, ale z té trilogie je rozhodně nejslabší. Očividně se nedá brát ani tak vážně pro zahrnutí určitých komediálních prvků, u kterých se sice zasmějeme, ale nefungují tak dobře jako když se o to pokusil v Úsvitu mrtvých z roku 1978. Viditelně se na tom podepsal i budget, který byl sice 2x větší jak u Deníku mrtvých, ale zase 4x menší jak u Země mrtvých. Celkově to zahraňuje poměrně sympatické obsazení v čele s Alanem Van Sprangem nebo pěknou Kathleen Munroe. Jedná se sice o lehce nadprůměrné dílo, ale jako fanda žánru tam tu čtyřku prostě dám.

„If it didn't happen on camera, it's like it didn't happen, right?“… Druhý film do nové trilogie, který se opět přesouvá na samotný začátek od vypuknutí nákazy. Parta studentů točí v lese hororový film pro školní projekt když se z rádia dozví, že vlastně mrtvý nezůstávají mrtvý. Zpočátku to neberou vážně, ale první událost je ihned přesvědčí, že situace je vážná a chtějí se dostat domů. Tím cesta akorát začíná. Deník mrtvých jde na to tentokrát jiným stylem neboť je natočený ve stylu dokumentu, který sledujeme přímo skrze čočku kamery (Found Footage). A musím říct, že to byl super nápad. Romero se rovněž vrátil k takovému tomu komornějšímu vyprávění příběhu, které sleduje skupinku lidí na cestě do bezpečí a do cesty jim klade různé nástrahy a zvraty. Obsazení opět skvělé a sympatické což se většinou o „študácích“ často říct nedá. Stylizace rovněž skvělá – krev, gore a i poměrně originální způsoby likvidace zombíků byla super. Masky mrtváků opět skvělé – obzvláště ze zjevu připáleného šerifa mám trauma ještě dnes. Takže ve výsledku s filmem až nadmíru spokojený.

„In a world where the dead are returning to life, the word "trouble" loses much of its meaning.“… Romero se po 30 letech vrátil, ke svému duchovnímu dítku, které pomáhal vytvořit. Země mrtvých zahajuje novou trilogii sledující svět už v probíhající zombie apokalypse. Sledujeme jednu z mála lidských útočišť, kde se vrátili k takovému tomu standardu kde peníze opět nabraly na síle a vzniklo bydlení v luxusním mrakodrapu mezitím co ti chudí živoří na ulicích města. Dva různé světy, přesto oba jsou závislé na skupině vojáků. Ti v čele s obrněném vozem ‚Likvidátor mrtvých‘ brázdí ulice měst kvůli zásobám nebo lékům. Ovšem ani mrtvý nezahálejí. Vyvíjejí se a zdá se, že si osvojili i primitivnější způsob myšlení včetně možnosti mezi s sebou komunikovat. Horda lačnící po masu se formuje a řítí se na nic netušící přeživší. Další typická Romerova zombárna, která není sice tak dobrá jako jeho prvotní tvorba, ale rozhodně jim těsně šlape na paty. Už to není tolik komorní a klaustrofobní. Romero prostě uměl skvěle zvládnout situaci, kdy je svět sice pod nadvládou mrtvých a přesto sledovat osudy pár lidí. Tady očividně dostal možnost o něco málo vyššího rozpočtu a na filmu to bylo vidět. O maskách mrtvých se tu už ani nemusí rozplývat, o ty má Romero totiž skvěle postaráno v každém jeho díle. Velký palec za využitá camea kdy se tu ve chvilkových scénách objeví třeba Tom Savini (původní maskér) nebo Simon Pegg s Edgarem Wrightem, kteří Romera oslnili svým Soumrakem mrtvých.

Bezmozci se vrátili a ve stejný rok jako čtyřka přichází díl pátý! Ehm – jestli jsme se nepochopily, těmi bezmozky samozřejmě myslím tvůrce téhle slátaniny… nebo tedy posledních dvou slátanin. Film navazuje krátkou dobu na ten předchozí. Přeživší předchozího filmu tu však prošli nějakým druhem lobotomie neboť si tu žijí svůj studentský život a jediné co je trápí je smrt strýčka, o kterém se tu ani slůvkem nezmíní co hajzla to bylo. Tohle si ani nezaslouží nést známku ‚Living Dead‘ a není se čemu divit, že je fans do série nepřijímají a celkově se o Return of the Living Dead mluví jen jako o trilogii. Necropolis a Rave to the Grave si nezaslouží nic jiného než skončit v propadlišti zapomnění. Úplná ztráta času!

Vrátili se! Po dvanácti letech od třetího dílu jsou zpátky! Naši oblíbení mozkožrouti! Jo? Leda tak nasrat! Naprosto zbytečné rádoby pokračování, které przní tak kultovní klasiku z roku 1985 a dokonce i její dvě pokračování. Proboha tohle bylo tak špatný! Postavy zrovna žádnou sympatií nehýří a jejich osudy jsou mi totálně volné. Co se týče samotných zombies – v případě těch tu tvůrci úplně vyignorovali jakákoliv nastavená pravidla původní trilogie. Hlavně, že tu tolikrát padlo to typické slůvko „BRAAAINS!“ (Mozky)… prostě samé mozky! Ale na rovinu můžu říct, že u tvůrců tohoto filmu by se žádného mozku nedohledali. To bylo tak strašný! Naprosto zbytečné pokračování, které dělá sérii ‚Living Dead‘ akorát ostudu! Max jednu hvězdu si to zaslouží za to jak jsem se nad trapností všeho toho dění občas zasmál.

A do třetice se nám navracejí naše oblíbené oživlé mrtvoly a stejně jako předchozí film „trochu jinak“. Mění tón, rozměry, ale právě opět i ty mrtvé. Celkově se i vyvarovali městskému šíření infekce a celé to bylo více komornější. V tomto pokračování se tentokrát přímo zaměřili na to, co jsme věděli už od těch prvních dvou. Použití Trioxinu pro armádní účely a jejich využití v boji. Kryštof Rudopol svolává BSAA, připravuje pěsti a poliká steroidy po kilech na zmlácení nějakých balvanů! Ehm… To je zase jiný vesmír! Každopádně zpátky k filmu. Ten by se tentokrát dal označit za takovou love-story… i když přesnější by možná bylo „láska až hrob“. Když po nehodě, která byla potřebná, aby se ve filmu něco stalo, zemře klukovi přítelkyně (prakticky si jí sama zavinila), rozhodne se ji ve výzkumném středisku (který vede jeho otec)… re-animovat? (hehe). Ovšem oživení proběhne právě díky nám už moc dobře známému plynu. Zoufalý útěk s „vyhladovělou“ přítelkyní může začít. No každopádně i u tohoto dílu jsem se bavil. Opět spousta divných rozhodování postav a divností v příběhu, ale to bych zde asi neměl hledat. Postupný vývoj naší nemrtvé postavy páru byl skvělý - Mindy Clark prostě Vrrr…. Královna zombie! Vem si můj mozék! (Twl kroť se blbečku!). Vtip s jazykem pobavil – hlavně pokud víme v čem tři roky nato hrála xD … Ah, takže srát na to – těch pět hvězd tam prostě dám!

„BRAAAAINS!“ … Pokračování dnes už kultovního filmu z roku 1985 působilo spíše jako jeho remake. Ovšem jako takový remake, který kánonicky uznává ten předchozí film. Vrací se z něho totiž i herci, jejichž postavy předchozí film nepřežili ačkoliv tentokrát v jiných rolích samozřejmě. Ale působí to jako pěst pěst na oko – obzvláště když se jedná o úvodní dvojici, která celé to peklo v prvním filmu „nemilým omylem“ zapříčinila. Co se týče mozkožroutů – i ti prošli výraznou změnou. Z bolestného utrpení, že jsou mrtví a jejich bolest může zmírnit jen nasycení se mozkem jsou teď veselí pošuci co se nechají rozptýlit sexy instruktorkou aerobiku v televizi. A když už zmiňuju tu televizi – tou jsem málem prohodil ovladač když došlo na scénu, při které najednou cca 10 minut v kuse všichni jenom řvou, piští, ječí nad oživlou zombie hlavou. Do toho ještě mnoho nesmyslného chování postav, které bylo až otravné. Prostě…. jedná se o další z těch filmů, které si pamatuji lepší než ve skutečnosti byly. Ovšem na druhou stranu nemůžu popřít, že bych si jeho znovushlédnutí neužil. #ZánětSpojivek

„Události zobrazené v tomto filmu jsou pravdivé. Jména/názvy jsou jména skutečných lidí a názvy skutečných organizací.“ … Klasika všech klasik. Noc oživlých mrtvol z roku 1968 od legendárního režiséra George A. Romera bylo natočeno podle skutečné události v roce 1969! Ou počkat?! Filmová chyba nebo Romero viděl do budoucnosti? NEŘEŠIT! Návrat oživlých mrtvol je dnes už kult, na který se už prostě nesmí zapomenout když už někomu doporučujete skvělé zombie filmy. Nedá se tady říct úplně horory, protože je to spíš komedie. Přece jenom Zombies už jsou podžánrem sami o sobě a jde v něm použít snad všechno možné. A rok 1985 byl toho příkladem – film se totiž v ten samý rok setkal se svým vážnějším příbuzným, kterým nemyslím nic jiného než Romerovo skvělý Den mrtvých. Záhadný plyn uniklý z armádních kontejnerů oživuje mrtvé a ti mají neukojitelnou chuť na lidské mozky. U nich kostyméři, maskéři a loutkáři v kombinaci s praktickými efekty odvedli parádní práci. Obzvláště u mrtvol právě vydolovaných ze svých hrobů, u kterých můžeme s jistotou říct, kde bral Raimi inspiraci pro vzhled svých Deadites pro Evil Dead 2 a Armádu temnot. Tady nejde hodnotit jinak než za plný počet.