ScarFace_V8

U Annabelle 2 vidím výrazný posun k lepšímu. Příběh se přesouvá o mnoho let před události prvního filmu, který pak tyhle události hodně pěkně uzavírá. Druhý film se přesouvá na poklidný venkov. Už jenom tohle dokáže navodit příjemnou atmosféru hororu a co mnohem víc → pocit odloučení, opuštěnosti a bezmoci neboť nejbližší lidé mohou být několik mil daleko. Film měl zajímavé gradační kouzlo, pěkné momentky a svým zpracováním byl i mnohem temnější. Bohužel byl také o tom, že moc „panenky“ byla omezená morálním filmovým statutem, který ji prostě nenechal zabíjet děti. A právě děti (děvčata) jsou v tomhle filmu tou podstatnou většinou. Takže jakmile se démon zbaví všech dospělých, už se nemusíme o nikoho dalšího bát. A tak už to film s pár lekačkama, brutálníma scénama a způsobením PTSD pár dětem, dotáhl do konce. Způsob, kterým byl ale následně propojený s prvním dílem byla skvělá momentka.

Současné horory prakticky soudím už na základě jejich prezentace. Když už u nich slyším, že se jedná o nejděsivější horor, který bla bla bla… vždy tomu nějak dopomůžu. Udělám vše pro pořádnou atmosféru → zabedním se v pokoji a jdu se bát! No, moc mi to nevyšlo a někdy v polovině filmu jsem usnul. Probudil jsem se někdy kolem druhé nebo tření hodiny ráno kdy už běžely závěrečné titulky a zkusil to znovu. Naštěstí jsem se prospal do bdělosti tak jsem si na to pak pustil i díl druhý. Ale to odbíhám. Celkově byl film nuda a dít se něco začalo až na konci. Panenka už sama o sobě díky svému vzhledu vypadá jako něco, co by si do pokoje pořídil snad jenom masochista… takže perte mi odkazy, kde takovou hračku můžu vůbec sehnat. Ta asi nejspíš měla vliv i mimo obrazovku, neboť i po nedávnem znovu shlédnutí v televizi si nejsem schopen z filmu nic moc vybavit. Na nejvýš tak pěknou Annabelle Wallis… Ehm – Annabelle vs Annabelle. Radši to tady ukončím, než se to nějak výrazně zvrtne. Nestojí to za to.

‚A zase ti zlí bílí lidé omg'... Čím více lidé kolem mě „produkt“ hypují, tím více přestávám mít zájem o to se do toho vůbec pustit. Ale přece jenom na to jednou dojde. Od filmu jsem nic neočekával a určitě se jednalo o lepší výsledek než Peelův novější počin „Us/My“. Po laciném úvodu dostává film leště lacinější úvodní titulky působící jak z nějaké laciné romantické slaďárny z pondělního odpoledního programu TV Barandov. Fajn, přežil jsem, kecy „Black & White“, jdeme dál… i hlavní protagonisté jdou dál. A tady jsem se opravdu začal bavit – sakra! Remake filmu Fotr je lotr! Jen tady se děje něco jiného, divného! Nebo tam se taky dělo něco divného? Vždycky se děje něco divného. Začíná noc, debilní kecy fotra máme za sebou a je na čase na nás udělat „Boo“. Jak nečekané, jak nepředvídatelné: fuj to jsem se lekl! Ani toho černého chlapce nenechají v klidu si zakouřit. Pak nastává den, kdy na sebe všichni blbě čuměli a pak se začalo něco dít… Konečně! Celková zápletka docela cool, vtípky docela cool… Co se začalo něco dít, už to docela udrželo až do konce poměrně bez problémů. Každopádně film je asi takovým hororem jako Zelená míle komedií. Až kupodivu, že se někdo s takovou tvorbou může vyšvihnout mezi nejhypovanější lidi současnosti, ale nikoliv překvapivé když se zaobírá tvorbou zaměřenou čistě proti bělochům že jo.

Musím uznat, že Bohemian Rhapsody tomu všemožnému vyzdvihování, které se kolem filmu točilo, bylo oprávněné. Já jsem nadšený! Ty ceny akademie, které film získal si rozhodně zaslouží. Chyběla mi tam ještě jedna nominace, a to za práci s kamerou. Podotýkám, že nemám nic proti tomu, ale v určitý moment jsem prsknul „To jsou tam všichni teplý?!“. Pomalu to působilo dojmem, že kolem Freddieho byl jen málokdo hetero. Herecké výkony byly perfektní, přesvědčivé a uvěřitelné. Poskládání písniček a prolínání s dobou bylo úžasně. A pak přišlo posledních 21 minut – Live Aid. Toto vystoupení bylo opravdu perfektní, a tak realistický. Dokonce i s perfektním smyslem pro detail. Když to tam rozjel s Bohemian Rhapsody a končil We are the Champion… to jsem fakt čuměl. Škoda, že nemáme už šanci tohle zažít na vlastní kůži.

„Protože jestli se pouhý stroj, Terminátor, naučil cenit si lidského života, pak se to snad naučíme i my.“. A jako nepoučitelný svině ženeme svět opět do záhuby! Avšak jiným způsobem než bychom skutečně chtěli vidět na filmovém plátně. Ano, nový Terminátor s podtitulem Dark Fate si bere příklad z moderního světa a všude kam se podíváme to srší feministickým klišé a migrační tématikou. „Budoucnost není dána, žádný osud neexistuje, je jen ten, který si sami uděláme“. No to potěš! Tři pokusy za posledních 10 let a bohužel jen jeden stál za to (Salvation), dobrý osud no. Ale zpět k filmu. Když nenalákáme na Arnolda, nalákáme možná na Camerona na postu producenta a na Lindu zpátky v roli, která jí tolik sluší. A je to právě Sarah, která film opravdu táhne. Celý zbytek pak ale působil strašně vyumělkovaně. Zapomeňte na Skynet, teď máme Geni… ehm – Legion. Ten vysílá Venoma… Omg – už zase jsem to spletl. Moderního zabijáka z roku 2042 s označení Rev-9, se „kterým se nebojuje, před tím se utíká“ nebo „postav mezi sebe Rev-9 a 100 policajtů, tak máš 100 mrtvých policajtů.“. Ehm – tak hlavně pokaždé když se chudák objevil, dostal vždycky šeredně na prdel a to především od naší feministické hvězdy Deus Ex: Human Revolution - Grace. Tuhle ženskou tvrdost žeru postavám jako je právě Sarah Connor nebo Ellen Ripley (Vetřelec), ale Grace vážně ne. A pak to přijde! Časovač ukazuje přesně 1 hodinu, 7 minut a na scénu přichází Arnie! HELL YEAH! Žádný Dieter von Rossbach se však nekonal. Je to přesně ta postava, která vytvořila největší Plot-Twist a zároveň největší Plothole v historii filmů. Otázka: „Co udělá Terminátor, vyslaný Skynetem poté co splní svůj úkol?“. Odpověď by nejspíš zněla „Tohle určitě ne…“. Nevím proč, ale ani efekty mi ve filmu příliš nesedly. Ne že by byly špatné a v každém jiném filmu by vypadaly skvěle, Terminátorovi moderní efekty prostě nesluší. Asi jsem moc rozmazlen školou Stana Winstona. Terminátor je u mne již kultovní srdeční záležitost, kterou by už asi měli nechat spát… Tedy pokud nevymyslí něco pořádného, ale v to už jsem dávno ztratil naději. Nehledě na to, že Cameron neskutečně zanedbal nejlepší příležitosti, dokud měl po ruce herecké obsazení ještě v tom nejlepším věku a plné sil. Neuvěřitelné, že Terminátor 2 je už 29 let starý film.

Film jsem viděl hned poté co skočila druhá Alenka na Nova Cinema. Hnedle dvě Wasikowské po sobě, a protože se na tuto velmi emancipovanou dívku hodně dobře kouká, neodlepil jsem se od obrazovky. Film začal poměrně zajímavě a potom co v průběhu dění několikrát změnil žánr jsem vydržel až do finálního Boss Fightu kde jsem měl nutkání sáhnout po nejbližším ovladači a čekat na QTE. „Na svou dobu velmi emancipovaná dívka“, která se mění na svou dobu v téměř bezmocnou a zlomenou dívku. Dost smutné a dokonce to ve mně vzbudilo mít obavy o hlavní hrdinku – to už jsem dlouho nezažil. Scénář měl nepochybně mnoho děr a v některých situacích jsem se vyloženě bál, aby mi nevypadly oči z důlků kolikrát jsem s nimi protočil. Atmosféra filmu byla hodně dechberoucí, tedy až do doby, než se na scénu dostavily efekty a velmi neefektivní jumpscary, kterých naštěstí nebylo moc. V určitých případech byl děj velmi předvídatelný a celkově by se tento námět dal natočit mnohem lépe. Ale jinak na film, od kterého jsem nic nečekal, ani jsem nevěděl kdo ho natočil a podíval se na něj jen kvůli Alence, jsem byl příjemně překvapen.

Birds of Prey (And the Fantabulous Emancipation of One Harley Quinn) aneb to je sakra zbytečně dlouhý název… Nehodilo by se spíš Birds of Prey & the Harley Quinn? Ehm i když ono to tolik o Birds není jako spíše o samotné Harley… Co to přejmenovat třeba na… Aha – ono už se stalo! Dámy a pánové, máme tu Harley Quinn: Birds of Prey… Taky blbý, ale zase výstižnější. Být to na mne, jmenovalo by se to Harley Quinn & the Origin of Birds of Prey. Podívejte se… Už jenom úvod textu, kde řeším název má 99 slov. Takže jdeme dál! Birds of Prey (And the… Ehm kašlat na to! Na film jsem šel raději bez očekávání, protože kvůli názvu jsem opravdu nevěděl co čekat. Jestli BoP nebo HQ a všechno směřovalo právě více k HQ. Takže jsem se pohodlně zaříznul do sedadla a… Kur**, to byla jízda! Úvodní animované intro ukazující nám hlavní událost a tedy „broke up“ jedné velké lásky ve stylu Mad Love (Batman: TAS – S02E11) bylo hodně Cool. Film je jedna velká akční jízda, kde za klidné momenty budeme rádi abychom to vůbec vstřebali, než se vrhne na další a vážně stojí za to. Bál jsem se, že po docela horkém vstupu do filmu se dočkáme rychlého vychladnutí, ale nestalo se. Původně při obsazení postav jsem měl dost námitek, ale nakonec OK. Jediné, k čemu mám tak docela výtky je to malé čínské prasátko Cassandra Cain, která od své komiksové předlohy prošla vůbec tou největší změnou. Ale budiž – spíš se jedná o využití jména postavy, která pro filmovou sérii „The World of DC“ zřejmě nevyužije – předcházelo by tomu totiž opravdu hodně nejrůznějších filmů. Odkazy i na několik různých míst jako například „Founders Pier“ nebo „Amusement Mile“ zahřály u srdce. Soundtrack složený z VA a tedy písniček, které bych normálně jinak asi nepustil je ve filmu poskládaný perfektně ke svým situacím. Víc už asi nevím co dodat. Možná jen to, že jsem se opravdu bavil a doufám, že se podobná produkce WB/DC posune opět dál – příští rok Gunnovo Suicide Squad s ‚The‘ na začátku. „Bye bye birdie!“

Po ep. VII a VIII se mi tohle docela líbilo. Ve většině případech to byl hlavně fan service s hodně referencemi na 3-6 díl a hlavně i jedna na mé oblíbené Force Unleashed. Po úvodní scéně (jak z Azkabanu) bylo vidět, že to bude spíše temnější a to bylo také dodrženo. Je to méně infantilní bez takového toho debilního humoru. Moment o zjištění skutečné identity Rey jsem si musel dát facepalm. Finální souboj jsem sledoval s nadšením, ale přesto jsem byl na jeho konci hořce zklamán. Bylo vidět, že původně nebyla nová trilogie NIJAK promyšlená a bylo vážně hodně vidět, že je to splácané na koleni. Nehledě na to, že jim tahá trn z paty něco, co Disney prohlásilo za non-lórové. Však doposud nová trilogie neměla žádného hlavního záporáka. Abrams se snažil napravovat chyby ep. VIII jak jenom mohl, ale Ruin mu to prostě příliš neusnadnil. Dokonce bylo vidět, že určité momenty z ep. VIII raději nezohledňoval nebo na ně raději úplně zapomněl. Ohledně zakončení se mi hodně zamlouvala jedna teorie, která by mé mínění obrátila jenže na to nedošlo – třeba se tak jednou stane, ale do té doby… Bitvu flotil kazily většinou jen blbé dialogy – třeba naprosté zesměšnění Holdo manévru. Nehledě na to, že ve filmu jsou dvě zcela identické scény, které jsme mohli vidět ve filmu Batman v. Superman. Chris Terrio prostě neumí udělat plot twist aniž by nevytáhl „Martha scene“. Pokud to mám tedy shrnout takto: Jestli je to důstojné zakončení STAR WARS? NE! Jestli je to důstojné zakončení této trilogie? ANO!

A co je sakra zase tohle?! Po hrozném Force Awakens jsem chtěl dát nové trilogii ještě šanci s tím, že ep. VIII dovysvětlí jisté díry. Kdyby The Last Jedi u mě uspěl, byl bych ochotný zvednout i hodnocení. ALE! Ruin Johnson měl zřejmě jiné plány. Takové, kvůli kterým mi přišlo naprosto zbytečné na ep. VIII vůbec chodit do kina a radši si pročíst každý spoiler, každou teorii atp. Tento díl jsem viděl teprve pár hodin před premiérou ep. IX (19.12.‘19), protože jsem na film byl pozván. Celé dvě a půl hodiny jako wtf?! Samozřejmě celý natěšený na účast Luka Skywalkera jsem i zde ucítil opravdu tvrdý pád na hubu! Obrovský hype kolem toho, jak je v příběhu jeho postava naprosto nezbytná a je absolutním postrachem impéria. NENÍ TO PRAVDA! Krom jedné úžasné scény tam byl Luke postradatelný asi tak jako další díl Žraločího tornáda. Celý příběh působil naprosto nelogicky jako třeba proč největšímu tahounovi rebelů neříct o našem skvěle promyšleném plánu že jo. Naprostá debilita s Porgy působila jako snaha o trapný dětinský humor. Nehledě na to jak debilně vložený je. Infantilnost tu čpí na každém kroku. Proč vážnou scénu, kterou bych mohl sledovat s klapačkou spadlou až na zem se slzami v očích neokořenit nějakým trapným momentem, o kterém si myslím jak vtipný je? A v klidu bych i pokračoval, ale na tenhle film je to vážně ztráta času.

Snad první akční film s Arnoldem Schwarzenggerem, který jsem kdy viděl a hned jsem si ho zamiloval. Bohužel jsem ho viděl ještě před jedničkou, a proto bylo ohromné překvapení, že tam byl Arnie ten ZLEJ! Příběh o spáse mladého Johna Connora, se kterým se tehdy s jeho vylomeninami dalo ztotožnit. Velký nástup T-800 byl tolik badass a pro film si ukrojil značnou část a spolu s Robertem Patrickem a Lindou Hamilton předvedli úžasnou akci. Ukázky nepříliš ‚zářné‘ budoucnosti s chodícími skelety, obrovskými HK tanky nebo HK letouny běhal mráz po zádech, jak úžasně to bylo zpracované. Když se pak k nám dostavila prodloužená verze a přinesla celých 20 minut nových skvělých záběrů. Než u většiny lidí – u mne je to přesně naopak s oblíbeností, protože první díl mám mnohem raději. Dvojka je ale ještě mnohem více než důstojným pokračovaní a dalším z důkazů, že pokračovaní nemusí být nutně trpět prokletím zhoršující se kvality. *****