ScarFace_V8

Top film pro osamělé lidi, kteří se právě rozhodly osamostatnit se a odstěhovat do vlastního. Sakra když už se někam stěhuji a je tam jasně uvedeno „No pets allowed!“ (Domácí zvířata nejsou povolena), tak nebudu sobec a nebudu si tam tahat žádná domácí zvířata... sousedé mohou být alergici! Nebo se z nich taky mohou vyklubat nějací sektářští magoři co se vás budou snažit konvertovat na svoje životní krédo. Opět film, o kterém jsem si nic nezjišťoval, jen mě zaujal plakát s pěknou hlavní představitelkou nové nájemnice. Opravdu si nestěžuji. Být na to nahajpovaný, byl by to spíše takový nadprůměr, ale do série tam těch pět hvězd dám. Teď jdu zkontrolovat jestli mám zamčené dveře do bytu a nabitou pistoli… Se mnou si vy prašivý sektáři zahrávat nebudete!

Tak tenhle seriál je úplnou ostudou jak zpracovat a naložit s úžasnou knižní předlohou světa, který osobně považuji za jeden z opravdových mistrovských děl. Vůbec nechápu co v Netlixu vůbec zamýšlejí, co Hissrich s tím vůbec zamýšlí. Seriál nabízí opravdu nejhorší zpracování postav, hrozné přidané příběhy navíc, s hrozně špatně zmapovanou časovou osou. Jako když mi někdo tvrdí, že seriál končí Bitvou u Brenny, které mapuje až sedmá kniha Paní jezera… To jako sorry, to opravdu dobře zmapované není. Postavy jsou úplně hrozné a nejde jenom o to jak vypadají, ale jak vystupují. Pro příklad Geralt, který se tu chová úplně jako nepříjemné hovado, se kterým absolutně nelze sympatizovat. Marigold, který je tu takovým poslušným hafíkem co pořád za Geraltem dolejzá i přesto, že se od něho nechá bít. Jestli to jsou jejich nějaké sado-maso hrátky? ... Pokud nebudu zmiňovat hlavní postavy, které dostaly na prdel nejvíc, musím zmínit třeba takového Temerského krále Foltesta, který v knihách vystupuje jako pohodový chlápek, se kterým se dá rozumně jednat. Tady z něj udělaly nechutný prase, se kterým není kloudného slova. A to sice je když vlezl na ségru, ale kde je ta inspirace předlohou co? Kecy typu jakože postavy jsou v knize jen zhruba popsané opravdu nežeru. Nevím jaké knihy se vyvážejí za velkou louži, ale evropské knihy jsou doplněné o krásně černobílé kresby, ze kterých si obrázek opravdu udělat můžeme. Řeči jako vůbec se nebude inspirovat hrou jsou také absolutní nesmysl. Co třeba Geraltův styl vlasů nebo i té postavy celkově? Nikde jsem neviděl, že by měl být kulturista. A co třeba soundtrack? Ten je bez pochyby skvělý pokud nejde o tu příšernou odrhovačku „Toss a coin..“, ale třeba skladba The Wolf’s path je až moc nápadně podobná skladbám Spikeroog nebo Kaer Morhen z alba třetí hry. Povídky se rovněž úplně rozchází… no já to prostě nechápu. Jediné co se tomu dá opravdu uznat je soubojová choreografie, ale je seriál opravdu ostudou moderní kinematografie. Zlatý starý dobrý Polský seriál, který se sice v určitých bodech též s předlohou rozchází, ale pořád jí zůstává natolik věrný jak jenom být může. Už jsem se dost rozohnil. Je na čase to ukončit.

Tak tenhle film byl opravdu zajímavý. Působil snad jako nějaký film z Thrillerů M. Nighta Shyamalana ještě předtím než začal točit srač**. Příběh obyčejného šílenství psychicky nestabilní ženy, která díky své minulosti beze svých prášků nedá ani ránu zažije naprostý psychoteror v očistci? Ve filmu nevystupuje moc herců a celé se to točí kolem otcovi nové přítelkyně a jeho dvou dětí na samotě v chatě na míle daleko od nejbližší civilizace. Film není tolik složitý a na většinu otázek dostaneme své odpovědi. Ty nás pak nasměrují k hodně zajímavému finále. Opravdu nechápu proč má tak málo procent.

Jak moc se může zvrhnout sejdou-li se mrcha, nadržená psychicky labilní borka a týpek co se rozhodne vykrást pumpu kde zrovna mají noční směnu? Zřejmě noc, na kterou jen tak nikdo nezapomene. U tohoto filmu se nedá vůbec nudit. Pořád se tam něco děje a nečekané zvraty rovněž stojí za to. Film je stabilní asi tak jako jeho hlavní protagonistka. Spokojenost na mé straně.

Od filmu jsem příliš nečekal. Obzvláště po tom, že jsem se k němu dostal skrze film Revenge (2017). A po prvních záběrech úvodu do filmu s Pontiacem kdy se mi kamera zdála strašně divná a celkově stylizace obrazu se mi příliš nelíbila sem tomu moc nevěřil. Ale pak se to nějak srovnalo a jaké překvapení jsem pak dostal jsem opravdu nečekal. Příběh je o dívce jménem Zoe, která jede napříč pustinou za svým přítelem, se kterým chce strávit zbytek života. To co jí ale na cestě potká si sama nikdy nedokázala představit. Film hodně sází na emoce skrze krásnou a milou hluchoněmou dívku, což opravdu fungovalo. Celkově to působí jako film ve stylu Vrány jen bez vrány a se svými vlastními prvky. Nejde totiž o přežití, ale rovnou o posmrtnou pomstu nad rasistickou rodinou, kteří ji znásilnili, smrtelně zranili a nechali umírat v mělkém hrobě. S pomstou jí pomáhá duch zrazeného indiánského náčelníka, který má s rodinou též nevyřízené účty. Nejvíce mě ve filmu asi dostaly ty scény kdy docházelo k nějaké interakci s přítelem, kterému se prostě nechtěla ukázat neboť její mrtvé tělo podléhalo rozkladu. Tyto scény byly opravdu silné.

Nečekala, že se všechno tak strašně zvrhne a pokusí se jí zabít. Původně dva dny, na které si mladá Jen přijede užít s borcem do jeho letoviska někde v poušti, se změní v cestu za pomstou. A je to velmi zábavné. Cool scény, barevný tón obrazu, krev, akce a napětí ve filmu fungují skvěle. Není to nic v čem bych hledal nějakou velikou smysluplnost nebo logiku či realističnost. Zranění, která většina postav ve filmu utrpí jsou smrtelná prakticky už od zásahu, některé scény by se daly vyřešit jinak, ale tak proč ne? Je to prostě zástupce takových těch rape & revenge filmů a tak to také hodnotím.

První film Colina Minihana s hodně zajímavým námětem, který se nemusí zdát příliš originální → prostě mimozemšťani unášejí lidi, ale! Není to pravda. Na chatu v Echo Lake přijíždí parta pěti přátel, aby tu strávili pár dní než se pozemek prodá. Podivné události na sebe nenechají dlouho čekat a poté co se nedaleko od nich zřítí U.F.O. začne ten pravý boj o přežití. Top scény a momenty nás stále nahlodávají k více a více otázkám a vedou k hodně nečekanému konci.

Třetí film režiséra Colina Minihana stojícího za filmy jako Extraterrestrial a It stains the sands red. Ten nás tentokrát zavádí do možné situace – tedy bez mimozemšťanů nebo zombies a zaměřuje se na psychiku psychopata. Na chatu přijíždí lesbický pár, že tu stráví nějaký čas. Co, ale následně vyplyne na povrch změní situaci úplně opačným směrem, než si ani jedna nedokázala představit. To skvěle podtrhnou herecké výkony, ze kterých úplně jasně čiší ta fyzická výhoda psychopata proti pocitu bezmoci oběti, která se po „nehodě“ může sotva hýbat. Následuje spousta zajímavých momentů se zajímavým vyvrcholením. To celé ještě podtrhuje skvělý soundtrack s temným nádechem od Brittany Allen, která si zde střihla i jednu z hlavních rolí.

The Bad Bach bylo hodně solidní překvapení, které začíná vážně nečekaně. Žádné Rape & Revenge se nekoná. Banda kanibalistických kulturistů hlavní hrdinku bez váhání připraví o končetiny na pravé straně těla. Začátek filmu co by měl být o pomstě je to ihned neskutečné znevýhodnění hlavní postavy. Té se ale zázrakem podaří utéct a nachází útočiště v osadě „Comfort“ kam se svým stavem dobře zapadne, postarají se o ní a vyberou protézu na nohu. Uplyne několik měsíců a cesta za pomstou může začít. Ta ale probíhá… nebo neprobíhá? Úplně jinak než jsme u filmů typu Revenge zvyklí. Do filmu jsem šel zcela bez očekávání a bez kdejakého zjišťovaní a bavilo mě to. Obsazení bylo obzvláště překvapující, protože tu můžeme vidět herce, do kterých bychom neřekli, že něčeho takového někdy zúčastní. Za mě fakt dobrý biják.

Proč vždycky když si pustím nějakou blbinu před spaním, vyklube se z toho poměrně dobrý film. It stains the sand red mě rozhodně překvapilo. Není to další z těch typických zombie filmů, které jsou nám v současnosti servírovány spíš na kvantitu než na kvalitu, protože i přes vyždímání tento žánr pořád frčí a já ho mám hodně rád. Je to takový výlet borky jménem Molly přes Nevadskou poušť se zombíkem v patách. Dochází tu k dost zajímavým, napínavým nebo vtipným momentům. Díky skvělému výběru muziky a parádní prací s kamerou objektivem naměřenou na pěkné záběry na krajinu jde u filmu skvěle vypnout a dobře se bavit. Například táhlý záběr kdy na pozadí hraje muzika, Molly jde jedním záběrem, zajde mimo obrazovku a 50 metrů za ní si to vláčí jeden zombík. Dost tyto scény podtrhne sledování filmu na velké TV s dobře nastaveným Ambilightem. Ve výsledku film hodně působí jako prequel pro Resident Evil: Zánik.